Pokud jste si v poslední době všimli v souvislosti s managementem či náborem zaměstnanců zkratky AQ, pak vězte, že nešlo o překlep za IQ. Jde o tzv. adaptační kvocient, který označuje schopnost člověka přizpůsobit se změnám, rychle se učit a upravovat své myšlení či postupy podle toho, jak se mění okolnosti. Logicky se tedy o AQ mluví jako o vlastnosti, která může být v době rychlých technologických a pracovních změn stejně důležitá jako tradiční inteligence (IQ) nebo emoční schopnosti (EQ).

Test inteligenčního kvocientu vznikl před více než sto lety a dodnes se s ním setkáváme jako s jedním z měřítek schopností člověka. Postupně se ale začalo ukazovat, že samotné IQ nedokáže postihnout všechno. Do popředí se proto dostala i emoční inteligence, která upozornila na význam práce s pocity a schopnosti rozumět lidem kolem sebe.

Čím dál hlasitěji se ale mluví o tom, že ani kombinace IQ a EQ nemusí stačit k tomu, aby firmy poznaly, kdo v rychle se měnícím prostředí skutečně obstojí. Do popředí se proto dostává zmíněný AQ. Není to přitom úplná novinka, intenzivně se o něm debatovalo už po pandemii, dnes však hlasy volající po AQ sílí znovu a ještě mnohem výrazněji.

A to pochopitelně díky raketovému nástupu AI. Ta totiž převzala část schopností, které dříve odlišovaly nejzdatnější lidi v některých oborech. Ať už jde o rychlé zpracování informací, výpočty nebo práci s velkým množstvím dat. Um v tom, jak dobře dokážete zmíněné věci dělat, tak v některých oblastech ztrácí část svého výsadního postavení. O to důležitější je, co uděláte ve chvíli, kdy se podmínky změní a dosavadní postup přestane fungovat.

Nejedná se přitom jen o domněnku, myšlenku podporují i čísla. Světové ekonomické fórum (WEF) ve své zprávě z roku 2025 odhaduje, že zhruba 39 % klíčových dovedností dnešních pracovníků se do roku 2030 promění a že přibližně 59 % globální pracovní síly bude potřebovat výraznější rekvalifikaci.

Analytické myšlení sice ve zprávě zůstává na prvním místě mezi nejžádanějšími dovednostmi, hned za ním se ale drží flexibilita, odolnost a pružnost. Právě tyto vlastnosti, jež tvoří jádro konceptu AQ, jsou podle WEF nejsilnějším faktorem, který odlišuje uplatnitelné pracovníky na vzrůstajících pozicích od těch, jejichž role zanikají. V žebříčku top dovedností jim navíc na osmém místě sekunduje zvídavost a schopnost celoživotního učení.

Jak tedy člověka s vysokým AQ poznat v praxi? „Lidé s vysokým AQ se ptají spíš ‚co kdyby‘ než ‚co je‘,“ říká investorka Natalie Fratto, která se při hodnocení zakladatelů startupů zaměřuje mimo jiné právě na jejich schopnost adaptace. „Když přestane fungovat postup, který jim dříve přinášel výsledky, dokážou ho opustit, aniž by to vnímali jako osobní porážku.“

Mezi body, jak si AQ budovat, patří například ochota pravidelně si říkat o zpětnou vazbu a být schopný měnit postupy ve chvíli, kdy se objeví nové informace. Vhodné také je záměrně se pouštět do věcí, ve kterých člověk není expert. K tomu se váže i otevřenost vůči změně či zájem o pohledy druhých.

Je ale dobré dodat, že AQ zatím není metrikou srovnatelnou s IQ. Neexistuje jednotný standardizovaný test ani jedna všeobecně přijímaná definice. Mezi investory, manažery nebo mentálními trenéry ale panuje shoda v tom, že AQ bude pro lidi i firmy stále důležitější a v pracovním světě už dnes hraje významnou roli.