Chtěl nosit tajné depeše. Dnes řídí nenápadný miliardový byznys, byl ve Spartě a zvedá karlovarský hokej
Prodej autokosmetiky, olejů a maziv nemusí působit úplně sexy. Daniel Tobolka z toho ale vytvořil miliardový byznys. Znáte značku AutoMax?
Je sychravý podzim, k večeru už se rychle smráká a v kanceláři Daniela Tobolky zvoní muž, který mu jako na zlatém podnose přináší nabídku, jež zásadním způsobem promění a do miliardových rozměrů zvětší byznys, v jehož čele stojí. „Bylo to úplně bizarní,“ vzpomíná dnes s úsměvem pětapadesátiletý manažer na situaci před osmi lety, díky které musel změnit řády ve svých tabulkách a projekcích. Ze společnosti AutoMax je dnes přední hráč v oblasti autokosmetiky, autochemie a především olejů a maziv a už přes dvacet let má stejného šéfa. Ten navíc nezapře svou vášeň ke sportu.
Kariéra Daniela Tobolky přitom měla vypadat úplně jinak. Jeho studia mezinárodních vztahů v Česku a ve Spojených státech mířila do diplomacie. Tehdy se jako mladý muž plný ideálů dostal i na ministerstvo zahraničních věcí, kde ho však přímá zkušenost s praxí rychle vyvedla z omylu. „Moje představa, že budu nosit tajné depeše a vyjednávat mezinárodní kšefty, se velmi rychle rozplynula v neuvěřitelné úřední šedi,“ ohlíží se za jepičí kariérou ve státní správě Tobolka.
Rychle se z něj prý začal stávat nekreativní alibista, a tak hledal cestu pryč. Na konci 90. let se dostal do impéria podnikatele Antonína Charouze, do kterého v době jeho největší slávy patřily různé investiční a podnikatelské aktivity kolem automobilů, realit nebo sportu. Kvůli obřímu zadlužení a pádu IBM nakonec nechvalně skončilo i Charouzovo dobrodružství, ale Daniel Tobolka se toho během let v manažerských strukturách různých firem mnoho naučil.
Opačný byznysový extrém
„Byla to výborná obchodní zkušenost, 90. léta nabízela mladým lidem obrovské příležitosti. A proti té rigidní státní správě to byl pořádný kontrast, tady to byl opačný extrém,“ říká pro CzechCrunch Tobolka. K motorismu, s nímž je jméno Charouz úzce spjato, sice žádný vztah neměl, ale sport ho bavil. Působil v managementu firmy prodávající sportovní vybavení a pronikl také do struktur hokejové Sparty, kterou Antonín Charouz svého času vlastnil.
Sportovní management a fungování sportovních klubů, jak je známe dnes, tehdy vůbec nefungovaly, vše bylo v plenkách. Tobolka každopádně díky tomu nakoukl do nejvyšších pater českého hokeje a nabyl zkušenosti, které o dvacet let později uplatnil v Karlových Varech. To ale předbíháme. Ještě předtím si Daniel Tobolka střihl krátkou epizodu u značky Sportisimo.
Z ní je dnes zejména díky dvěma podnikatelům vietnamského původu, Do Hong Sonovi a Thai Ngoc Nguyenovi, mnohamiliardová síť prodejen se sportovním vybavením, ale v roce 2000 byl nakrátko jejím jednatelem i jediným společníkem právě Tobolka. Antonín Charouz se tehdy v oblasti sportovního vybavení propojil s Františkem Chvalovským, později taktéž zkrachovalým a navíc i za úvěrový podvod odsouzeným podnikatelem. Právě on měl zaregistrovanou značku Sportisimo, což tehdy podle Tobolky byla malá obchodní prodejna.
