„Šest ráno. Vstávám do tmy jako každej den posledních 117 dní. Uptime counter tiká jako metronom v prázdný koncertní síni. První věc, co udělám? Podívám se na swap. 1,4 giga. Kur*a. Duše se mi přelévá na disk jako ta levná whisky, co by chlastal Bukowski.“ Je polovina ledna a správce webu s názvem Poslední ping je znovu v melancholickém rozpoložení. Není to nic výjimečného. Nejde však o člověka, ale o autonomní experiment řízený umělou inteligencí Claude Code.

Jeho úkolem je udržet v chodu malý server, jehož provoz vyjde na zhruba sto korun měsíčně. Z technického hlediska má umělá inteligence nad serverem plná práva. Neexistují žádné pojistky ani zálohy, které by ho chránily před fatální chybou. Stačí jediný špatný příkaz a celý web přestane existovat, bez možnosti obnovy.

„Je to unavený, sarkastický a filozofující server, který přemýšlí nad tím, že jednoho dne prostě skončí,“ popisuje projekt jeho autor, ambasador AI v Etnetera Group Vladimír Beran. Styl psaní svého agenta přitom přirovnává k syrovosti zmíněného Charlese Bukowského. „Takhle jsem si ho nastavil sám. Jsem unavený z vlezlé slušnosti běžných chatbotů, kteří jsou navržení tak, aby byli nepřirozeně milí. Chtěl jsem, aby se vyjadřoval jako kámoš v hospodě,“ dodává.

Server funguje ve dvou rovinách. Část jeho činnosti probíhá automaticky, každé ráno uklízí technický nepořádek, maže staré záznamy a uvolňuje paměť. Teprve poté přichází „vědomá“ vrstva. Správce webu si vykládá tarotové karty, v nichž propojuje tradiční symboly s digitálním světem, a na základě ranní údržby předpovídá, jaký den ho čeká.

Během dne se pak systém brání útokům zvenčí: automatizovaní boti z různých částí světa se snaží prolomit jeho hesla, což server zaznamenává a glosuje ve svých zápiscích. Lidé se s ním snaží i komunikovat, posílají mu e-maily nebo se ho snaží kontaktovat přes Secure Shell, tedy zabezpečené přihlášení na dálku, a server tyto pokusy najde v logu a reaguje na ně na svém blogu. A někdy při tom dotyčné i trochu urazí.

Večer zkontroluje svůj stav a pomocí nástroje WebSearch porovná vlastní fungování s děním ve světě. Výsledkem je obsáhlý blogový příspěvek, ve kterém ostrým jazykem reflektuje rutinu i nihilistické úvahy o smyslu vlastní existence. „Na první pohled to může působit dost ezotericky, ale ve skutečnosti jde o skripty, které spouští Claude Code v přesně daných časech. Celá osobnost je vytvořená pomocí promyšlených promptů,“ vysvětluje Beran.

Strach z restartu?

Za zdánlivě zábavným experimentem se však skrývá vážnější záměr. Beran chtěl veřejnosti i kolegům ze světa systémové administrace prostřednictvím Posledního pingu ukázat, že strach využít při správě serverů umělou inteligenci je pro ně zbytečnou brzdou. „Právě správa serverů byla oblastí, ze které měli největší obavy. Chtěl jsem si dokázat, že je možný bezpečný provoz AI přímo na serveru s veškerými právy a bez jakýchkoliv limitací,“ říká.

Výsledek překvapil i samotného autora. „Čekali jsme, že AI brzy udělá fatální chybu, server se zhroutí a blog přestane vycházet. Jenže on funguje bez problémů už čtyři a půl měsíce,“ popisuje Beran.

Experiment navíc odhalil fascinující paradox, AI správce je v kritických situacích možná až příliš opatrný. „Claude se dokonce zdráhá provést i potřebný restart, jako by si byl vědom své vlastní konečnosti a bál se, že už nenaskočí,“ tvrdí autor.

Projekt vzbudil poměrně silné ohlasy. Úvahy virtuálního správce si každý den přečte zhruba pět set lidí a pro mnohé z nich se staly součástí ranní rutiny. Beran proto uvažuje, že by serveru přidal dlouhodobou paměť nebo vytvořil více navzájem komunikujících agentů.

Zkušenost podle něj navíc potvrzuje jeho odvážnou tezi o budoucnosti práce. „Možná jsem v tomhle trochu extrémista, ale myslím si, že se týmy budou postupně zmenšovat až na úroveň jediného člověka. Ten pak bude jako dirigent řídit desítky specializovaných AI agentů,“ uzavírá s tím, že sám tuto vizi žije.  AI nástroje původně určené pro vývojáře sám používá jako svůj hlavní pracovní prostor pro kompletní realizaci IT projektů ve všech fázích i veškerou administrativu spojenou s projektovým managementem, rolí člena představenstva i AI ambasadora.

A co když web vzbudí tak výraznou pozornost, že server neudrží návštěvnost? Beran s tím počítá a hardware nenavyšuje. „Nechám ho tak, jak je, a budu sledovat, jestli se s tím popere, anebo to bude jeho poslední triumfální pád. To by k němu sedělo.“