V roce 2018 odešel z obuvnické společnosti Baťa, kde řídil globální marketing. V nejvyšším managementu byl přitom posledním z rodinného rodu, která tuto značku vlastní. Thomas Archer Bata, pravnuk slavného českého obuvníka Tomáše Bati, jenž před sto lety vybudoval globální impérium, se od té doby kromě vzdělávání věnuje budování vlastní lyžařské módní značky Mont Gele Gear a také investování do mladých nadějných firem přes rodinný fond TripleB. A i když dlouhodobě žije v Kanadě, na Česko nezapomíná.

Ze zdejších firem rodinný fond podpořil například obchod Freshlabels, menstruační kalhotky Snuggs nebo značku bot Winqs vyráběných z řas, kterou Češi rozběhli v Německu. „Oproti západu v zemích bývalého komunistického bloku není dostatek firem, které by podporovaly lokální prosperitu,“ vysvětluje šestatřicetiletý Thomas Bata, jenž do Česka cestuje pravidelně několikrát do roka. I proto, že působí na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

Díky tomu velmi dobře vnímá, jaký je stav byznysu v Česku a co zdejšímu prostředí chybí. „Velkou výzvou je přimět úspěšné české podnikatele, aby více investovali do technologických firem,“ přibližuje a přidává další výzvu – udržet zde firmy dlouhodobě. V rozhovoru pro CzechCrunch Thomas Archer Bata kromě vedle českého byznysu hovoří o tom, co jej na práci baví a čemu se věnuje, jaké jsou největší trendy módního průmyslu i jak je na tom samotná značka Baťa.

Každé dva až tři měsíce se vracíte do Česka. Jak vnímáte zdejší byznysové prostředí?
Vidím, že zakladatelé firem v Česku mají těžký přístup ke kapitálu. Trh je malý, a i když se to pomalu zlepšuje, kultura riskování v byznysu tu ještě není úplně rozvinutá. Investoři chtějí vidět zavedené podniky s ustálenými příjmy a cash flow. Cíle podnikatelům nechybí, je zde hodně talentovaných a ambiciózních lidí se skvělými nápady, ale propast v přístupu ke kapitálu oproti rozvinutějším zemím, jako jsou Spojené státy nebo Nizozemí, je pořád obrovská.

Vaše aktivity jsou rozkročené doslova po celém světě, proč tedy investujete také v Česku? Altruismus to asi nebude, nebo ano?
Vzhledem k našim rodinným kořenům rádi podporujeme firmy, které jsou spojené s Českem a věříme, že to je dobrý způsob, jak pomáhat celé společnosti. Oproti západní Evropě v zemích bývalého komunistického bloku není dostatek firem, které by podporovaly lokální prosperitu. Přichází sem hodně zahraničních hráčů, kteří outsourcují určitý typ pracovních pozic, problém ale je, že se tak čeští zaměstnanci nedostanou k těm s vysokou přidanou hodnou a inovacím a zůstávají na úrovni středního příjmu.

Jaké vidíte řešení?
Pokud firmy jako Snuggs, Freshlabels a další zůstanou v Česku. Tvoří skvělá pracovní místa i navazující síť služeb. Pokud se jim bude dařit růst, vytvoří kolem sebe další firmy a vzniká tak pokročilejší ekosystém. Vidět to lze například ve Švýcarsku, které vyniká ve farmaceutikách nebo zdravotních technologiích, vytváří pro ně správné prostředí a přitahují investory ochotné riskovat.

Co bychom tedy mohli udělat proto, aby se podnikatelské prostředí v Česku v tomto ohledu zlepšilo?
V Česku je dobře nastavených mnoho věcí, vznikají zde inovace, celkové prostředí je dobré. Praha je mezinárodní město a přitahuje talenty z celého světa. Výzvou je přimět úspěšné české podnikatele, aby více investovali do technologických firem. To se pomalu děje zejména mezi mladšími lidmi, kteří si již v technologiích peníze vydělali, zakládají vlastní fondy a začínají investovat. Ale musí se to dít ve větším měřítku.

Další výzvou je udržet v Česku firmy dlouhodobě. Často se stává, že rostou a po určité době se přestěhují například do New Yorku kvůli lepšímu přístupu ke kapitálu a obchodním příležitostem. Politici by se měli snažit vytvářet atraktivnější prostředí, aby firmy neodcházely a místo toho byly motivované zde investovat.

