Hračkářství s neobvyklým názvem Hugo chodí bos je známé svou specializací na ryze české hračky, ručně vyráběné produkty a originální design, který oslovuje děti i dospělé. Jeho zakladatelka Adéla H. Kantůrková přišla s nápadem už v roce 2014, když hledala vhodné hračky pro svou dceru. „Měla jsem neodbytný pocit, že to prostě musí fungovat,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Hugova první prodejna vznikla v Řeznické ulici v Praze. I když nebyl za projektem žádný velký byznys plán, podařilo se jí rychle získat věrné zákazníky. Vznikl tak prostor, kde si každý může najít originální české hračky, knihy nebo oblečení. Hugo se od té doby rozšířil na Letnou i do Modřan a spolu s rozvojem kamenných prodejen vyrostl i jeho e-shop.

Dnes firma prodává přes 4 500 ručně vyráběných produktů od asi 150 českých a slovenských výrobců a za rok 2023 zaznamenala obrat 14 milionů korun. Velkou roli v ní hraje udržitelnost i sociální odpovědnost – mnoho jejích zaměstnanců totiž tvoří lidé s hendikepem nebo maminky po mateřské.

Možná i díky tomu si Hugo získal své zákazníky, kteří se k němu pravidelně vrací. Nově začal také prodávat své vlastní produkty, jejichž procento se v rámci sortimentu stále navyšuje. A ačkoliv má firma snů víc, prodej za každou cenu podle zakladatelky není cestou.

Nápad na byznys s českými hračkami přišel už v roce 2014. Proč zrovna tehdy?
Důvod byl úplně jednoduchý, tak jak to často u žen a matek podnikatelek bývá. Narodila se mi dcera Žofka a já pro ni hledala vhodné hračky. Když jsem v jednom zapadlém hračkářství ve spodní polici narazila na parník do vany od výrobního družstva Směr, nestačila jsem se divit: „On se pořád ještě vyrábí? Ten jsem měla jako malá!“ A tak začala moje cesta k českým hračkám.

Takže to vzniklo vlastně náhodou…
Byla to osobní potřeba. Touha najít nejhezčí české hračky a vdechnout jim znovu život v rukách nových generací. Také to byla trochu díra na trhu a brzy jsme pochopili proč. Prodej hraček je těžká disciplína, většina obratu se udělá před Vánoci a zbytek jsou narozeniny konkrétních dětí, na což se dá těžko cílit. Do hry vstupují často neinformovaní rodinní příslušníci a přátelé, kteří kupují nevhodné a často nekvalitní dárky. A také dědění a darování hraček, ze kterých děti odrostou. V neposlední řadě je velkou překážkou malá marže na českých produktech a malá síla, finance a chuť inovovat české produkty. I proto jsme si řekli, že to bude výzva a příležitost udělat svět o něco lepší.

Přesto ale je – jak ukazuje i váš příběh – po českých hračkách poptávka, ne?
Když jsme začínali, byla česká hračka v Česku exotické zboží. Lidé si mysleli, že jsme muzeum nebo galerie kuriozit. To se díky naší usilovné práci změnilo. Pár výrobců již etablovalo svou pozici a nemusí se bát konkurence, ať už východní, nebo západní. Zákazníci mají české hračky rádi a naučili se je kupovat jako plnohodnotné produkty.

Myslíte, že mohou i do budoucna obstát na trhu plném importovaných produktů pro děti?
Pozice českých hraček bude velmi záležet na schopnosti výrobců inovovat a dobře řídit své firmy. Výroba v Česku bude vždy dražší než v Asii, ale nemusí to být problém, pokud bude kvalita a celkové pojetí hračky lepší. Rozhodně ne pro střední a vyšší sociální vrstvu rodičů a prarodičů. I proto se aktivně zapojujeme do vývoje. Aktuálně za sebou máme přes sto produktů pod naší značkou a většina z nich se prodává dobře. Není jednoduché oslovit konkrétní cílovou skupinu. Dobře nastavit marketing a prodejní strategii je často problém, na kterém dobré nápady u výrobců ztroskotají.

Jak jste se vlastně od prvotního nápadu dostala k otevření první prodejny v Řeznické ulici?
Původní nápad byl podpořit české výrobce a naprogramovat jim platformu – marketplace. Záhy jsme ale zjistili, že technologická bariéra je na naší i jejich straně tak velká, že bude jednodušší zboží normálně nakoupit a prodat. Za rozhodnutím spustit e-shop a otevřít prodejnu nebyl žádný byznys plán, kapitál ani kdovíjaké průzkumy. Tou dobou začalo být populární slovo lokální, zákazníci rádi nakupovali módu, šperky a doplňky od mladých českých tvůrců. Měla jsem neodbytný pocit, že to prostě musí fungovat, když budou všichni čeští výrobci pro děti na jednom místě.

A kde se vzal název Hugo chodí bos?
U každého dobrého názvu je vždy problém mezi popisností a originalitou. Chtěla jsem zprvu něco, co bude jasně říkat, že jde o české produkty, ale nedařilo se mi najít nic, co by bylo dostatečně chytlavé. Nějaké asociace byly moc přes koleno, jiné – jako třeba „Máma mele maso“ – zase nevhodné pro vegetariánskou část naší cílové skupiny. Hugo vznikl jako jedna ze slovních hříček mého muže a hned jsem se do jména zamilovala. Líbí se mi, že funguje na několika úrovních – jako jméno dítěte, jako vymezení se proti globálním konfekčním značkám i jako symbol dětské bezstarostnosti, kdy hra je cíl a drobnosti, jako jsou třeba boty, jdou stranou.

