Když v novém filmu o srbsko-americkém vynálezci poprvé uvidíme zátylek a záda velkého Nikoly Tesly, připadá nám, jako by se vznášel. Až o několik vteřin později zjistíme, že jen jezdí na bruslích a že mu to příliš nejde. Ačkoliv vzápětí začne hlas vypravěčky (dcery bankéře J.P. Morgana, Anne) popisovat Teslovo dětství a myšlení, v tomto prvním momentu se objeví jedna z hlavních metafor snímku: vynálezce neustále až bláhově usiloval o něco víc, ale okolní svět mu to nedovolil.

Životopisný film je na jednu stranu prestižní žánr s dlouhou historií, na druhou si kvůli tomu vypěstoval velmi rigidní schéma. Místo toho, aby se způsob vyprávění a děj řídily podle historické postavy, bývá tomu spíše naopak, takže výsledné snímky často působí velice rutinně, na pomyslném seznamu si odškrtávajíc jednu významnou životní událost za druhou.

Film Tesla některá z naprosto základních, takřka nevyhnutelných pravidel dodržuje, jiná ale okázale porušuje. Zatímco tedy představí některé důležité postavy a momenty vynálezcova života, pravidelně narušuje jinak realistický tón nebo ironicky komentuje vlastní nepřesnosti (aby jiné zase zatajil). Obě polohy přitom slouží obecné vizi snažící se enigmatičnost, vizionářství a význam svého hrdiny zkoumat všemi dostupnými prostředky.

Nelze přitom ignorovat jednoduchý fakt: bez Tesly by nevznikla Tesla. Je otázkou, zda zakladatelé elektrické automobilky, kterou dnes vede Elon Musk, svou firmu pojmenovali na počest autora vynálezu, bez něhož by nemohla existovat, nebo poněkud domýšlivě, aby si ji lidé spojovali s geniálním inženýrem, který změnil svět. Film s Ethanem Hawkem vyvolává podobnou otázku, tedy jestli opravdu postihuje něco hlubšího, nebo je jen povrchní manýrou.

Určité kvality zpracování jsou nepopiratelné. Ethan Hawke má jako Nikola Tesla magnetické charisma, Ebon Moss-Bachrach jako jeho asistent Szigeti, Kyle MacLachlan jako Thomas Edison i další na relativně malé ploše dokáží nabídnout zajímavé postavy. Kamera často pracuje s velmi strohým svícením nebo scény naopak zalévá ostré světlo vytvářející silné kontrasty a až snovou atmosféru historie. To doplňují dramatické jízdy kamery a nezvyklé perspektivy.

Kombinace všech prvků ale může přesto působit poněkud nezáživně, protože film má kvůli zvolené struktuře těžko uchopitelný rytmus a mnohdy není jasné, kam vlastně jeho scény směřují. Samotná historická fakta se dozvídáme z voiceoveru a sledujeme spíše jejich komentáře nebo kontext zasazený do taktilního světa. Neděje se tak přitom konzistentně, takže je těžké předvídat, co bude následovat.

Zachycení mysli génia vyprávěním

Film se totiž Teslovu osobnost a přínos světu nesnaží zachytit ani tak samotným dějem jako spíš způsobem, jakým nám ho sděluje. Proto využívá zvláštní přístup k vyprávění, kdy spíše pomalé, komorní a atmosférické scény staví do kontrastu s komentáři vypravěčky (již hraje Eve Hewsonová), používající moderní technologie a v mnoha případech vtipy, doprovázené i jejich hraným ztvárněním. 

Mezi různými způsoby, jakými se děj posouvá kupředu, vzniká pnutí, podobně jako mezi mnoha aspekty vrstevnatého hrdiny. Vyprávění je záměrně poněkud matoucí – ačkoliv vypravěčka neustále vysvětluje souvislosti a představuje názorné ukázky, v dění se není vůbec jednoduché zorientovat. Jako bychom se opravdu snažili proniknout do spletité mysli génia.

