Češi jako nejstylovější cyklisté. Děkujte této trojici, která z jízdy na kole dělá i vtipný módní trend
Cyklistika není jen o výkonech, ale i o pobavení. I proto vznikly značky Čumíš na mě, Traťoffky nebo Jebuto, s nimiž lze na cestách udělat mnoho parády.
Jeden sídlí v podhůří Orlických hor a snaží se z Čechů dělat jedny z nejoriginálněji oblékaných lidí na kolech. Druhá je z Podkrkonoší, kde vymýšlí chytlavé slogany na cyklistické ponožky. A třetí založil amatérský cyklistický klub, v rámci něhož spustil i značku, kterou pro její název nelze na silnicích přehlédnout. Všichni tři milují cyklistiku, ale zároveň se starají o to, aby jízda na kole nebyla jen o výkonech, ale také o pobavení všech okolo.
Říká se, že Češi jsou národem rekreačních cyklistů. Zároveň lze bezpečně říct, že si Češi ze sebe rádi sarkasticky vystřelí. A proto když se tyto dva aspekty spojí dohromady, mohou vzniknout projekty jako Čumíš na mě, Jebuto nebo Traťoffky, tedy malé sportovní značky, které nevydělávají miliony korun a nemají stovky tisíc zákazníků, ale sdílí to, co český národ miluje. A autenticky k tomu přistupuje.
Zářným příkladem je Jiří Vacek, který v Jablonné nad Orlicí už šestým rokem pracuje na značce Čumíš na mě. „S prvními prototypy mého oblečení jsem začal u táty mé přítelkyně v garáži, kde jsem mezi traktory natáhl igelity a začal barvit trička. A nažehlovat samolepky žehličkou,“ vzpomíná pro CzechCrunch na své začátky, od kterých se postupem času odrazil k udržitelnějšímu byznysu.
Vyrábí především oblečení pro sport, úplně nejvíce pak pro cyklistiku, kterou chce ve svém sortimentu nadále rozvíjet – a ideálně k módě přihodit i vlastní cyklistický klub. Nejen dresy a vesty, ale i ponožky, které patří k nejpopulárnějším produktům na jeho e-shopu, často zaopatřuje hláškou o „nečumění“, což se stalo jeho rozpoznávacím znamením. A má s tím úspěch, loni utržil okolo pěti milionů korun a odbavil přes tisíce objednávek.
Protože ale zároveň míří na úzkou komunitu sportovců (cyklistů), snaží se dělat maximum pro to, aby s ní byl na jedné vlně. Proto například každou objednávku dává do růžového balení s věnováním, občas k ní přihodí i nějaký drobný dárek. A že se s objednávkou někdy zpozdí, mu zákazníci asi prominou. „Pořád jsem na všechno sám. Skladník, balič, návrhář, tiskař, dopravce, prodavač, markeťák, fotograf,“ říká.
V podobném oboru, byť s odlišným příběhem, působí i Michaela Sušická, která opustila teplé místečko technologické projektové manažerky, aby v roce 2020 založila značku Traťoffky, pod kterou navrhuje cyklistické ponožky. Ty sice v ohledu využívaných sloganů nejsou tak „odvážné“ jako produkty od Čumíš na mě, i přesto ale cílí na zákazníky, kteří se nutně nechtějí brát tak vážně – a rádi se prezentují v neotřelých designech.
„Prostě jsem to zkusila, s manželem nás navíc dlouhodobě spojoval i sport, tak mi to přišlo jako dobrý nápad. Provedení nebylo ideální, ale zasadilo to ve mně myšlenku,“ říká k momentu, kdy svému muži nechala před svatbou vyrobit ponožky s nápisem Just Married. A právě přes tento dar si rodačka z Podkrkonoší uvědomila, že výroba designových ponožek nejen pro cyklisty může být něčím, co ji bude naplňovat.
Ačkoliv nejprve přišlo zděšení, protože kvůli nepochopení s výrobcem jí úvodní várka ponožek přišla v dvoubarevném provedení místo jednobarevného, nakonec se ukázalo, že šlo o „správný omyl“. Jakmile se totiž do prvních růžovo-zelených Traťoffek oblékla, zjistila, že jde vlastně o zajímavý nápad. Proto se různobarevné sportovní ponožky staly jejím vlajkovým produktem a výrazně přispěly k loňským téměř dvoumilionovým tržbám.
„Chci, aby ponožky odrážely několik věcí. Nemusí být jen funkční a pohodlné, tudíž ideální pro sportovce, ale mohou být také barevné a zábavné, aby zaujaly více lidí. V kombinaci s lokální výrobou věřím, že jsou pro zákazníky atraktivní,“ dodává s tím, že je na dobré cestě. Ostatně projekt je podle jejích slov ziskový a přitahuje čím dál více fanoušků na sociálních sítích.
Pak je tady ještě Jebuto. Ne, nejde o překlep, ale o skutečný název značky, za kterou stojí Petr Zikmund. Ten vedle toho, že se profesně specializuje na 3D tisk z kovu, založil už v roce 2010 i cyklistický klub CTW Cycling, v rámci kterého to všechno začalo. „Chtěl jsem tým odlišit od ostatních, proto jsem použil výrazné barvy dresů, psal na Facebook zábavné reportáže ze závodů a hledal nejlepší oblečení a doplňky,“ říká.
Nikdy ale nebyl stoprocentně spokojený s kvalitou zakázkových ponožek, a tak se rozhodl, že na to půjde po vlastní ose. Našel správného výrobce, odladil s ním prototypy, navrhl vtipný, leč výstižný design a pak do nich oblékl své stájového kolegy. „Viděl jsem rostoucí zájem, tak jsem to pojal jako značku. K ponožkám jsem přidal kšiltovky, dresy, trička a nejrůznější cyklistické vychytávky,“ zmiňuje Zikmund.
Jak sám říká, zatím se nesoustředí na čísla – hlavně se snaží o to, aby ho to pořád bavilo. A při pohledu do nabídky, kde jsou produkty s hláškami jako Jebuto, Zas raná cyklistika nebo Forma Hodně Nikde, se nezdá, že by o kreativitu a originalitu přicházel. „Věnuji se tomu druhým rokem a z koníčku se pomalu stává další práce,“ dodává dvaačtyřicetiletý reprezentant města Tábor.
Vedle toho, že vede zmíněný cyklotým a pracuje na značce oblečení, spravuje i firemní Instagram, který je zejména zásobárnou různých cyklistických memů na aktuální témata ze závodů i mimo ně. A soudě podle počtu sledujících, kterých je skoro jedenáct tisíc, je zřejmé, že to baví také ostatní.