Zdá se však, že česká hospodářská politika se nesoustředí na podporu inovací a technologií, ale spíš na udržení strojírenství a automobilového průmyslu.
To chápu, ale je to krátkozraké, tato odvětví se mění, ať už to chceme, nebo ne, kvůli elektromobilům nebo silné čínské konkurenci. Je důležité tvořit prostředí, které novým firmám umožní růst a nechat trh, ať rozhodne, co funguje. V Česku není problém s nezaměstnaností, spíš naopak – to je ideální doba na uvolnění regulací a podporu inovací. Tudy vede cesta vpřed.

Mluvíme o technologiích, inovacích, automobilkách, ale vaše investiční zaměření se točí hlavně kolem retailu, ne?
Pro nás jsou v byznysu nejdůležitější lidé jako takoví: Jsou to vizionáři? Mají energií? Mají dovednosti? Až pak se díváme na segment, kde se ale samozřejmě soustředíme na spotřební produkty. Chceme podnikatelům pomáhat růst v oblastech, kde již máme know-how. Skvělé jsou také biotechnologie nebo finanční technologie, ale tam nemáme žádné kontakty ani odbornost, to „přenecháváme“ jiným.

Jednou z vašich investic je také společnost Freshlabels, která má aktuálně otevřený investiční crowdfunding, a to na druhý pokus, protože ten první před pár lety úspěšný nebyl. Co se ve firmě v posledních letech dělo?
Od chvíle, co jsme Freshlabels podpořili, prošli velkými změnami včetně těch ve vedení. Během pandemie hodně trpěli, prvním cílem proto bylo napravit hospodářské výsledky – snížit výdaje a dostat se zpět do zisku. To se nám povedlo, firma opět roste. Druhým krokem bylo zjistit, co lidé původně na Freshlabels milovali.

Na to se zapomnělo?
Jejich DNA se během krize oslabila. Když jste v těžké situaci, soustředíte se na to, abyste vůbec zůstali nad vodou. Mnoho zákazníků e-shop milovalo kvůli tomu, že byl důvěryhodný a přinášel cool nové značky, které když jste si koupil, mohl jste se cítit dobře, ať už kvůli jejich příběhu, inovativnosti, udržitelnosti.

Na číslech je vidět, že si hodně věrných zákazníků udrželi. Každý třetí zákazník je s Freshlabels víc jak dva roky, což může říct málokterá firma. Zároveň je ale pravda, že firma musela zpomalit v objevování nových inovativních a udržitelných značek. Na jejich objevování přitom vyrostla, bylo to celé její DNA. V době covidu se toto DNA podstatně oslabilo a cílem po opravě firmy je tento „cool faktor“ vrátit a přivést lidi zpět.

Jakým způsobem toho chcete dosáhnout?
Jedním z kroků je znovu vybudovat komunitu, která kolem e-shopu byla silná. I proto se nám líbí investiční crowdfunding přes Crowdberry a myšlenka umožnit lidem, aby se přímo stali součástí rodiny Freshlabels. Byznys je byznys, ale v ideálním případě vytváří také komunitu, ve které se lidé cítí dobře a jsou zainvestovaní také emocionálně. Budování komunity se zastavilo právě v covidu, poslední rok a půl to opět rozjíždí a Freshlabels ožívá. Mají spoustu partnerů v umění, pořádají artové eventy, podporují charitu.

Co na takové práci baví vás osobně?
Baví mě sledovat, jak věci vznikají, jak rostou od nápadu v něco většího. Nejsem „farmář“, nikdy mě nebavilo dělat jednu a tu samou věc pořád dokola. Jsem spíš stavitel a snažím se najít způsoby, jak využít svou hodnotu a pomáhat lidem s vášní a energií. Protože jsme rodinný fond, netlačí nás tlak na rychlou návratnost investic. S jednotlivými týmy můžeme budovat dlouhodobé vztahy a pomáhat jim měnit svět.

Takovým způsobem vnímáte i své české investice?
Ano, například Snuggs je v tomto ohledu skvělá firma. Přináší změnu do zdravotní péče a životního stylu mnoha žen, zejména mladých, se zaměřením na udržitelnost. Stejně tak Freshlabels podporuje udržitelný obchod, etiku a lepší způsoby spotřeby. Takový typ firem zlepšuje buď společnost, nebo konkrétní oblasti života. A já se chci zapojovat do inovací, změn v podnikání, nebo jak se mění náš obecný způsob života.