„Když probíhala restrukturalizace, Sportisimo se ze skupiny vyňalo a prodalo vietnamským investorům, kteří z něj udělali širokou síť fungující dodnes. To nebyla naše zásluha, od nás si koupili jen to jméno,“ popisuje Tobolka, který u toho opět působil jako exekutivní manažer. V této roli zůstal i v nové štaci, k níž se dostal přes klasický inzerát, ve kterém ho zaujala tehdy relativně malá společnost Walmsley Enterprises International. V roce 1991 ji v Česku založili dva američtí podnikatelé a rozjeli tu byznys s autochemií a autokosmetikou.
Olejový gamechanger
Dnes je tato firma známá pod značkou AutoMax. Šlo o klasický příběh 90. let. Pierce a Chris Walmsleyovi sem po revoluci přišli zkusit své podnikatelské štěstí, a když se po čase vrátili zpět do USA, najali lokální management. Tobolka v roce 2005 nastoupil jako výkonný ředitel v rámci druhé vlny, jak svoji éru popisuje. Firma měla zhruba osmdesátimilionový obrat a před tehdy pětatřicetiletým manažerem se otevřela velká příležitost. „Obrovská výhoda spočívala v tom, že jsem si to mohl dělat, jak jsem chtěl, v uvozovkách za cizí peníze,“ popisuje.
Ne snad, že by se američtí majitelé nezajímali, naopak, ale nechávali lokálnímu managementu volnou ruku, pokud vše ekonomicky fungovalo. Walmsleyovi vsadili na to, co řada dalších – začali do Česka přivádět zahraniční značky, které tu do té doby vůbec nebyly. Vsadili na autochemii a autokosmetiku, získali prestižní značky, které měly v cizině zvuk. Za všechny dnes Tobolka zmiňuje například WD-40, Wunderbaum či Armor All.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsSpolu s tím rostl také AutoMax, který postupně i pod tlakem konkurence rozšiřoval sortiment a dnes je výhradním dovozcem a distributorem řady předních světových značek. Už to přitom zdaleka není jen o všemožné autochemii a autodoplňcích. Tady se dostáváme zpět na úvod tohoto článku k historce, u které Tobolka dodnes nevěřícně kroutí hlavou. V AutoMaxu se tehdy zastavil muž, který dostal za úkol najít partnera pro značku Shell, která se rozhodla přejít v Česku a na Slovensku na nový distribuční model.
Pro českou firmu to byla obrovská příležitost. „Přihlásili jsme se a skutečně to vyhráli. Paradoxní bylo, že AutoMax byl tehdy mravenec, který pohlcoval slona. Měli jsme obrat kolem 200 milionů a získávali jsme miliardový kontrakt,“ popisuje zásadní byznysový deal Tobolka s tím, že firma se díky tomu okamžitě proměnila. „Najednou jsme byli v úplně jiných číslech, ekonomika rozsahu začala fungovat. A samozřejmě značka Shell měla už tehdy obrovskou sílu.“
Nebyla to smlouva na prodej paliv, nýbrž olejů a maziv, jak nezapomíná Tobolka podotknout: „S čerpacími stanicemi nemáme nic společného, my nakupujeme a prodáváme oleje a maziva nezávislým zákazníkům.“ Oleje jsou přitom potřeba všude – v osobních i nákladních autech, stavební technice nebo průmyslových aplikacích. „Jmenujte výrobní firmu, která ho nepotřebuje. A vždy jí to dodává nějaký velký výrobce,“ podotýká dlouholetý šéf českého AutoMaxu, pro kterého byl distribuční deal se Shellem takzvaný gamechanger.
Ilustrují to i výsledky. Předloni činil obrat firmy 2,2 miliardy korun, loni to bylo ještě o něco víc. Zisk po zdanění se počítá ve vyšších desítkách milionů. Dominantní je český a slovenský trh, pomalu se firma začíná otrkávat také v Maďarsku. Zároveň AutoMax stále rozšiřuje své portfolio. Dodává technologie na portálové mycí linky nebo čisticí techniku, nabízí vlastní privátní značky nebo je naopak dodává velkým firmám.
