Potkají se ajťák, vývojář a influencer… Může to být začátek vtipu, nebo také netradiční setkání, které propojilo několik světů, aby se zjistilo, že si vlastně velmi dobře rozumí. Bývalý šéf Alzy a spolumajitel startupu Medevio Tomáš Havryluk, spoluzakladatel vývojářské společnosti STRV Lubo Smid a fitness influencer Jan Liška známý jako Lišák mají rádi auta, dbají na zdravý životní styl a dělají to, co je baví. A právě to považují za dobrý životní recept, jak se shodli ve společném podcastu, který vznikl ve spolupráci Porsche Česko, Mafia Records a CzechCrunche.

Právě tato trojice se nedávno sešla na závodním polygonu, kde otestovala své řidičské schopnosti v elektrických vozech Porsche. Vše pak zmapoval čtyřicetiminutový dokument, ve kterém jsme mohli nahlédnout do zákulisí jejich životů a zjistit třeba to, proč Lubo Smid miluje šokovou terapii v chladné vodě, jak schopným pilotem letadla je Tomáš Havryluk nebo jakým hackem s pečicím papírem by Lišák mohl v kuchyni vyškolit i takového Zdeňka Pohlreicha.

To zásadní se ale odehrávalo na polygonu, na který trojice mužů vyrazila, aby si vyzkoušela jejich jízdní vlastnosti v nejupřímnějších závodních disciplínách, jako je sprint nebo slalom mezi kužely. „Naší vizí bylo ukázat, jak elektromobilita v podání Porsche zapadá do dynamického života moderních profesionálů,“ uvedla Petra Klosová, manažerka PR a marketingu v Porsche Česko. Partnerem akce byl také CzechCrunch, a proto jsme si Lišáka, Luba a Tomáše pozvali k jednomu stolu a všechna zásadní témata podrobně prodiskutovali.

Jak přistupují ke svým byznysovým aktivitám a co se jim v nich osvědčilo? Co pro ně znamenají auta, na co v nich nedají dopustit a jak vnímají příchod doby elektromobilové? A jaký poslední lifehack jim vylepšil život? O tom všem se ve speciálním podcastu bavíme. Podívat se na něj můžete v přiloženém videu a níže přinášíme souhrn toho nejzajímavějšího, co v debatě padlo.

Čím vydělávat peníze?

Lišák: Žádný velký plán za tím nebyl. Bylo mi kolem dvaceti, začal jsem chodit na vysokou, a když jsem se začal připravovat na své první závody, tak jsem si řekl, že se u toho začnu natáčet, protože jsem od bývalé přítelkyně dostal GoPro. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych se tím vlastně mohl živit. Většina tvůrců, kteří to někam dotáhli, jsou dlouhodobě na scéně a daří se jim, začala proto, že to měla ráda, ne s vidinou nějakých peněz. Žádný plán jsem neměl, ale přirozeně se to začalo větvit a nabalovaly se další a další věci.

Tomáš: I Daniel Křetínský říkal v nějakém rozhovoru, že pokud něco děláš jen kvůli penězům a ne proto, že tě to opravdu baví, čteš si o tom, přemýšlíš o tom a je to součástí tebe, tak není velká šance, že v tom budeš nějak zásadně úspěšný. A to vidím i u nás na pohovorech, kdy přijdou buď lidé, kteří k tomu mají vztah, nebo ti, co je motivuje jen to, že by tady mohly být peníze, tak přišli a zkusí to dělat. Ti druzí jsou prostě za rok někde jinde, protože zase někde jinde uviděli peníze.

Lubo: Vidím u spousty startupů, které začínají, že se akorát ženou za tím, co je zrovna dneska nejzajímavější. V jednu dobu to bylo krypto a NFT, teď je to svět umělé inteligence. Je to samozřejmě hrozně lákavé. Mě taky baví nové technologie prozkoumávat a v průběhu času jsem do některých z nich byl více či méně nakoupený, ale už je to skoro patnáct let, co dělám prakticky to samé. A člověk, když to nemiluje, tak to prostě patnáct let dělat nevydrží. Kdybych po pěti letech přestal a šel dělat něco jiného a zopakoval to takhle třikrát nebo čtyřikrát, tak věřím, že nejsem tam, kde dnes jsem.

Co říkají na elektromobilitu?

Tomáš: Vidím to jako jasnou budoucnost. Myslím si, že mám teď poslední neelektrické auto. Uvidím, jak dlouho vydrží a jakým směrem to půjde, ale já možná ještě víc než otázku elektrické vs. neelektrické řeším něco jiného. Pořád čekám a těším se na sdílená auta a sdílenou ekonomiku. Pokud bychom tohle odemkli, tak to může být úplně o něčem jiném. Když teď vylezeme na ulici, tak tam bude dvě stě aut a my žádným nemůžeme odjet. Ta auta tam jenom stojí.

Lišák: Já jsem nikdy nebyl žádný velký odpůrce elektromobility, protože nemám rád takové ty trendy, když přijde nějaká nová technologie a lidé tomu hned nadávají, aniž by o tom něco věděli. Chci vždycky nejdřív nějakou osobní zkušenost. A jelikož jsem šel z V8, tak jsem si nebyl úplně jistý, ale hodně mi pomohly v rozhodování zkušenosti kamaráda, který elektrické auto měl a ujišťoval mě, že to není tak těžké. A za mě je to do města opravdu nejlepší volba – jak finančně, tak využitelností i manévrovatelností. Pokud má člověk nabíječku doma v garáži, tak není o čem. Pokud nemá, i tak je to prostě bomba.

