Třiatřicetiletá Zuzana Hajšmanová z Plzně je vystudovaná lékařka. Než se jí narodily děti, stihla dodělat školu a začít pracovat na interně v nemocnici. Po skončení rodičovské dovolené se tam už ale nevrátila. „Pracuji teď v neziskovce, protože nemáme hlídání a skloubit mužovu práci, můj full-time job se službami a dvěma malými dětmi není možné,“ říká matka šestiletého a čtyřletého dítěte.

Podobně je na tom sedmatřicetiletá Lucie Rektorová z Prahy. Před dětmi pracovala na tiskovém oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. Nyní spolu s manželem vychovává čtyři syny, po skončení rodičovské dovolené už ale na ministerstvo nemířila. „Nezvládla bych s dětmi to tempo a často práci od nevidím do nevidím,“ říká. Místo práce se tak realizuje v doktorském studiu na univerzitě a v lokální politice. Kandidovala v obecních volbách za KDU-ČSL.

Zuzana a Lucie nejsou samy. Děti totiž „ničí“ kariéry žen celosvětově – odborníci pro tenhle jev používají termín child penalty, tedy doslovně trest za dítě, který vyjadřuje průměrnou hodnotu, s níž klesá pravděpodobnost, že bude žena pracovat v deseti letech po narození jejího prvního dítěte. To není výkřik členek feministického hnutí, ale závěr studie vědců z elitních univerzit v americkém Princetonu a britské London School of Economics. Žebříčku evropských zemí, které práce vyjmenovává, Česko vévodí, bohužel z té negativní strany – „trest za dítě“ je u nás totiž jeden z nejvyšších.

V návaznosti na dílo ekonomky Claudie Goldinové, která ve své práci poskytla první ucelený popis výdělků a účasti žen na trhu práce v průběhu staletí v západních zemích a získala za něj v loňském roce Nobelovu cenu, zveřejnili nedávno ekonomové výše zmíněnou rozsáhlou studii. V té zkoumali kombinaci několika faktorů a získali data, o kolik procent a na jak dlouho klesá počet pracujících žen ve chvíli, kdy porodí dítě. Zároveň zjistili, že na kariéru mužů nemá narození dětí prakticky žádný vliv. Ostatně jak upozorňuje časopis Economist, z věkové skupiny 25-54 let působí na pracovním trhu 95 procent mužů, ale jen 52 procent žen.

Ze studie, která zjišťovala stav ve 134 zemích světa, jež zahrnují 95 procent světové populace, například vyplývá, že globálně v průměru 24 procent pracujících žen opustí s narozením prvního dítěte trh práce. Po pěti letech jich je mimo stále 17 procent, po deseti letech 15 procent. Že ženy přestávají pracovat v prvních měsících života dítěte, je logické. Návraty a následná velikost úvazku v pozdější době po narození se ale zemi od země výrazně liší. To, jak velký tento vliv v jednotlivých zemích je, se odvíjí od dostupnosti jeslí, školek, jejich ceny či možnosti částečných úvazků a zapojení otců do péče o dítě. V Evropě mají děti nejmenší vliv na kariéry matek ve Skandinávii. Autoři sami ve studii poukazují na to, že například v Dánsku klesne zaměstnanost žen po narození prvního dítěte minimálně, takzvaná child penalty zde dosahuje úrovně 0,14, zatímco v Česku to je téměř 0,5.

Studie také dokazuje, že fenomén matky, která zůstává sama s dítětem dlouhou dobu doma, je poměrně novodobý a v západních zemích souvisí s transformací ekonomiky. V Československu byla dlouhá rodičovská dovolená zavedena až v druhé polovině dvacátého století, do sedmdesátých let trvala zhruba dva roky a na tři roky se protáhla v osmdesátých letech. V současnosti dosáhla rekordní délky, s dítětem lze pobýt doma až čtyři roky. Tvůrci studie z London School of Economics a Princetonu také uvádí, že z globálního pohledu mateřství práci v zemědělství omezuje méně než například práci v průmyslu nebo ve službách. Zároveň v čím větším městě rodina bydlí, tím je mateřství v práci větší problém. To zřejmě souvisí s atomizací rodiny.

Velkým problémem v Česku je zmiňovaná rodičovská dovolená, která obvykle nastává po 28 týdnech mateřské dovolené a již lze momentálně roztáhnout až na čtyři roky, což dost Češek využívá. A to i přesto, že zaměstnavatel má povinnost jim místo držet pouze tři roky. Nastoupit na rodičovskou můžou navíc i otcové. Proč je ale problém vracet se do práce z tak dlouhé rodičovské dovolené?

