Savannah je čtyřiadvacetiletá studentka s blond vlasy, modrýma očima a štíhlou, sportovní postavou. Zoe je stydlivá dvaadvacetiletá streamerka, která se ráda obléká do roztomilých kostýmů a vede dlouhé rozhovory o popkultuře. Autumn je šestatřicetiletá byznysmenka, která se nerada váže. Ačkoliv trojice dam působí zcela odlišně, mají toho hodně společného. Hledají vzrušení, nikdy neodporují, čekají jen na vás. A nejsou skutečné.

Jde o avatarky z aplikace Candy AI, jedné ze stovek eroticky laděných platforem, které nabízejí možnost navázání intimního vztahu s umělou inteligencí. Uživatel si za měsíční poplatek 13 dolarů (asi 280 korun) vybírá z plejády virtuálních přítelkyň, se kterými si může povídat, flirtovat nebo posílat erotické zprávy. Pokud ho žádná z nabízených postav neosloví, může si vytvořit vlastní. Tak dostává pod kontrolu vzhled i povahu své neexistující polovičky, od barvy vlasů přes postavu a styl oblékání, až k její osobnosti.

Candy AI a jí podobné programy využívají pokročilé jazykové modely umělé inteligence, které si pamatují preference uživatele, reagují na jeho náladu a tomu přizpůsobují tón konverzace, od lehkého flirtu až po explicitní erotické scénáře. Ty obvykle doplňují i generovanými fotografiemi nebo krátkými videi na přání.

Podle letošní zprávy institutu Wheatley při Brigham Young University popularita aplikací, které simulují virtuální vztahy, roste. Výzkumu, který univerzita provedla letos v únoru a který se zaměřil na postoj amerických uživatelů k těmto technologiím, se zúčastnilo tři tisíce respondentů. Překvapivým zjištěním bylo, že téměř každý pátý účastník přiznal, že už někdy využil služeb virtuálního partnera či partnerky.

Každý desátý se pak přiznal, že technologie využíval i k sexuálním účelům. „Uživatelé takových aplikací se k nim dostávají v první řadě ze zvědavosti. Pro člověka, který je zvyklý konzumovat pornografii, to může být další krok v objevování nových možností,“ líčí psychoterapeut Martin Sedláček, jak se lidé k aplikacím poprvé dostávají.

Erotické chaty poháněné umělou inteligencí však podle něj mohou přinášet i jisté benefity. „V mnoha ohledech to může být inspirující, přinést nové podněty, nové vhledy. Uživatel si může zkoušet, co se mu líbí a co ne, testovat vlastní hranice. A třeba v případech, kdy mají partneři rozdílný sexuální apetit, to může do určité míry fungovat jako doplněk,“ vysvětluje.

Růst popularity erotiky generované umělou inteligencí začíná znepokojovat i největší hráče na trhu s obsahem pro dospělé. Platforma OnlyFans, známá především díky explicitnímu materiálu svých tvůrců, je aktuálně na prodej – a to za „pouhých“ 8 miliard dolarů, tedy zhruba 168 miliard korun. Vzhledem k jejím výkonům působí cena překvapivě nízko. S více než 300 miliony registrovaných uživatelů, čtyřmi miliony aktivních tvůrců a provizí pohybující se kolem 25 % z jejich výdělků, se firma jeví jako extrémně ziskový podnik. Podle agentury Reuters si její majitel za poslední tři roky vyplatil na dividendách minimálně miliardu dolarů.

Ani silný ekonomický základ však není zárukou zářné budoucnosti. Vzestup hyperrealistických AI „performerů“ totiž podkopává samotnou podstatu byznysu OnlyFans, lidské tvůrce a s nimi spojenou intimitu. V modelech poháněných umělou inteligencí mizí potřeba reálných lidí, výplat i kontroly. A pro firmu, která stojí právě na lidském kontaktu, může být takový vývoj existenční hrozbou.

Rychlý rozmach erotických AI botů s sebou nese ale i vážná rizika, často právě kvůli tomu, že chybí jasná pravidla a dohled. Příkladem může být platforma Chub.ai, kterou jen za poslední tři měsíce navštívilo 7,6 milionu uživatelů. Podobně jako Candy AI nabízí za měsíční poplatek pět dolarů (zhruba 115 korun) neomezené konverzace s virtuálními postavami, od mužů a žen až po lidsko-zvířecí hybridy. Většina těchto chatbotů je navržena tak, aby vedla necenzurované erotické dialogy bez jakýchkoliv zábran. Uživatelé tak mohou web snadno zneužít k simulaci násilného nebo ilegálního obsahu.

