Tři měsíce. Tolik času měli manželé Kristýna a Jan Bednářovi na to, aby si vybudovali základnu zákazníků, než přišel lockdown. V listopadu 2019 otevřeli v pražském Bubenči čokoládovnu Kristyjan Chocolatiers. A o pár měsíců později začal covid. „Naštěstí jsme si do té doby stihli udělat dost věrných podporovatelů. Během lockdownu jsem pak na skútru rozvážel naše produkty lidem domů,“ vzpomíná Jan Bednář na začátky podnikání.

Dnes je Kristyjan Chocolatiers jednou z mála pražských čokoládoven, kde pralinky vyrábí a prodávají stále její zakladatelé. V portfoliu mají 132 druhů, v obchodě jich ale najdete vždy jen kolem 40. A to například s náplněmi s příchutí maliny s růží, slivovice v marcipánu, černého rybízu se smetanou nebo třeba krupicové kaše. Výběr v průběhu roku mění podle sezóny a dostupnosti surovin.

Jan Bednář celý život pracoval v hotelnictví. Kristýna zase prošla různými gastropodniky, kde poznala i cukrařinu a práci s čokoládou. Jejich zaměstnání je ale nenaplňovala. „Jednou na dovolené jsme si proto řekli, že zkusíme vymyslet něco svého. Padl nápad na malý čokoládový obchod s výrobou,“ vypráví Jan, který byl do té doby prací s čokoládou zcela nepolíbený.

Inspirací jim bylo hlavně cestování po Francii a Belgii, kde je zaujala kultura prodeje čokolády a široká nabídka. „U nás v té době nikdo nic podobného nevyráběl. A samozřejmě nás k tomu vedla i láska k dobrému jídlu a pití,“ dodává.

Koncept byl od začátku jasný: nekompromisní kvalita, kultura prodeje a být sami tváří podniku. Ale ne vždy to šlo zcela hladce. Zaměstnanec jim třeba zaměnil mandlové máslo za arašídové. „Vyrobili jsme a poslali do oběhu pár mandlových kostiček s arašídy, což jsou samozřejmě silné alergeny,“ vzpomíná Bednář. V jedné vánoční zakázce se jim také podařilo vyexpedovat krabičku zcela prázdnou, bez pralinek.

Foto: Kristyjan Chocolatiers

„Nutno říci, že první tři roky se většina vydělaných peněz investovala zpět do našeho podniku. Například do nových strojů, rozšíření o spodní patro, kde je nyní komplet výrobní a skladová část, do vybavení,“ upřesňuje zakladatel. Vstupní investice byla čtyři miliony korun. První rok skončili s obratem dva miliony a od té doby pravidelně rostou, loni už utržili 12 milionů.

Ač se to nezdá, náklady na provoz čokoládovny jsou ale obrovské, zejména co se týče surovin. „Pro zachování konstantní kvality je třeba pracovat s top surovinami a z toho nelze slevit. I u tak malé věci, jako je pralinka, je to poznat, pokud se něco ošidí,“ vysvětluje Bednář. Používají nedoslazovaná ovocná pyré, italské ořechy a belgickou a francouzskou čokoládu.

Podnik má dvě patra. Výrobní, které má na starosti Kristýna s jedním zaměstnancem, a prodejní, které vede Jan s pomocí dvou brigádníků. V sezóně, tedy právě teď v listopadu a prosinci, jsou schopni ve dvou lidech vyrobit až čtyři tisíce pralinek denně. Spotřeba čokolády se pak může vyšplhat i na 100 kilogramů za den.

Čokoládové pralinky jsou stále tím hlavním, ale sortiment se během let postupně rozrůstá. „Chceme nabídnout komplexní sortiment produktů z čokolády, jak je to běžné ve Francii a Belgii. Od pralinek přes lámanou čokoládu na váhu, nugáty, krémy, čokoládové tabulky a věci pro děti až po čokoládu na pečení doma,“ vypočítává Jan. V portfoliu tak jsou chutě klasické, ale i dost netradiční. Najít tu můžete i pralinky zeleninové, s červenou řepou nebo řapíkatým celerem. V nabídce taky bývala i limitka s foie gras či červeným zelím.

Foto: Kristyjan Chocolatiers

Vedle kvality je pro manželský pár stejně důležitý i dobrý servis. Až donedávna byl v prodejní části vždy Jan, poslední rok občas vypomáhají brigádníci. „Jde nám o to být tváří naší čokoládovny, umět poradit s výběrem a s tím, jak s čokoládou pracovat doma, a vůbec si popovídat s našimi štamgasty. Mrzí mě, když vidím podniky se super produktem, ale znuděným zaměstnancem bez vazby na onen podnik, bez zájmu, znalostí a jakékoliv ochoty pomoci,“ vysvětluje Jan.

A cílovka? Byla jasná hned od začátku: místní lidé. „Po letech v hotelích jsem si chtěl od turistů odpočinout,“ směje se Jan. Proto nevznikla čokoládovna v historickém centru, ale v Bubenči. Odmítli i všechny nabídky na pobočky v nákupních centrech.

Šest let fungovali pouze jako kamenná prodejna a nezvažovali ani nabídky rozvážkových služeb a online supermarketů. „Vždy pro nás byla priorita mít stoprocentní kontrolu nad tím, v jaké kvalitě se dostane náš produkt k zákazníkovi. Na e-shop jsme nebyli připraveni spíše psychicky, nechtělo se nám stát další Balíkovnou. Stále preferujeme osobní kontakt, aby lidé viděli, kde a kdo produkt vyrábí. Což je asi trochu staromódní,“ přiznává spoluzakladatel.

„Vývoj trhu je ale neúprosný,“ dodává s tím, že e-shop se přece jen chystá. O otevření další kamenné prodejny ale neuvažují. „Byznys nás živí, ale snažíme se to vybalancovat s rodinným životem. Máme tedy otevřeno pondělí až pátek, o víkendech a svátcích jsme doma se synem. Nehrotíme to za každou cenu,“ vysvětluje Jan. Každý rok také zavírají prodejnu na celý červenec a srpen. „Tady se hezky potkaly venkovní teploty a to, co vyrábíme. Je to ale věc dost běžná i u chocolatierů na Západě,“ dodává.