Před necelými dvaceti lety byste Huga Čapka a jeho ženu Martu potkali v úplně jiném světě. Zatímco on zažíval velkou školu byznysu a pomáhal v Česku otevírat první pobočky Lidlu, Marta pracovala v Literárních novinách. Jenže život v Brně jim začal připadat příliš rychlý a prázdný. Chtěli ticho, zahradu a potravinovou soběstačnost.

„Hledali jsme cestu, jak odejít z města, a koza nám vyšla jako nejlepší řešení, jak směřovat k vlastní výrobě potravin,“ vzpomíná Hugo Čapek na moment, kdy se s rodinou přestěhovali na venkov. Tehdy netušili, že jedno tvrdohlavé zvíře na dvorku položí základy značky Ekokoza – byznysu, který jednou bude českým domácnostem prodávat syřidla na domácí sýry, dodávat ekologické suroviny pro výrobu vlastních pracích prášků, a s lehkou nadsázkou i radit Francouzům, jak si doma v kuchyni namíchat luxusní sérum na obličej.

Začátky byly punkové a čistě zemědělské. Měli dvě kozy, čím dál víc sýra a zájemců o něj, pak deset koz, patnáct. Rozjížděli rodinnou farmu v době, kdy farmářské trhy v Česku teprve vznikaly a lidé objevovali kouzlo bedýnek. „Zkušení zemědělci, co měli sto krav a prodávali mléko za pár korun, nám říkali, že je to neudržitelné. Že nás to neuživí,“ vypráví Čapek.

Foto: Ekokoza

Čapkovi na to ale šli jinak – neprodávali jen produkt, ale i model života. „Lidé k nám nejezdili jen pro sýr, ale i pro rady, jak ho mohou sami vyrobit. Pak si od nás koupili kůzle a k němu většinou potřebovali know-how. My jsme jim poradili, jak se sýr vyrábí, a oni si u nás rovnou pořídili syřidla a kultury, které tehdy pro malovýrobce nebyly k dostání. Všechny zkušenosti s tím, jak farmařit v malém a jak se o sebe potravinově postarat, se předávaly ústně nebo přes blog, internet byl v plenkách,“ popisuje Hugo Čapek začátky e-shopu Ekokoza.cz.

Zlom přišel ve chvíli, kdy Čapkovi sýry začali vyrábět ve velkém a zbývalo jim moře syrovátky. „Slyšeli jsme, že je skvělá na lupénku. Tak jsme vyrobili první mýdlo s kozí syrovátkou a v bledě modrém se opakovalo to, co u sýrů,“ popisuje Hugo. Zákazníci nechtěli jen hotové mýdlo, ale suroviny a návody na jeho výrobu.

Ekokoza se tak začala plnit kokosovými tuky, louhy a recepty. Dnes už manželé Čapkovi kozy nemají. Jejich byznys se rozrostl natolik, že farmaření muselo ustoupit logistice a skladu. Z projektu pro radost vyrostla firma s obratem kolem 50 milionů korun a patnácti zaměstnanci. V databázi mají dnes desetitisíce zákazníků a jejich web generuje statisíce návštěv ročně. Zároveň částečně fungují jako chráněná dílna.

„Stejně jako se lidé zajímají o jídlo, měli by se víc zajímat i o to, co si dávají na kůži. Kůže je náš největší prostupný orgán a kosmetika, kterou si na ni dáváme, by měla být v podstatě jedlá,“ vysvětluje filozofii firmy Hugo Čapek. Podle něj se lidé vrací k tradicím, ale v moderním hávu. „Pamatujete si na síťované pytlíky na mýdla u vodovodní baterie za komunistů? Dnes se to vrací, akorát jsou z ovčí vlny s lanolinem a slouží zároveň jako žínka,“ dává příklad.

Další kapitolu růstu dnes pomáhá psát Petr Meloun, který do Ekokozy přinesl zkušenosti z online byznysu včetně působení v Shoptetu. Věnuje se především rozvoji e-commerce a zahraničních trhů – vedle Česka dnes firma působí také ve Francii, Itálii a Německu. Ambicí Ekokozy je postupně vybudovat evropskou platformu pro domácí výrobu přírodní kosmetiky. 

Obchodní model Ekokozy je podle něj pro západní trhy fascinující svou syrovostí a obyčejností. E-shop prodává suroviny (třeba i 1 gram kyseliny hyaluronové), poskytne recept a provede zákazníka výrobou pleťového krému. „Domácí výroba stojí zlomek ceny luxusního krému a člověk přesně ví, co si dává na kůži. Místo zbytečných a často obtížně rozložitelných syntetických složek používá jen to, co opravdu potřebuje. Často mám pocit, že lidé v kosmetice neplatí ani tak za účinné ingredience, ale spíš za marketing, obal a samotnou značku,“  dodává Meloun.

Zajímavé je i to, jak firma v zahraničí komunikuje. Francouzům nebo Italům chodí balíčky z Beskyd zabalené v českých novinách a reklamních letácích. „Je to nejvstřícnější obalový materiál. Nikdy nepoužité letáky by šly rovnou do sběru, my jim dáme druhou šanci. Lidé v zahraničí to oceňují, i když v nich neumí kroužkovat akce,“ směje se Čapek.

S komunikací jim navíc z velké části pomáhá umělá inteligence, která umožňuje firmě z Fryčovic mluvit s rodilými mluvčími po celé Evropě. Jen u videí zatím stále sázejí na lidský hlas. „Videa si necháváme dabovat rodilými mluvčími. AI je skvělá na text, ale v hlase ten lidský prvek zatím nenahradíte,“ vysvětluje Petr Meloun.

Že celý koncept funguje, potvrdilo i letošní předávání cen Heureka ShopRoku 2025. Ekokoza získala Cenu Heureky za společenský přesah. „Nenominovali jsme se sami, udělali to zákazníci. Už deset let se v naší kategorii držíme na špici, ani nevíme jak,“ krčí rameny Hugo Čapek.

Dnes Ekokoza ve své dílně pod Beskydami testuje další nové suroviny a hledá cesty, jak dělat domácí kosmetiku šetrněji a dostupněji. S francouzskými studenty například spolupracuje na vývoji biologicky rozložitelných očních masek – podobných projektů ale kolem firmy vzniká víc.

„Od původního snu o soběstačnosti a několika koz zůstalo mnohem víc než jen název. Pořád se snažíme budovat prostředí, kde lidé lépe rozumí tomu, co používají, tvoří věci vlastníma rukama a hledají způsob, jak fungovat s přírodou partnersky a co nejvíc v symbióze,“ uzavírá Petr Meloun.