Ekonomky Alena Bičáková z Univerzity Karlovy a Klára Kalíšková z Vysoké školy ekonomické ve své práci popisují několik důvodů: „Žena v průběhu mateřské a rodičovské dovolené nezvyšuje, nebo dokonce i ztrácí svůj lidský kapitál, může měnit obsah jejího zaměstnání, například kvůli technologickému vývoji.“ Pokud se po delší rodičovské dovolené vrací do původní práce, zvyšuje se paradoxně riziko, že o práci přijde.

Podle Bičákové a Kalíškové se přes 60 procent žen bez práce s dítětem do šesti let stává nezaměstnanými bezprostředně po ukončení rodičovské dovolené. Státem garantovaná „ochrana“ místa pro ně tedy stejně neplatí. Dostanou výpověď hned, jak se do práce vrátí. Zároveň jsou pak matky dětí do 15 let věku ohroženy nezaměstnaností dvojnásobně víc než muži.

Problematické skloubení rodinného a pracovního života se projevuje nejen u žen, které pracují jako zaměstnankyně. Podle výsledků průzkumu společnosti 60 Decibels odrazuje ženy v Česku i od založení vlastního podnikání. Větší množství žen podnikatelek by přitom podle průzkumu pomohlo zlepšit kondici české ekonomiky.

„Průzkum ukazuje poměrně zásadní rozdíly v motivaci k rozhodnutí podnikat mezi muži a ženami. Ženy k podnikání oproti mužům přistupují zdrženlivěji a relativně časté u nich je, že tuto cestu zvolí až ve chvíli, kdy jim nezbývá moc jiných možností,“ vysvětluje Katarína Klamková, ředitelka neziskové organizace CARE Česká republika, která se na průzkumu také podílela. Jako ilustrace skvěle slouží právě návrat z mateřské či rodičovské dovolené. Podnikání je pro ženu často nástrojem, jak se stát nezávislou na ostatních a lépe si řídit svůj čas. Respektive často jedinou možností, jak skloubit práci s péčí o děti.

Ekonomické problémy žen se navíc řetězí. Větší pravděpodobnost ztráty zaměstnání není problém jen pro matky samoživitelky. Podle Evropského institutu pro genderovou rovnost jsou v Evropě ženy obecně více ohroženy chudobou ve všech věkových skupinách. Během života pobírají menší plat než muži, s větší pravděpodobností pracují v málo placených a nejistých zaměstnáních, omezují své úvazky kvůli péči o děti a starší členy rodiny.
„Uvedené celoživotní nerovnosti nakonec vedou k rozdílům v odměňování, ekonomické závislosti a vyššímu riziku chudoby, které se nejvíce projeví ve stáří. Rozdíl je nejvíc patrný mezi lidmi staršími 75 let, 22 procent žen v porovnání s 15 procenty mužů je ohroženo chudobou nebo sociálním vyloučením,“ uvádí zpráva institutu z roku 2017.

V Česku činil v roce 2023 průměrný rozdíl výše důchodu mužů a žen zhruba tři tisíce korun. Je fér říct, že vláda Petra Fialy zároveň v loňském roce zavedla takzvané výchovné, pět set korun za vychované dítě pro osobu, která o něj primárně pečovala. Otázka ale je, co bude s touto dávkou do budoucna. Činí totiž celkem zásadní výdaj pro už tak napjatý státní rozpočet.

Klíč k vystoupení z majoritní péče o děti, domácnost a následného nedostatku kapacit pro práci se celkem nabízí, koneckonců třeba v Dánsku, kde mají po narození dítěte na mateřskou dovolenou nárok oba rodiče a mohou se na ní podle libosti týden od týdne střídat, se zřejmě osvědčil – větší zapojení otců a větší dostupnost institucí, kam lze děti přes den umístit. Doba se sice mění, v Česku ale stále pomalu.

Podle průzkumu, který přinesl Český rozhlas v roce 2020, činnosti spojené s výchovou dětí, jako je péče o nemocné děti, vaření, návštěva lékaře, učení se s dětmi, buzení do školy, večerní uspávání, chození na rodičovské schůzky, odvádění do školky, odpolední vyzvedávání ze školních zařízení nebo organizaci kroužků stále z větší poloviny zajišťují matky. Nemluvě o práci v domácnosti nebo péči o starší členy rodiny.

Možná se tak společnost ocitá v začarovaném kruhu, děti si do svých budoucích svazků odnáší zkušenost z vlastní rodiny, že většinu činností doma zastávají matky a model opakují.

Zuzana z úvodu článku na doktořinu zatím nezanevřela. Ráda by se k ní, až budou děti starší, vrátila. „Doufám, že to bude brzy,“ dodává. I Lucie má pracovní plány na dobu, až děti trochu vyrostou. „Mým cílem je vrátit se do státní správy jako expertka na komunikaci vládních témat. Zároveň bych ráda zůstala jako externí pracovnice na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde bych učila předmět spojený s vládní komunikací a zůstala v kontaktu s mladšími generacemi,“ uzavírá.