Bylo něco, co vás při zařizování byznysu s hračkami překvapilo?
Tím, že za sebou máme deset let zkušeností, tak si troufám říct, že Česko je hračkářská velmoc. Když se vezme i výroba pro zahraniční firmy, jsme evropská jednička. Co nás ale nemile překvapilo, byl vývoj v období před covidem a během něho. Mnoha výrobcům se podařilo inovovat jejich produkty, za což jsme samozřejmě moc rádi, ale zároveň si nedokázali nastavit prodejní strategie. Zahltili internet svými slevami a vysokými B2B cenami pro menší hráče, čímž poškodili své značky a zahodili dobře nastavené spolupráce za cenu rychlého cash flow.

Podle čeho vlastně vybíráte značky, se kterými následně spolupracujete?
V tom jsme se hodně posunuli. Snažíme se náš sortiment mít kompletní a čerstvý, abychom měli vždy něco i pro rodiče, kteří bydlí za rohem a mají nás jako první zastávku při cestě za novou hračkou. Velkým problémem jsou certifikace a původ zboží. Je dost českých značek, které bohužel vyrábí v Číně a zde jen prodávají, často bohužel s chybějící certifikací. Takové neprodáváme, stejně tak jako produkty, kterým nevěříme nebo nemají dostatečnou vzdělávací a estetickou hodnotu nebo kvalitu.

Jak si udržujete svou typickou klientelu?
Po otevření prodejny na pražské Letné se komunita vytvořila opravdu rychle, mladí rodiče, ale i aktivní prarodiče se u nás rádi potkávali. Stali jsme se jejich pravidelnou zastávkou třeba cestou od doktora, ze školky nebo jen tak ze zvědavosti. V centru je to spíš o jednotlivcích, ale zase je skladba zákazníků o to pestřejší. Když nám něco chybí nebo někomu něco přebývá, propojujeme se přes sociální sítě a vymýšlíme společné projekty. Často nám zákazníci nosí své výtvory nebo studenti konzultují své práce. My je pak propojujeme s výrobci a občas i nějakou hračku společně uvedeme do prodeje. To je úžasně povznášející činnost a chtěli bychom se jí do budoucna věnovat mnohem více, třeba v rámci nějakého hubu nebo inkubátoru.

A vedle prodejen s hračkami máte i Opravnu hraček…
Opravna hraček je momentálně pozastavena, protože zájem byl tak velký, že jsme nestačili vyhovět všem, navíc onemocněl náš hlavní opravář. Opravovat místo vyhazovat nám dává velký smysl. Neuvěřitelná náhoda byla, že jsme se dozvěděli od majitele domu, kde máme obchod na Letné, že tam kdysi opravna hraček byla. Dokonce nám přinesl i starou fotku.

Nabízíte i hračky pro dospělé včetně retro vydání legendárních stavebnic. Proč jste se začali orientovat i na starší klientelu?
Řídíme se pravidlem Don’t grow, it’s a trap, tedy že hrát si můžeme v každém věku. Minulý rok jsme natočili předvánoční kampaň s hrajícími si seniory a ohlas byl neskutečný. Když má hračka své kvality, může být talismanem, dekorací nebo šperkem. Proč bychom se jich měli zbavovat jen proto, že máme v občance nějaké datum? Tím, že u nás máme i hračky, které se vyrábí třeba 60 let, si u nás své najdou i prarodiče, kteří by si jinak pod stromeček dali jen sprchový gel nebo ponožky.

Býváte zařazováni mezi malé české podnikatele. Jsou nějaké výzvy, kterým na českém trhu v tomto ohledu čelíte?
Tím, že jsme sociální firma a zaměstnáváme i handikepované kolegy, je pro nás náročná komunikace s úřady. Průběžné dokládání dokumentů, které úřady samy mají, jen si je neumí předat, nás ubíjí. Je velký rozdíl, jestli zaměstnáte na administrativu člověka navíc, nebo ne. Myslím, že hlavně začínajícím podnikatelům by pomohlo, kdyby na jednom místě bylo aktuálně sepsané, co všechno musí splnit a zařídit. Dále pak lepší možnosti financování.

Jaké máte další plány? Přemýšlíte nad expanzí?
Naší nejnovější prodejnou jsou Modřany, kde jsme rozšířili sortiment o dětské boty, což se ukazuje jako dobrý krok. Postupně se nám daří navyšovat i procento vlastních produktů, v čemž vidíme velký potenciál rozvoje firmy. Máme i různé další nápady, například zapojení investorů. Snem je ale určitě Japonsko, kde jsou české hračky ve velké oblibě, a pak třeba Bratislava, to čeká spíše na rozjezd franšízy nebo právě investora. Rádi bychom se dostali i do regionů, třeba v rámci festivalů, akcí nebo možná zájezdního Hugo autobusu. Snů je u nás vždy dostatek.