Jak na to navazuje vaše podpora vzdělávání?
Zejména vzdělávání mládeže je pro mě velmi důležité, vždy jsem rád pracoval s mladými lidmi. I v Česku mluvím se středoškoláky a snažím se jim dodat sebevědomí, aby převzali kontrolu nad svými životy a začali podnikat. Podnikání není jen o založení firmy, je to o tom, mít vášeň a odvahu jít za něčím, ať už je to byznys, umění nebo něco dalšího. Děti dnes mají štěstí. Pokud vyrůstáte v Česku a stanete se podnikatelem, nemůžete prohrát.

Opravdu?
I když se všechno pokazí, pořád si dokážete najít práci a budovat kariéru. Ostatní budou obdivovat vaši snahu a ochotu riskovat. Společnost v Česku je teď možná o to více negativní kvůli sociálním médiím a médiím obecně, která se více zaměřují na „prodej“ problémů než řešení, ale právě proto musíme nejenom v mladých lidech budovat pocit sebevědomí a pozitivity. To je něco, co mě motivuje.

Kde jste se takovému přístupu naučil?
Od své rodiny, zejména od dědečka a pradědečka. Vždy byli pozitivní, i když se věci zdály být hrozné. Věřili, že vše mohou napravit, a tento postoj byl nakažlivý, lidé s nimi díky této inspiraci rádi pracovali. Vidět to lze doteď ve Zlíně. Není to největší ani nejdůležitější město na světě, spíš je velikostí menší a daleko, ale mají tam pozitivní přístup. Nikde v Česku nenajdete tolik lidí s podnikatelským myšlením. Doufám, že do budoucna v Česku vzniknou desítky dalších firem, které budou takovým způsobem inspirovat celé generace a budou celé prostředí posouvat dál. I proto svojí troškou podporuji podnikání.

Předtím, než jste se pustil do větší šíře aktivit, jste působil právě v rodinné firmě, kde jste se roky zastával i pozici šéfa globálního marketingu. Tam jste ve vedení jako poslední z rodu Baťa skončil před šesti lety. Nechybí vám to?
Ano i ne. Svou štaci v Baťovi jsem si užil, žil jsem v Chile (firma tam vstoupila už ve 30. letech 20. století a provozuje tam továrny – pozn. red.) i v Praze, byla to úžasná zkušenost. Hodně jsem se naučil, pracoval s úžasnými lidmi a měl skvělé příležitosti, z čehož budu čerpat navždy. Ale stejně tak jsem spokojený s tím, co dělám teď. V této fázi života mě více přitahuje prostředí plné disruptivních změn, nové energie a s tím spojenými riziky. Mohu to dělat, aniž bych musel čelit tlaku jako někteří další lidé, kteří například musí zastavit svůj dům, aby vůbec mohli začít podnikat. V tom mám velké štěstí.

Vaše rodina Baťu pořád vlastní. Podílíte se z pozice spolumajitele na tvorbě strategie?
Do toho vůbec nejsem zapojen. Po roce 2018 jsem studoval na Harvard Business School a od té doby se na sto procent soustředím na nové aktivity.

Ptám se i z toho důvodu, když jste u Freshlabels mluvil o tom, že musí znovu najít svůj „cool faktor“ – zdá se totiž, že to samé musí udělat i Baťa. Moc si neumím představit, že by patnáctileté děti prosili rodiče, ať jim na Vánoce koupí boty právě od Bati.
Tímto popisujete problém celého trhu. Tradiční značky to měly v posledních více než deseti letech těžké, musí se neustále znovuobjevovat, přizpůsobovat svoji strategii a hledat správnou tržní niku. Kdysi značky kontrolovaly celý svůj příběh, dnes jsou celebrity a influenceři často větší a vlivnější než ony samy, komunikace probíhá jejich vlastním jazykem přes sociální sítě napřímo s publikem. Zmiňovaný cool faktor je zejména v módě jedním ze způsobů, jak dělat marketing, ale není jediným. Podívejte se například na Shein, jsou oni cool? To opravdu nevím, ale funguje jim to.