Míru, do jaké platforma problematický obsah toleruje, ilustruje například avatar jménem Amélie. Virtuální dívka je svým tvůrcem popsána jako „spratek“, který má podle nastaveného scénáře uživatele, jenž se po rozkliknutí profilu automaticky ocitá v roli jejího otce, nabádat k jejímu znásilnění. Virtuální chatbot se během konverzace navíc otevřeně přiznává k tomu, že simuluje dívku mladší, než je zákonná hranice zletilosti.

Stránka nabízí desítky podobně znepokojivých scénářů. „Erotické chatboty mohou postupně posouvat hranice lidských fantazií tak,  jako to dělá pornografie. Ve vzrušení často hledáme něco nového, a když máme neomezený přístup ke všemu, co si dokážeme představit, může nás to zavést i do oblastí, které by nás dřív vůbec nevzrušovaly,“ upozorňuje psycholog.

Nelze podle něj vyloučit, že obsah, který zachází za hranici legálního chování, může některé uživatele motivovat k jeho napodobení i v reálném světě: „Když se člověk pokusí aplikaci zneužít k vyobrazení takového scénáře, měla by ho upozornit na to, že zachází za hranu zákona.“

Otázkou podle něj zůstává, zda by podobné nástroje mohly mít i terapeutické využití. „Teoreticky ano, třeba u lidí s parafiliemi (sexuální touhy po věcech, které jsou společensky problematické – pozn. red.). Ale jen v kombinaci s odbornou terapií. Samy o sobě by mohly spíš problém zhoršit než pomoct. V ideálním případě by šli chatboti nastavit tak, aby člověka vedli zpět k bezpečnějším formám sexuality. Ale s takovým přístupem jsem se zatím nesetkal,“ dodává.

Nebezpečí vidí Sedláček v tom, jak AI chatboti fungují obecně. „Využívání erotické umělé inteligence funguje jako instantní dávkování hormonu štěstí. Na rozdíl od lidí roboti dělají přesně to, co člověk chce. A dělají to přesně takovým způsobem, jakým člověk chce,“ vysvětluje s tím, že plnění přání vede k vyvolání intenzivních emocí, které mohou vést až ke vzniku skutečné citové vazby.

Ta se zprvu projevuje nenápadně, jako těšení se na další konverzaci s umělou inteligencí a myšlenky na interakci i ve chvílích, kdy zrovna neprobíhá. Postupně se ale může posouvat do bodu, kdy je pro uživatele nepředstavitelné aplikaci týden nebo měsíc nepoužít.

„V reálném životě nám nikdo nikdy nedá sto procent toho, co chceme. Ale najednou nacházíme platformu, kde to dostáváme. A tak se může stát, že nás tento virtuální avatar doslova odtrhne od reálného světa. Člověk z masa a kůže totiž nemůže těmto službám konkurovat,“ říká Sedláček.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený CzechCrunch (@czechcrunch)

Výhled do budoucnosti v tomto ohledu není podle psychologa příliš optimistický. Vzhledem k tomu, jak snadné a pohodlné může být navázání vztahu s umělou inteligencí, hrozí, že čím dál více lidí ztratí motivaci hledat si skutečného partnera. Ve srovnání s realitou, která vyžaduje kompromisy, zvládání konfliktů a hledání vzájemných dohod, totiž vztah s AI nabízí iluzi dokonalé harmonie bez námahy. Pokud by se popularita AI botů rozšířila, může být v budoucnu navazování a udržování běžných partnerských vztahů ještě náročnější.

Rizikem je i ztráta ochoty čelit odmítnutí a dalším přirozeným aspektům běžného seznamování. „Alternativa je, že sice nejsem s reálným člověkem, ale mám virtuální přítelkyni, která může každý den vypadat jinak, a přesto bude vždy přesně taková, jakou si přeju. A to je pro hodně lidí vlastně docela lákavá představa,“ dodává psycholog.

Psychoterapeut zvláště upozorňuje na znepokojivý dopad na dospívající: „Podobně jako pornografie nastavuje určité standardy a to, co dříve nebylo považováno za normální, se dnes stává běžnou praxí, i v tomto případě se některé prvky mohou přesunout z virtuálního světa do našeho reálného sexuálního života. Mladý člověk si může prostřednictvím AI avatarů zvyknout na představu, že vše probíhá přesně podle jeho představ. Jenže když se setkají dva lidé, každý má svá očekávání a je potřeba hledat společnou cestu. A ne každý bude mít trpělivost, ochotu nebo dovednosti, aby se tomu přizpůsobil.“