Pro mě je obrovský reality check, když si sednu z elektrického auta zpátky do Mustanga. První dojem je: wow, zvuk, to neznám, ale tak nějak si na to člověk zvykne, ale ono to prostě nefunguje. Ta odezva na plyn je pomalá, akcelerace je dvacetiprocentní, což by mi ještě tolik nevadilo, ale všechno hrozně dlouho trvá. Všechno tam drnčí, teď tam už i zapomínám vypínat motor. To jsou takové detaily, na které si ale člověk velmi rychle zvykne.

Lubo: Poslední tři auta, která jsem měl, byly elektromobily. Když třeba dnes koukám na nějaké auto, co se mi líbí, tak už zjišťuju, kdy vydají jeho elektrickou verzi, protože si myslím, že benzinové auto už je spíš krok zpátky. Zároveň nejsem úplně ten petrolhead, který by si na tomto nějakým způsobem zakládal. Daleko víc se koukám na praktičnost, kterou od auta potřebuji. A vlastně hodnotím jen tu technologii – a ještě daleko víc tu softwarovou část. Takže bohužel se zatím pořád motám ve stejném rybníčku.

Bez čeho se v autě neobejdou?

Tomáš: Silné USB. Hrozně mě sejří, jak to nabíjí pomalu. Já mám v tom autě takhle velký baterky, ale ten mobil to drží akorát tak nějak při životě, kór když si tam ještě něco zapnu. Dále dobrá integrace na mobil, CarPlay nebo něco takového. Mě vždycky rozčiluje, když ti výrobci aut jdou se svými vlastními navigacemi a pak tam nejsou data, nefunguje to pořádně. A pak v Tesle vždycky chyběl háček na sáčko. To je taková blbost, kterou jsem automaticky hledal, ale nebylo tam.

Lubo: Pro mě není důležité, jestli to je CarPlay, nebo jestli to je nějaký jiný vlastní software. Ale cíl by měl být umožnit tomu autu, aby mělo ten software up-to-date, aby bylo možné ho aktualizovat. Protože kdoví, jestli tady za pár let nějaké CarPlay bude, ale je poměrně jasné, že ta auta, se kterými dneska jezdíme, tak ještě za pět, za deset let pořád budou jezdit. Možná s nimi bude jezdit někdo jiný, ale ta auta tu budou. A nemůže to znamenat, že budeme jezdit se softwarem, který je starý deset, patnáct let, protože to pak z toho auta udělá úplně něco nepoužitelného.

Lišák: První, co mě napadlo, bylo Apple CarPlay, protože jsem ho předtím neměl. A je to skvělá věc. Já jsem nevěděl, co všechno mi chybí, dokud jsem to neměl. Znal jsem Mustanga z roku 2016 – motor, volant, základní systémy, které fungovaly, a tím to pro mě končilo. Na jednu stranu je v tom něco hezkého, ale když jsem potom poznal, co dokážou ty technologie, tak teď už bych nechtěl jít zpátky. Velmi rychle jsem si zvykl.

A co dlouhověkost?

Lubo: Z velké části adoptuju přístup Bryana Johnsona. Byl jsem před rokem a půl součástí jeho otevřené studie, kdy s tím celým programem začínal. Tehdy jsem kompletně následoval jeho blueprint (režim, který je zaměřený na zpomalení stárnutí – pozn.red.), ze kterého jsem si nakonec vzal nějaké věci, které dělám každý den, třeba tu jeho sadu suplementů. Skoro každý den mi od něj přijde nějaký newsletter, tak sleduju, co zkouší nového a jaké má nové produkty. Ale není to jediný člověk, co by se tím zabýval, takže sleduju spoustu dalších lidí a sestavuju si z toho vlastní blueprint.

Lišák: Longevity se stalo v posledních pár letech velkým trendem. Přijde mi to určitě lepší trend než třeba steroidy a za mě na tom není nic špatného. Je to ale velmi individuální. Já si v tuhle chvíli nedokážu představit, že bych tomu dával tak moc jako třeba právě Bryan Johnson, protože pořád chci najít nějakou rovnováhu mezi tím, jak si ten život užívat a zároveň se úplně neničit. Ale myslím si, že postupem času do toho asi budu zabředávat víc a víc, jak budu stárnout, protože taky bych tady chtěl být nějakou dobu.

Tomáš: Já jsem byl doteď víc v kategorii, že to není žádná záhada. Moje tři základní suplementy jsou nežrat, nechlastat a hýbat se a být schopný si v tomto ohledu poručit. To je i takový vzkaz těm, co vždycky bádají, jak začít správně, aby nehubli z nějakého špatného úhlu nebo něco takového. A taky mě dohání věk, takže se mi taky přeskládávají hodnoty. Ale jsem ještě z generace, kdy jsme se fakt huntovali. Ne teda tolik, protože si myslím, že po revoluci to opravdu odstartovalo a komu bylo osmnáct, tak ho to vystřelilo do světa byznysu a bylo normální se hnát za těmi čísly. Každý byl podnikatel, měl fitko a videopůjčovnu a kavárnu.

My jako ta další generace jsme už trošičku opadli, ale pořád jsme si uměli ještě zakrojit pořádný plátek toho workoholismu. A teď to tak nějak mizí. Přijde mi, že mezi lidmi hodně mizí alkohol, trochu se mezi mládeží objevují nějaké drogy nebo různé stimulanty, pořád si cpou žvýkací tabák nebo něco vapují, ale velkou porci svého života vyskládávají do nějaké podoby blueprintů a je to myslím dobře, protože není cílem se tu uchlastat a umřít tlustí s chipsy v ruce.