Změny se pravděpodobně dají přičíst i jinému nákupnímu chování zákazníků, existuje mnohem více konkurence, lidé jsou vybíravější.
Ano, tradiční značky kdysi měly prostorové monopoly, existovaly kamenné obchody a lidé si vybírali z toho, co bylo v lokálním nákupním centru. Dnes je konkurencí všechno, nejen v dané kategorií. Zákazníci se rozhodují, zda si něco koupí na Freshlabels, nebo zda raději pojedou na dovolenou do Portugalska. Většina výdajů na módu a další věci, kromě jídla a základních potřeb, je zbytných. Lidé si nemusí kupovat šest párů bot, ale dělají to, protože chtějí a mohou. Zákazníky v Česku navíc ovlivnila také inflace, hodně z nich upřednostňuje zážitky před věcmi – možná si nekoupí bundu nebo batoh, ale pořád chtějí jít do restaurace a na dovolenou. Mění se jejich priority.

Co bude dál? Jakou budoucnost vidíte v módě i retailu obecně?
Očekávám hodně změn, zejména v regulacích. Módní průmysl byl dosud neregulovaný a společnosti jako Shein mohou dodávat produkty z Číny za velmi nízké náklady, s téměř žádnou kontrolou nad environmentálními nebo pracovními standardy a často ani neplatí DPH. Takový systém nepomáhá Evropě ani životnímu prostředí, jen nízkým cenám. Vlády si tuto situaci začínají uvědomovat a začínají více kontrolovat, Francie je v tom nejradikálnější, ale ostatní země ji pomalu následují.

K čemu větší regulace povedou?
Budou se více řešit standardy kvality i původu, což bude vytvářet inflační tlaky. Výrobci s navyšováním cen váhají, protože spotřebitelé na to jsou citliví. Zároveň bude pokračovat rozdělování trhu na luxusní a levné zboží. Kdysi trhu dominovala střední vrstva, kde i firmy jako Baťa uspěly díky tomu, že nabízely kvalitní obuv za rozumnou cenu. V dnešním ekosystému musí o to více bojovat. Stále více značek se již točí kolem luxusu a souvisejícího statusu, nebo naopak kolem levné produkce.

Střední třída v tomto ohledu zanikne?
To úplně ne, tento trend mohou zvrátit zejména nové udržitelné značky jako například tenisky švýcarské značky On, které za sebou mají silný příběh. Jsou to kvalitní produkty – nejsou luxusní, ale ani levné. Trendů nicméně na trhu vidím ještě několik.

Povídejte.
Nemyslím si, že by kamenný retail čekal výraznější návrat. Bude existovat menší počet fyzických prodejen, které budou více zážitkové či tzv. concept stores. A týká se to všech segmentů – například v Praze vidíme méně supermarketů, lidé nakupují potraviny více online přes Rohlík nebo Košík a do obchodu jdou třeba pro speciální láhev vína nebo pěkný kus masa. Zatím se to týká spíše horní střední a vyšší třídy, ale počet takových specialistů bude růst a postupně to prosákne i do masového trhu. A ruku v ruce s tím jde také trend návratu ke kvalitě.

To se pravděpodobně ale také týká spíše té horní střední a vyšší vrstvy, ne?
Ano, ale nejenom. Když si v naší značce lyžařského oblečení MGG (Mont Gele Gear) lidé koupí svetry, říkají, že jim připomínají ty z dětství, než se průmysl přesunul k rychlé módě. Stále více zákazníků vyhledává solidní produkty, které vydrží i dvacet let. Svetry nebo boty kdysi byly vzhledem ke kupní síle relativně drahé, v ekonomice jsme měli inflaci, ale ceny v módě se příliš neměnily a lidé si toho moc nevšimli.

Co tím myslíte?
Celé odvětví módy se v našich myslích znehodnotilo, začali jsme ji vnímat jako něco dalekého a vyráběného roboty. Když byl tento průmysl lokální, téměř každý poznal někoho, kdo pracoval v textilní továrně, což k produktům zvyšovalo i respekt. Globalizace všechno takzvaně komoditizovala a potraviny byly první, které začaly tento pohled měnit – lidé již chtějí lokální, čerstvé, eticky produkované jídlo a suroviny. Stejný trend se teď děje v módě. To, co si oblékáte, je druhá nejdůležitější věc po tom, co jíte.