Katie Perkins je Američanka, ale hezkou řádku let už žije v Praze. I když velkou část svého profesního života strávila psaním, ať už v médiích, nebo redigováním knih, vždycky ráda pekla. Teď svou písmenkovou kariéru definitivně vyměnila za tu, kde se tvoří rukama. Na Vinohradech si otevřela malou pekárnu Bejgl, kde se specializuje na pečivo, které jí v Praze chybělo nejvíc, a tak si ho dala rovnou i do názvu – bagely. A jak už to u podobně neobvyklých podniků bývá, zatím hlásí každý den vyprodáno.

Dřív Katie Perkins vedla například projekt mediálního monitoringu pro Evropskou komisi, pak několik let pomáhala autorům knih dostat z jejich textu to nejlepší. Celou dobu ale pekla, až se z ní v Praze mezi komunitou expatů stala vyhledávaná amatérská pekařka, co se dělila o své výtvory. „Začalo to dávno a sladkým – koláči, sušenkami, dorty. Miluju pořádat večeře, party a pikniky, vybírat pro danou příležitost to správné menu, hrát si s tím, jak vyzní… Sladké je ale jen taková třešnička na dortu. K běžnému životu lidé potřebují chleba,“ líčí rodilá Kaliforňanka.

A jelikož jí v Česku chyběly některé druhy chleba a pečiva, na něž byla ze západního pobřeží USA zvyklá, začala časem experimentovat i s nimi. Až se dostala ke své, jak sama říká, obsesi. Bagelům.

Foto: CzechCrunch

Nenápadný Bejgl najdete na Korunní

„Docela dlouho jsem zkoušela různé mouky, zkoumala, jaké jsou rozdíly mezi těmi v Americe a tady v Evropě, co s jakou jde a nejde udělat, až jsem si začala pro chleby mlít vlastní. A když jsem se pak pustila i do bagelů a přátelé po mně chtěli čím dál tím víc mých výtvorů, začala jsem hledat nějaký prostor, kde bych mohla pracovat ve větším,“ líčí.

Na mysli měla třeba sdílenou kuchyni, místo ní se ale naskytlo místo na Korunní ulici hned u tramvajové zastávky. Byla to prý tak dobrá nabídka, že ji nemohla odmítnout. „A tak mám teď pekárnu, je ze mě full-time pekařka a majitelka obchodu a učím se se svým týmem, jak v tom všem chodit,“ směje se Perkins.

K pečení kulatého, pro někoho možná překvapivě tuhého a hutného bílého pečiva s dírou uprostřed ji přitom přivedly poměrně klasické důvody: „V Praze prostě nebyly dobré bagely, zároveň se tu začaly prodávat i v běžných obchodech, jako je Albert, nebo v různých kavárnách, ale nebylo to ono. Pravé bagely se dělají z těsta, které je málo hydratované, ochucují se ječným sladovým sirupem, nepřidává se do nich olej, kynou dlouho v chladu, a než se pečou, tak se krátce povaří v lehce okyselené vodě. Právě to pak dělá jejich nezaměnitelnou kůrku a žvýkavou střídku,“ popisuje.

Ovšem pozor, bagely jsou tradičně spojované hlavně s New Yorkem a historicky se do Ameriky dostaly z východní Evropy s židovskými emigranty, kteří je připravovali z žitné mouky. Ty, které dělá Katie Perkins, jsou ale typické pro už zmiňované západní pobřeží. A jsou z kvásku. „Kvásek lépe funguje s tady dostupnou moukou. Bagely jsou díky němu taky lépe stravitelné a déle vydrží,“ vysvětluje pekařka.

Jak tedy správně jíst bagely a lá „west coast style“? „Rozříznuté a ozdobené, asi jako chlebíčky,“ doporučuje Katie Perkins. „V Kalifornii se bagel servíruje rozdělený na dvě půlky a bohatě namazaný čerstvým sýrem a obložený salátem nebo zeleninou, jako je avokádo, rajčata nebo olivy.“ Ve svém Bejglu servíruje tenhle i tradiční, sendvičový styl. Ten je ale vždy teplý a zkusit ho můžete třeba s pastrami. Naopak rozříznutou variantu zastupuje třeba losos.

Pokud byste chtěli dát na doporučení Perkins, měli byste si z její nabídky vybrat takzvaný carrot lox, což je veganská alternativa k uzenému lososu vyrobená z marinovaných plátků mrkve. „Zákazníci ale suverénně nejvíc chtějí variantu s pastrami,“ přiznává. A kdybyste stáli o čistou chuť vypečeného bagelu, objednejte si prostě jen kousek pečiva (v nabídce je spousta variant, s různým kořením či sýrem) a k tomu nějakou z místních pomazánek. „Bagel se vším – což je náš bagel se směsí veškerého koření, které používáme – a pomazánka z jalapeňos je v tomhle směru velmi dobrá volba,“ míní Katie Perkins.

Ve své pekárně ale neservíruje jen bagely, i když se podnik po nich jmenuje. K dostání jsou i už zmíněné chleby nebo sladké – různé chlebíčky, cookies nebo třeba čokoládová babka. K tomu káva a něco dalšího k pití. Chybí jen místa k sezení, všechny místní pochoutky si musíte odnést s sebou.

První dny tu ale i tak bylo pořádně plno. „Podpora našich zákazníků byla neuvěřitelná, vůbec by mě nenapadlo, že bude chodit tolik lidí. Pro nás to byla testovací doba a naše tempo nebylo úplně ideální, snad to ale brzo zlepšíme. A bude víc bagelů, pastrami i úsměvů,“ uzavírá viditelně spokojená Perkins.