Samoobslužných provozů u nás každým rokem přibývá. Lidé si chtějí věci vyřídit podle svého a bez čekání. V Česku už takhle běžně fungují fitka, myčky aut, výdejní boxy nebo bezobslužné prádelny. A pomalu se přidávají i místa, kde by to člověk nečekal. Jedním z nich je i výtvarný ateliér. Zatímco kurzy kreslení mají pevně daný čas a za zády vám obvykle stojí lektor, který dohlíží a radí, samoobslužný model funguje obráceně: přijdete, kdy potřebujete, a tvoříte, co vás napadne. Přesně takové místo v červenci otevřeli v pražské Michli.

Ateliér Ubuntu si založili sourozenci Šárka a Šimon Bilinovi společně se Šárčiným přítelem Pavlem Barešem. Šimon Bilina je herec a hudebník, Pavel Bareš programuje CNC stroje, Šárka maluje a nápad na takové místo nosila v hlavě už několik let. „Já sama maluju už nějakých pět šest let, a vždycky tam ta myšlenka byla, že bych ráda vytvořila místo, kam člověk může přijít tvořit, aniž by za ním někdo stál, nebo se řešilo, co vlastně vytvořil. Asi je to i tím, že jsem sama introvert a něco takového mi u nás chybělo,“ vypráví Šárka Bilinová a dodává, že o žádném podobném projektu u nás zatím neví. „Zároveň jsme chtěli jít trošku proti současné zrychlené době a vrátit svět k činnostem, které se dělají rukama,“ dodává její bratr Šimon.

Celý systém, na kterém ateliér funguje, je přitom velmi jednoduchý. Návštěvník si na webových stránkách vybere datum a čas, zaplatí hodinovou sazbu dopředu a dostane QR kód, který platí jen po dobu jeho rezervace. Otevřeno je každý den od sedmi hodin ráno do deseti večer. Po příchodu si návštěvník vybere, co bude chtít dělat a materiály a vše potřebné je tu volně k dispozici. A pokud si není jistý postupem, má k dispozici videonávody ke každé technice.

Foto: Ubuntu

+5

„Většinu vybavení má pak návštěvník v ceně. A tak si může říct: dneska mám chuť dělat linoryt, a vezme si věci na linoryt, ale pak si může třeba ještě malovat akvarelem. A pokud zůstane déle, prostě hodiny doplatí,“ popisuje Šárka Bilinová. Na výběr je tu malba na plátno i textil, akvarel, pastel, linoryt, reliéfní tvorba nebo dekorování keramiky. Kdo chce víc, dokoupí si v prémiové sekci velkoformátová plátna nebo speciální materiály. Platí se u samoobslužné pokladny.

Právě logistika a systém plateb a přihlašování stál podle zakladatelů nejvíce času i investic. „Byl to celkem oříšek, vymyslet, jak bude ta samoobslužnost fungovat. Nenašli jsme žádný program, který by vyhovoval i na náš prostor, takže jsme si ho museli celý nadesignovat na míru,“ říká Bilinová.

Samoobslužný provoz se stává stále oblíbenější, otevírá však řadu otázek a možných rizik, protože většinou staví v těchto případech na důvěře. „Návštěvníci podepisují pravidla a máme tu kameru, ale ne že bychom tu lidi sledovali. Zatím musím říct, že jsou všichni opravdu poctiví. Když tady jsou třeba o dvě hodiny déle, tak si to doplatí. Všechno si po sobě uklízejí a vrací na místo. Zatím jsme nezaznamenali ani jeden incident,“ popisuje Šárka Bilinová.

Ateliér oficiálně otevřel začátkem července tohoto roku, tomu předcházel půl rok intenzivních příprav, hledání vhodného místa, jeho úpravy i vymýšlení konceptu. „Červenec pro nás byl přelomový v tom, že se nám vynulovaly měsíční náklady. Bereme jako úspěch, že se to spustilo a začali chodit lidi,“ říká Bilinová. Přes prázdniny byla návštěvnost sice nižší, ale každý den se na stránky registruje zhruba čtyři až pět nových lidí. Do projektu zakladatelé investovali částku blížící se milionu korun. Nábytek a další vybavení si vyráběli většinou svépomocí, web pro ateliér vytvářel Jakub Sodomka, který dělal web i pro sklářský Lasvit.

Ateliér přitom není samostatný podnik, ale jeden z výhonků širší značky Ubuntu, kterou sourozenci budují už delší dobu. Pod Ubuntu spadá především hudba, kapela stejného jména, ve které Šárka zpívá a Šimon, jinak známý ze seriálu ZOO od televize Prima, stojí v jejím čele. Kolem kapely narostla produkční agentura, která pořádá vlastní akce od komorních setkání až po vícedenní festivaly, a také natáčejí podcast.

Do budoucna zakladatelé ateliéru chtějí pořádat i různé workshopy, pravidelná setkání třeba maminek s dětmi, nebo koncerty a jiné akce. „Smyslem je vytvářet ostrovy kreativity, kde se člověk nesoustředí na to, co se děje ve světě, ale na to hezké, co má před sebou,“ říká Šimon Bilina. „Bohumil Hrabal taky vždycky psal mezi lidmi. Nebyl doma, seděl v hospodě, sám, ale v jiném prostoru. Tady je to něco podobného, jdete a tvoříte,“ dodává.