Bát se selhání je vaše první selhání. Zakladatel navigace Waze o tom, jak vybudovat miliardový startup

Svoji kariéru začínal jako softwarový inženýr, nakonec se ale pustil do budování vlastních byznysů. A udělal dobře. Izraelec Uri Levine například v roce 2007 založil aplikaci pro navigaci Waze a o šest let později ji prodal Googlu za 1,1 miliardy dolarů. Ve startupu Moovit, jemuž se přezdívá Waze pro hromadnou dopravu, byl prvním investorem a externím členem představenstva. Moovit před třemi lety odkoupila společnost Intel za téměř miliardu dolarů.

Jaký je Levinův recept na úspěch? „Je to jednoduché. Musíte najít problém, který stojí za to řešit, a musíte najít product-market fit, tedy to, co přináší hodnotu vašim zákazníkům. Pak je třeba najít správný byznys model a dále způsob růstu,“ vypráví v rozhovoru pro CzechCrunch. Zdůrazňuje však, že cesta k úspěchu je jako jízda na horské dráze a zabere mnohem více času, než lidé očekávají.

Zároveň přidává několik rad včetně svého motta: „Fall in love with the problem, not the solution (Zamiluj se do problému, ne do jeho řešení),“ které již deset let také nosí vytištěné na trikách. Jako osmapadesátiletý sériový podnikatel a investor má za sebou několik úspěšných – ale také neúspěšných – byznysů a své zkušenosti sepsal do knihy, která se jmenuje po jeho oblíbeném heslu a byla publikována v lednu.

Mám jednoduchou otázku a vím, že nemá jednoduchou odpověď. Jak se staví jednorožec?
(Se smíchem ukazuje na svoji knihu.) Začnete na stránce číslo jedna a pokračujete až do konce.

Zkuste to trošku zkrátit.
V podstatě je to hodně jednoduché. Musíte najít problém, který stojí za to řešit, a musíte najít product-market fit, tedy to, co přináší hodnotu vašim zákazníkům. Pak je třeba najít správný byznys model a dále způsob růstu. Výzva je překonat všechny tyto kroky samostatně a každý z nich přitom zabere hodně času. Cesta podnikatele je jako dlouhá jízda na horské dráze plná selhání a neúspěchů, přičemž vždy trvá déle, než si myslíte.

Jak dlouho taková cesta trvá?
Pokud se podíváme na nejhodnotnější technologické firmy světa jako Google, Netflix, Amazon, Tesla, Facebook nebo Airbnb, kolik z jejich hodnoty bylo vytvořeno během prvních deseti let na trhu? Méně než deset procent současné hodnoty. To je dané právě tím, že firmy v začátcích hodně dlouho ladí produkt, několik let byznys model a následně svůj růst. Až pak jsou připravené na vzlétnutí. Lidé si neuvědomují, jak dlouho to trvá.

Pokud se vám nepodaří najít product-market fit, zemřete. Proto jste nikdy ani neslyšel o firmě, které se to nepodařilo – jednoduše se o nich nedozvíte. Podívejme se na firmy, kterým se to povedlo – jako třeba Google, WhatsApp nebo Waze. Jaký je rozdíl oproti tomu, jak jste je použil poprvé a jak je používáte teď?

V podstatě žádný.
Přesně tak, na Googlu vyhledáváte stejně, jako když jste něco googlil poprvé v životě. To platí i pro Waze, WhatsApp, Uber, Netflix, cokoliv. Pokud firma jednou najde product-market fit, už jej nemění. Microsoftu to trvalo pět let, v případě Wazu to byly asi čtyři roky a asi deset let u Netflixu. Dopředu nikdy nevíte, jak dlouho vám to zabere, ale když to najdete, budete úspěšný. A pokud takovou potřebu řeší hodně lidí a často, budete hodně úspěšní.

Jak mám jako zakladatel startupu poznat, jestli se pořád vyplatí zkoušet product-market fit najít a nevzdat to?
Správný zakladatel se jednoduše nikdy nevzdá.

Vzdát se je možná špatné slovo…
Budování firmy je cesta plná selhání. Když stavíte startup, děláte něco, co nikdo před vámi nedělal. Myslíte si, že víte, co děláte, ale ve skutečnosti to vůbec netušíte. Takže musíte zkoušet a zkoušet a zkoušet. Pokud se bojíte selhání, to už je vaše první selhání. A protože selhávat budete pořád, musíte to dělat rychle, pak máte dostatek času hledat a zkoušet jiná řešení. Dobří podnikatelé selhávají a pak se rychle zotaví.

Je možné, že se vám uspět nepodaří nikdy, to se stává. Pokud vám ale bude trvat celou věčnost něco dokončit a vyšperkovat, nakonec při selhání nebudete mít čas na nic. Největším nepřítelem „dostatečně dobré“ je „perfektní“. Pro úspěch nemusíte být dokonalý, stačí vám být dostatečně dobrý.