Stejným způsobem nám tvůrci prezentují osobnost samotného Tesly, jako komplikovanou, viditelně velice hlubokou, ale těžko proniknutelnou. Ethan Hawke často jen zamyšleně hledí do kamery a na nás zůstává si domyslet, co se v hlavě jeho postavy asi děje. Při troše fantazie můžeme dva paralelní proudy vyprávění přirovnat i k fungování střídavého proudu, založeném na sinusovitém pohybu elektřiny.

V rozhovoru pro agenturu Associated Press Ethan Hawke ke svému ztvárnění historické postavy řekl: „V životě jsem potkal pár lidí, kteří byli skutečně geniální. Jejich mozek funguje jinak než u ostatních, jsou jedineční a nám vzdálení. Takže jsem chtěl, aby nebyl obyčejný. Chtěl jsem, aby mluvil jinak, chodil jinak, aby měl jiný účes a aby vše, o čem rozhodoval, bylo výsledkem jeho neobyčejné osobnosti.“

Tesla záměrně není historicky přesný film

Obecně se zpracování režiséra i scenáristy Michaela Almereydy příliš (možná téměř vůbec) nezajímá o historickou věrnost ani koncept kumulativního pokroku, kdy za každým z velkých vynálezů stojí síť vlivů. Zajímá ho jen osobnost ústřední postavy a jak je dnes vnímána v kultuře, čemuž podřizuje to ostatní. Například tak nepadne ani zmínka o Galileovi Ferrarim, italském fyzikovi a inženýrovi, který s moderním konceptem elektrického motoru přišel dříve než srbský génius.

Stejně tak Teslův složitý vztah k ženám je podán skrze nejasnou romanci s vypravěčkou Anne Morganovou, která ve skutečnosti pravděpodobně vůbec neproběhla. Hrdinovy interakce s ní i s herečkou Sarag Bernhardtovou jsou z většiny smyšlené, ale fungují na úrovni vzájemné fascinace mezi oběma pohlavími. 

Pokud na tuto hru, v několika případech doslova inscenovanou jako divadelní hra, přistoupíme, dostane se nám velmi neobvyklé zkušenosti jak se zvláštní postavou moderních dějin, tak se samotnými dějinami. Na začátku zmíněná metafora s dojmem létání vyvolaném matoucí perspektivou platí také pro vyprávění filmu.

Ještě ale nepadla zmínka o druhé důležité metafoře, podle níž chtěl Tesla podrbat záda planety stejně jako když drbání kočky v jeho dětství vyvolalo jiskření. V tomto směru se pohybuje především poslední třetina snímku, zaměřená na vynálezcovy experimenty po tom, co se podařilo prosadit jeho myšlenky střídavého proudu a elektromotoru. Její struktura je ještě uvolněnější a tvůrci se nebojí zacházet až do psychedelického vyznění.

Významný inženýr, který studoval i na Karlově univerzitě, se totiž v pozdějších částech svého života oddával idealistickým myšlenkám o propojení celého světa skrze jeho objevy. Dnes víme, že takové ambice nebyly bláhové, ale způsoby, jak je chtěl Tesla naplňovat, spíše byly. Přesto je díky zpracování plnému blesků a hlubokého přesvědčení čišícího z postavy Ethana Hawka emočně silné sledovat neúspěšné pokusy o transgresi tehdejšího konceptu světa.

Ačkoliv ty nejostřejší názory film označují za urážku Teslovy památky, tvůrci se zjevně snažili o naprostý opak. Vynálezcovu geniální mysl divákům zprostředkovávají jako na pokraji nesouvislého šílenství, protože většině lidem jeho i naší doby byla zásadním způsobem vzdálená. Tesla Ethana Hawka žil nejen v budoucnosti, ale v paralelním světě, kde věci fungují jinak…