Plánovaný přechod Evropské unie k alternativním zdrojům fosilních paliv nabral na obrátkách v souvislosti s ruským vpádem na Ukrajinu. Zefektivnit energetickou tranzici se snaží i norský Esgian spolu se svým českým softwarovým partnerem WDF. Esgian disponuje daty o všech sedmi stech pobřežních vrtných plošinách na světě i o rychle rostoucích větrných elektrárnách na moři. A právě tyto údaje pro norskou firmu zpracovává tým pražské společnosti.

České studio WDF se zaměřuje hlavně na zahraniční projekty. Společně se svým největším klientem, kterým je Esgian, vytvořili pražští vývojáři platformu, která je schopná analyzovat data trhu s ropnými plošinami a určovat hodnotu aktiv ropných společností.

„Pracujeme s rozsáhlou databází, kde mohou uživatelé – ropné společnosti, majitelé ropných zařízení nebo jejich správci – aktualizovat či přidávat data o trhu, filtrovat je a třídit, zobrazovat nebo upravovat kontrakty či specifikace ropných zařízení,“ popisuje produkt šéf WDF Vojtěch Strnad.

Foto: WDF

Vojtěch Strnad vlastní čtvrtinový podíl v pražské agentuře WDF

Největší výzvou byl pro jeho tým prý rozsah logiky výpočtu energetické náročnosti činnosti vrtných plošin. Do výpočtů totiž vstupuje řada faktorů jako geografická poloha, hloubka či vybavení vrtu. „Energie spotřebovaná na samotné vrtání je ovlivněna jednotlivými sekcemi. K energii z vrtání pak přičítáme energii spotřebovanou na provoz dalších zařízení na plošině,“ doplňuje Strnad.

Platformu pro norský Esgian dnes považuje za vysoce sofistikovaný systém, který na začátku vývoje představoval spoustu otazníků. „Jen samotné pochopení celé logiky a její přetavení do softwarové aplikace bylo docela oříšek. Problém byl nicméně taky v náročnosti a výkonu serveru, aby zvládl takové výpočty provádět,“ upozorňuje projektový manažer WDF Jan Dvořák.

Výsledná aplikace nevypočítává pouze reálnou spotřebu pro každý den podle skutečné činnosti, ale umí také predikovat množství potřebné energie podle nastavení zakázky. Kvůli komplexnosti mohou výpočty trvat klidně i několik minut.

Významnou součástí platformy je také měření dopadů přímořských zdrojů energie na životní prostředí. „Kvůli směru, kterým se naše planeta ubírá, veškerá data rozšiřujeme i o měření CO₂ a o návrhy, jakým způsobem mohou jednotlivé vrtné plošiny své CO₂ snížit. Práci s daty rozšiřujeme i na navázanou lodní přepravu a její emise,“ prozrazuje Strnad.

U lodí využívá WDF celosvětový systém, ve kterém plavidla zaznamenávají svá data v rozmezí minut. Na projektu pro Esgian pracuje z Prahy osm vývojářů z pětadvacetičlenného týmu.

Nejen ropa, ale i energie z větru

Norský Esgian a pražské WDF spojuje jméno Američana Davida Cartera Shinna, který si díky několikaleté spolupráci se Strnadovým týmem koupil ve studiu menší podíl. Esgian, kde Shinn působí jako viceprezident digitálního rozvoje, má dnes široké portfolio klientů. „Řada z nich jsou finanční instituce, které tlačí na majitele vrtů, aby stáhli emise, jinak nedostanou peníze. Klienty jsou i ropné společnosti a vlastníci vrtných zařízení, kteří musí investorům reportovat, kolik emisí produkují,“ objasňuje Shinn fungování Esgianu.

Těžba ropy přitom rozhodně nepatří mezi čisté operace a podle Shinna se odvětví moc dynamicky nevyvíjí. „Norsko podniká kroky k tomu, stát se na plošinách čistější, a daří se mu to, pořád to ale nestačí,“ říká muž, podle kterého je potřeba redukovat množství paliv spálených na vrtech při těžbě a instalovat technologie, které mohou zachytit emise či nahradit dieselové generátory za elektrickou energii.

Foto: WDF

Šéf WDF Vojtěch Strnad alokoval pro Esgian osmičlenný tým

Podle Shinna nás nyní čeká období energetické tranzice spojené s vymaněním se ze závislosti na Rusku. To však nenastane ze dne na den. „Ceny budou pořád velmi volatilní. Kdybychom nebyli tak závislí, nemuseli bychom se strachovat,“ říká Shinn.

I proto Esgian spolupracuje rovněž na vývoji modulů pro pobřežní větrné elektrárny, které se za posledních patnáct let výrazně rozšířily. Lídrem je Velká Británie, následuje Dánsko, Nizozemsko a Německo. Pobřežní větrné farmy ale rostou i v Číně či Japonsku a začíná s nimi také třeba Brazílie. Řada z těchto zemí chce mít z větru o 300 procent více energie do roku 2030.

Třiačtyřicetiletý Shinn nicméně připomíná, že zatím nikdo nevyčíslil, jak velké znečištění představuje obrovské turbíny vyrobit a na moři nainstalovat. „Všichni si myslí, že je to čistá energie. Většinou tomu tak je, když je zařízení v provozu, ale stavba větrné farmy s sebou nese velké množství emisí. Nicméně je to extrémně zajímavé odvětví,“ uzavírá Shinn.