O selháních se často moc veřejně nemluví, místo toho všude vidíme úspěchy. Jaké bylo vaše největší selhání, ať už se budeme bavit o jakékoliv firmě, kde působíte?
Své největší selhání zatím pořád očekávám (úsměv). Zmínil jste ale důležitou věc – média obecně ukazují úspěšné příběhy, ale jen málo pokrývají ty neúspěšné. Selhání jsou ale mnohem lepší učitelé. Média by měla podporovat podnikatele, aby se o tyto příběhy dělili. To bude inspirovat i další a povede to k tomu, že podnikatelů bude víc.

Na druhou stranu zakladatelé často o svých neúspěších mluvit nechtějí.
Ano, nikdo nebude chtít sdílet neúspěchy existující firmy, protože to může například ohrozit vyjednávání s budoucími investory. Lidé jsou ale ochotni mluvit o nezdařených a uzavřených projektech.

Kvůli čemu tedy selhaly některé z vašich startupů?
Buď byly špatné základní předpoklady, nepodařilo se nám sestavit správný tým, nebo jednoduše produkt nenašel své místo na trhu.

Kolik takto neúspěšných firem máte za sebou?
Čtyři. A očekávám, že jich časem bude víc. Ještě bych ale zmínil další důležitou věc – štěstí. Budování firmy je z patnácti procent založené na zkušenostech a připravenosti, zbylých pětaosmdesát procent závisí na štěstí. V mnoha případech jednoduše nevíte, jestli děláte správný produkt, jestli najdete zákazníky nebo jestli vám nedojdou peníze.

Existuje způsob, jak může jít podnikatel štěstí naproti?
Štěstí můžeme definovat jako moment, kdy se příležitost setká s připraveností. Pokud budete připraveni, máte hezkou šanci. Existuje ale systematický přístup k tomu, abyste takové šance navýšili, a právě i o tom je moje kniha – Fall in Love with the Problem, Not the Solution.

Trika s takovým nápisem nosíte už několik let…
Asi deset let, ano.

Jak dlouho vám trvalo napsat tu knihu? Souvisí s těmito tričky?
Knihu jsem napsal během asi jednoho roku, když vypukla pandemie koronaviru a nebylo možné téměř vůbec cestovat. Editování pak zabralo asi další rok až dva a publikovali jsme ji letos v lednu. Motto na triku vzniklo mnohem dřív než nápad napsat knížku, ne naopak. Někteří lidé si myslí, že tato trika teď nosím na podporu prodeje knihy, ale je to opačně – kniha se tak nazývá kvůli trikům (smích).

Co je pro vás nyní největší výzva, kterou musíte překonat?
Každých několik let se snažím sám sebe pořád znovuobjevovat, takže to bude pravděpodobně velká výzva.

Co takové znovuobjevování sebe sama znamená?
Aktuálně mám deset startupů, které pomáhám budovat, směřuju je a mentoruju je. Vždy jsem jich chtěl dělat více, ale uvědomil jsem si, že více než deset naráz nezvládnu, protože to požírá hodně času. Po určité době budou některé z nich úspěšné nebo selžou, což mi uvolní ruce na další. A jak jsem říkal dřív, štěstí je o připravenosti využít příležitost. Tak se snažím být připraven.

Kariéru jste začínal jako softwarový inženýr, přičemž jste pracoval jako zaměstnanec. Co vás dovedlo k podnikání, jaká byla motivace pro založení vašeho prvního startupu?
Správná otázka by asi měla znít, co mě tak dlouho drželo, abych nezačal podnikat (smích). Když jsem nastupoval do prvního zaměstnání, byl jsem ve firmě člověk s pořadovým číslem šest. Když jsem odcházel, bylo nás pět tisíc. Během této doby firma rychle rostla a vedení mě vždy podporovalo, abych zkoušel nové věci. Byl jsem takový interní podnikatel. Když pak v roce 2000 splaskla technologická bublina, ve firmě se už nikdo moc o inovace nezajímal. Společnost se stala korporátem a vyhodili mě.

Vyhodili vás proto, že se z firmy stal korporát?
Vždy jsem byl podnikavý, což znamená, že jsem také byl potížista. V takových případech nic neberete jako dané, zpochybňujete zaběhlé procesy, vracíte se k naprostým základům. V rostoucích firmách se takový přístup cení, korporátům se ale většinou nelíbí.

Měl jste nějaké předpoklady, abyste se stal podnikatelem?
Vyrostl jsem v prostředí, které podporovalo experimenty, zkoušení nových věcí a selhávání. Díky tomu jsem měl podnikavost v krvi a nakonec jsem ji dokázal využít.