Pro spoustu lidí je večerní usínání rituálem doprovázeným lehce neurotickým pohledem na budík. Když jdou spát později, než si naplánovali, hned počítají, zda vůbec stihnou doporučovaných osm hodin spánku. Z těch se v moderní společnosti stala téměř posvátná meta. Kdo spí méně, jako by riskoval své zdraví, imunitu i dlouhověkost. Jenže rozsáhlý vědecký výzkum Kolumbijské univerzity, publikovaný v prestižním časopise Nature, ukazuje, že tahle zažitá poučka nemusí být tak docela pravdivá.

Podle vědců ideální délka spánku neleží na hranici osmi hodin, ale o něco níže, konkrétně mezi 6,4 a 7,8 hodiny denně. Tým odborníků pod vedením Ťün-chaa Wena z Lékařské fakulty Vagelos při Kolumbijské univerzitě se totiž rozhodl podívat na spánek z úplně jiné perspektivy. Místo toho, aby sledoval pouze to, jak se lidé po ránu cítí, se zaměřil na to, jak rychle stárnou jejich orgány a tělesné systémy.

Vědci proto vytvořili 23 různých modelů takzvaných biologických hodin, které odhadují biologický věk jednotlivých orgánů a systémů na základě molekulárních změn v jejich tkáních. Celkem tak mohli sledovat 17 různých orgánů a tělesných systémů.

Výzkumníci k tomu využili data od zhruba půl milionu dobrovolníků z britské databáze UK Biobank. Pomocí umělé inteligence, krevních testů a lékařských snímků dokázali odhadnout biologický věk jednotlivých orgánů. U jater například sledovali známky stárnutí související s jejich bílkovinami, metabolismem i samotnou strukturou. Výsledky pak porovnali s údaji o tom, kolik hodin lidé každý den spali.

Výsledky v grafech vykreslily křivku ve tvaru písmene U. Nejnižší tempo biologického stárnutí napříč prakticky všemi sledovanými orgány, od srdce a plic přes mozek a žaludek až po imunitní systém, vykazovali lidé, kteří spali 6,4 až 7,8 hodiny denně.

Jakmile se délka spánku od tohoto rozmezí odchýlila, tempo biologického stárnutí rostlo. Vyšší bylo jak u lidí, kteří spali dlouhodobě méně než šest hodin, tak u těch, kteří spali více než osm hodin denně.Výzkumníci ale dodali, že jde o výraznou souvislost, nikoli přímý důkaz, že délka spánku sama o sobě stárnutí urychluje nebo zpomaluje.

„Předchozí studie ukazovaly souvislost mezi spánkem, stárnutím a poškozením především v mozku. Naše výsledky ale ukazují, že příliš málo i příliš mnoho spánku souvisí s rychlejším stárnutím téměř všech orgánů,“ říká Wen.

Rozdíl mezi oběma extrémy však spočívá v tom, co se v těle skutečně děje. Lidé, kteří spí málo, vystavují svůj organismus dlouhodobé zátěži. Krátký spánek byl v databázi výrazně spojen s výskytem deprese, úzkosti, obezity, cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku i srdečních potíží. Tělo zkrátka nemá dostatek času na noční regeneraci a obnovu.

U lidí, kteří naopak spí více než osm hodin denně, může být dopad jiný. Dlouhý spánek souvisel především se známkami stárnutí mozku a tukové tkáně. Vědci zároveň upozorňují, že samotný delší spánek nemusí orgány přímo poškozovat. Může spíše signalizovat, že se v těle už rozvíjí jiný zdravotní problém, například onemocnění nebo deprese, kvůli kterému člověk potřebuje více času na spánek.

Pro terapeuty, kteří se zabývají poruchami spánku, mohou být tyto závěry velkým argumentem. Existují totiž lidé, kteří trpí tzv. spánkovou úzkostí. Když se v noci probudí nebo se vyspí „jen“ šest a půl hodiny, začnou se obávat, že si tím škodí na zdraví. Kvůli tomu pak zůstávají v posteli déle, než potřebují, a snaží se usnout za každou cenu. Výsledkem může být ještě horší a nekvalitnější spánek.

Ostatně přílišný tlak na přesný počet hodin může paradoxně vést k větší úzkosti a problémům se spánkem. Potřeba spánku je navíc individuální a závisí mimo jiné na genetice, věku, pohybové aktivitě nebo míře stresu, jak připomíná studie. Pro mnoho zdravých dospělých tak může být zcela dostačujících i 6,5 nebo 7 hodin souvislého spánku.