Chtějme zaměstnanecké akcie. Redistribuce bohatství pozitivně mění celou společnost, říká Vojta Roček
Vlastní startup se spoluzakladateli úspěšně prodal a spolu s nimi zbohatli i zaměstnanci. Teď jako investor radí, aby to další dělali stejně.
Vojta Roček, partner venture kapitálového fondu Presto Ventures
Neúprosná statistika říká, že většina z ambiciózních startupů, které chtějí měnit svět, nepřežije. Ti nejschopnější a nejšťastnější zakladatelé, kteří to dokážou, ale skutečně mohou měnit životy, včetně životů svých zaměstnanců. Dobře to zná i Vojta Roček, který před lety s kolegy úspěšně prodal datový startup Stories, a jelikož svým zaměstnancům v rámci motivace nabízeli zaměstnanecké akcie, finanční prémii si odnesli všichni, nejen sami zakladatelé.
Dnes je osmatřicetiletý Roček partnerem v investičním fondu Presto Ventures, kde investují do startupů po celé střední a východní Evropě, a zaměstnanecké akcie považuje za zcela zásadní téma. Takzvané zaměstnanecké akciové plány (zkráceně ESOP z anglického Employees Stock Option Plan) nejsou ničím novým. Startupy je využívají k tomu, aby motivovaly své zaměstnance tím, že když s nimi zůstanou a pomohou firmě třeba k úspěšnému prodeji, budou odměněni nad rámec svých původních platů.
Jenže nasadit takové plány v českých firmách je stále příliš složité, přestože se situace pomalu mění k lepšímu. O tom, proč je ESOP důležitý nejen pro startupy a investory, ale pro celou společnost, vysvětluje ve svém komentáři Vojta Roček.
***
Pro mě osobně je ve světě kolem nás velmi důležitá sociální mobilita – aby mladí lidé měli možnost vydělat spoustu peněz, dotáhnout to někam dál a aktivně ovlivňovat svět kolem sebe. Aby se nemuseli jenom dívat, jak rentiéři z předchozích generací rozhodují všechno za ně. Právě to je má primární motivace k práci se startupy a mladými zakladateli.
Jejich existence a podpora je pro mě podporou kapitalismu v té nejčistší formě, která – pokud najde oporu ve smysluplné a funkční legislativě – vždy vede k vyšší míře demokracie a k rozvoji společnosti. Princip, kdy kdokoliv z ulice může mít dobrý nápad, získat na něj investici a v případě úspěchu si odnést balík peněz, považuji za klíčový pro budoucnost demokracie v naší zemi.
Bylo by ale nadmíru sobecké si myslet, že by všechny peníze měl shrábnout jen jeden člověk, tedy zakladatel. Lidí, kteří v cestě za velkou ambicí obětují nejen čas a energii, ale mnohdy i přátele, rodinu a koníčky, je v každém startupu vždy alespoň několik. Každý z těch „bláznů“, co do toho s obrovským rizikem a zpočátku za almužnu naskočí, si zaslouží podíl na úspěchu, jehož byl nedílnou součástí.
Proto jsme měli takzvaný ESOP, tedy program pro zaměstnanecké akcie, nastavený v našem startupu Stories. A když jsme firmu prodávali, věděli jsme, že za několikaletou tvrdou práci budou vedle nás zakladatelů odměnění i kolegové, kteří to s námi od začátku táhli. A proto teď jako investor, vedle mnoha jiných záležitostí, vyžaduju od startupů jednu důležitou věc.
Jde samozřejmě o ESOP. U firem, do kterých investujeme v rámci seedového kola, chci, aby prostřednictvím zaměstnaneckých akcií motivovaly ty nejlepší lidi na trhu, dokázaly si je díky nim lépe udržet a zvýšily tak své šance na úspěch. Přesněji řečeno: do ESOPu je nutím, protože jsem přesvědčen, že tím nejen zvýší svou šanci na úspěch, ale posunou kolegy a svět kolem sebe dál.
Pokud tohle myšlení zakladatelé nesdílí, pak mě v drtivé většině případů jako tým nezajímají. Od každého schopného zakladatele očekávám, že se nebude dívat jen sám na sebe a svou vlastní firmu, ale bude v širších souvislostech vidět i svět kolem sebe. Pokud za námi přijde a ještě zaměstnanecké akcie nemá, vymýšlíme, kdy a jak je zavést.
Můžeme empiricky změřit, jaký efekt mohou zaměstnanecké akcie mít.
V Česku jsme v tomto ohledu teprve na začátku, ale důkazy ze světa máme neustále před sebou. Můžeme tedy empiricky změřit, jaký efekt mohou zaměstnanecké akcie mít. Nejde tedy jen o co by, kdyby – to platí spíš u samotných startupů, z nichž většina až do fáze, kdy by se mezi její zaměstnance mohly dělit miliony, nepřežije. Pokud to ale dokáže, pozitivní dopad bude mnohem větší než jen to, že si pár zakladatelů odnese pořádný balík peněz.
Když se v roce 2005 prodával Skype, kupovala ho společnost eBay za 2,6 miliardy dolarů. V tehdejším kurzu šlo v přepočtu o zhruba 60 miliard korun. Jelikož desítky zaměstnanců držely akcie firmy, v níž pracovali, zejména v Estonsku, kde se produkt vyvíjel, najednou vzniklo mnoho nových dolarových milionářů.
Řada z nich dříve či později začala podporovat další podnikatele a tím v malé pobaltské republice zažehla vlnu úspěchu, která trvá dodnes. Mnohamiliardový prodej Skypu nejenže vygeneroval nové milionáře, ale zároveň ukázal, že je takový úspěch vůbec možný a nakolik z něj benefituje celý ekosystém. Na Skype od té doby navázalo několik dalších podobně úspěšných, ne-li úspěšnějších startupů po celé Evropě.
Jen blázen nevidí, jak redistribuce bohatství pomocí zaměstnaneckých akcií může pozitivně měnit celou společnost. Proto je považuji za přínosné nejen pro firmy jako takové, ale i pro celou ekonomiku. V Česku máme hodně co dohánět a ESOP je jenom jedním z kroků správným směrem.