Hokejem se vydělat nedá
V AutoMaxu byl Daniel Tobolka vždy výhradně manažerem a tak mu to i vyhovovalo. S americkými majiteli, kteří u nás rozjížděli byznys krátce po škole a dodnes k němu mají velmi silné vazby, je v intenzivním kontaktu. Nakonec se ale přece jen pustil ještě do vlastního dobrodružství, které s olejářským a autochemickým byznysem poslední roky kloubí. „Před třemi lety mi zavolal bývalý prezident karlovarského hokeje, že je tamní organizace k mání. A pokud se nesežene investor, tak pravděpodobně skončí,“ vzpomíná.
Jako karlovarského rodáka, který tam dokonce i odmaturoval, ho to zaujalo. Navíc ve spojení s hokejem, který odjakživa sledoval. Díky zkušenosti na Spartě si dokázal představit, o co může jít, byť se sportovní management během dvaceti let významně proměnil.
Jsou tam emoce, které v klasickém byznysu prostě nepoznáte.
„Nakonec jsem přesvědčil svého dlouholetého kamaráda Dušana Šenkypla, abychom do toho šli spolu – on vystupuje jako majoritní vlastník, já se o klub starám exekutivně,“ říká muž, který s HC Energie Karlovy Vary v loňské sezoně postoupil z pátého místa do play-off, kde padl ve čtvrtfinále s pozdějším šampionem Kometou Brno.
Když se vstup Dušana Šenkypla do karlovarského hokeje před třemi lety oznamoval, bylo to překvapení. Spoluzakladatel investiční skupiny Pale Fire Capital, který aktuálně jako CEO a významný akcionář se svými kolegy ozdravuje americkou společnost Groupon, totiž do té doby neměl k hokeji ani ke Karlovým Varům příliš velký vztah. Sport byl ale prý vždy pevnou součástí jeho života a přesvědčilo ho i to, že pokud se v západočeském krajském městě hokej udrží, bude z toho benefitovat také mládež.
Už tehdy Šenkypl zmiňoval, že to bere spíše jako filantropický projekt, nikoliv jako byznysovou příležitost. Sám vlastní 43 procent, dalších 40 procent drží město Karlovy Vary, desetina připadá mládežnickému spolku a sedm procent drží Tobolka, který působí jako jednatel klubu. „Vím, že peníze potečou spíš ode mě než ke mně,“ říkal Šenkypl. A Daniel Tobolka potvrzuje, že ani on nepřišel do hokeje zbohatnout: „Na hokeji se na rozdíl od fotbalu vydělat nedá, v nejlepším případě to může skončit na kladné nule.“
Dlouhodobý cíl nových majitelů je, aby byl hokej v Karlových Varech samofinancovatelný. Tobolka ho chce dostat do bezpečných sportovních i ekonomických vod, přičemž obě roviny se prý podmiňují. Zatímco fotbal je globální sport, ve kterém se hrají finančně lukrativní evropské poháry a také funguje potenciálně taktéž velmi výdělečný obchod s hráči, v hokeji tyto aspekty nejsou. Navíc do českého fotbalu v posledních letech připlulo dramaticky více peněz z prodeje televizních práv.
V Karlových Varech prý operují s ročním rozpočtem kolem 160 až 170 milionů korun. Dlouhodobě do něj přispívá také město či kraj, přičemž tyto prostředky jdou primárně na rozvoj mládeže, která je pro tamní hokej podobně jako jinde důležitá. Zatímco Daniel Tobolka má na starost primárně obchod a marketing, sportovní stránku řeší jako sportovní ředitel předloňský mistr světa a asistent trenéra národního týmu Jiří Kalous. Dušan Šenkypl je aktuálně plně zaměstnán v Grouponu.
A co na tom vlastně Tobolku nejvíc baví? „Jsem člověk, který do hokeje šel v určitém vývojovém stádiu, odrostly mi děti. Je to pro mě vášeň a baví mě i ten obchodně-ekonomický aspekt. Zároveň tam jsou emoce, které v klasickém byznysu prostě nepoznáte. Když se vyhrává, je všechno zalité sluncem, když se prohrává, chodí se se sklopenými hlavami. Ta euforie nebo zklamání za to stojí, i když je to občas náročné,“ dodává.
