Chemické inženýrství vyměnili za obklady a sádrokarton. V Krušných horách si postavili loft i apartmán
Michaela Křivská a Jan Šugar přestavěli půdu a stodolu v Krušných horách na ubytování. Většinu prací si dělali sami a řemesla se učili za pochodu.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Původním povoláním jsou chemičtí inženýři. Michaela Křivská a Jan Šugar ale svůj obor na čas pověsili na hřebík a vrhli se na rekonstrukci staré půdy a stodoly v podhůří Krušných hor. Obojí předělali skoro celé sami, Jan Šugar se i díky YouTube naučil obkládat, dělat sádrokarton a zapojit topení. Vznikl z toho loft a apartmán, kam dnes jezdí jeden host za druhým. Stálo je to ale několik let práce. A stavba je nakonec oba nasměrovala jinam, než čekali. Jan Šugar se k chemii vrátil, ale k technické, zatímco Michaela Křivská dnes navrhuje zahrady.
Vystudovali spolu pražskou VŠCHT, kde se i poznali. Než se ale stačili v oboru pořádně zabydlet, přišel v roce 2020 lockdown, kdy spousta lidí objevila kynutí chleba nebo běhání. Křivská se Šugarem se místo toho zavřeli na rodinné půdě v Krušných horách, plné věcí, které se tam za roky nastřádaly, a začali ji předělávat na bydlení. Původně neměli v plánu, že by prostor pronajímali, spíše si chtěli udělat své vlastní útočiště, kam by mohli utíkat z rušné Prahy.
„Byl lockdown, oba jsme akorát dodělávali státnice, tak jsme se uklidili do hor, kde byl klid, a začali ten prostor rekonstruovat, abychom tam mohli o víkendech nebo ve volnu bydlet,“ vzpomíná pro CzechCrunch Michaela Křivská. „A tam jsme zjistili, že nás ta práce rukama moc baví a že snad v sobě máme i nějaké to designérské cítění,“ dodává. Investici financovali z úspor a podpořila je i rodina.
Tak vznikl Loft v podhůří, který dodělali po roce práce. Jde o půdní prostor s přiznanými původními trámy a sedlovou střechou otevřenou až do vrcholu, se spaním pro čtyři a s terasou, na které jsou osázené rostliny z okolních Krušných hor. K výbavě patří i venkovní koupací sud. A protože jde o dva chemiky, do interiéru propašovali i odkazy na svůj obor, radiátor si vyrobili z odřezků trubek a místo skleniček se tu pije z laboratorních kádinek.
Po dokončení partnery napadlo, že je škoda, že je Loft prázdný, když tam oni nejsou. „Řekli jsme si, že ho nabídneme, ať sem občas někdo zajede,“ popisuje Křivská. Loft se v Krušných horách chytil rychle, podle nich i proto, že tam v té době nic podobného nebylo. „Možná i díky tomu sem lidi rádi jezdili,“ míní Michaela. „Ale teď je to naopak, my si to musíme zabookovat, abychom se sem vůbec dostali, protože je pořád obsazený,“ dodává s úsměvem Jan Šugar.
O pár let později, když už oba chodili do zaměstnání, se rozhodli pustit do druhého projektu – do přestavby sousední stodoly na apartmán, kterému dnes říkají Gallery. Ve stodole dřív zemědělci skladovali seno a prostor využívali i myslivci. Dvojice se do její přeměny pustila z peněz, které vydělal loft, stála je zhruba 1,2 milionu korun. A opět vlastníma rukama. Tentokrát to ale bylo náročnější.
Stodola podle leteckých snímků stála už ve 30. letech minulého století. Apartmán Gallery pojme víc lidí než loft, kolem šesti až osmi, a je postavený kolem jednoho velkého společného prostoru: obývák, jídelna a kuchyň splývají dohromady, s krbem a velkým oknem s výhledem do kopců. Ložnice jsou naopak schválně malé. Interiéru dominuje dřevo, cihla a terakota, oživené modrým akcentem. I tady zůstaly přiznané trámy a k dispozici je hot tub a sauna.
„Rekonstrukce probíhala z pětadevadesáti procent svépomocí,“ říká Michaela Křivská. „Ze začátku jsme byli trochu naivní, že to stihneme rychleji a že všechno zvládneme sami.“ Rekonstrukce se protáhla na zhruba dva roky. Víkendy po práci strávili nejdřív vyklízením a teprve pak začali s dispozicí, kterou si celou navrhli sami. „Práce mi trvá dvakrát déle než profíkovi, který to dělá pořád. To je daň za to, když si to člověk dělá sám,“ říká Jan Šugar.
Jestli se svépomoc vyplatila, není jednoznačné. Ušetřili tím, že platili hlavně materiál a řemeslníky měli jen na práce, které sami nezvládli. „Já jsem v té době odešel z práce a Michaela také. Ale kdybychom ty měsíce místo toho odpracovali v oboru, měli bychom příjem, ze kterého by bylo na řemeslníky. To je diskutabilní,“ přiznává Jan Šugar. „Ale nelituju toho. Jsou to zkušenosti, a ty se nedají předat. Když si to člověk neodžije, těžko se to vysvětluje.“
A rekonstrukce je toho nejen hodně naučila, ale v případě Křivské změnila i směr jejího profesního směřování. Vystudovala chemii přírodních látek a po škole nastoupila jako vývojářka přírodní kosmetiky, kde pracovala necelých pět let. Dnes ji ale živí něco jiného – návrhy zahrad. „Dostala jsem se k tomu přes loft, protože k němu patří terasa. To bylo moje první přičichnutí k tomuto oboru,“ vysvětluje. Chtěli, aby terasa nebyla jen dvě židle a výhled, ale aby odkazovala na místní flóru. Michaela Křivská oslovila kamarádku architektku, začala se vzdělávat na kurzech a radit se zahradami nejprve kamarádům. Po čase se objevily i placené spolupráce.
Jan Šugar šel opačným směrem, hlouběji do techniky. Začínal u biochemie a imunologie, přes rekonstrukci se ale přiklonil k technickým věcem. „Loft a galerie byly nějaká kapitola života. Chtěl jsem se ze školy a ze škatule chemického inženýra dostat ven a dělat i něco rukama,“ říká. Teď nastupuje jako chemik-technolog na letiště.
Galerii otevřeli pro hosty teprve před měsícem. Spodní patro stodoly je pořád z velké části prázdné. „Nějaké nápady máme, ale zatím je nebudeme prozrazovat,“ naznačuje Michaela Křivská.
Nepřehlédněte:
