Mohl jít cestou, která byla nalajnovaná léta dopředu. Rodinná firma, kterou spoluzakládal otec Ondřeje Jelínka, se za třicet let vypracovala na stabilní stamilionový byznys. Byť v ní sedmatřicetiletý Jelínek působí jako akcionář a člen dozorčí rady, exekutivní otěže po otci nikdy nepřevzal. Místo toho dal přednost své vášni – designu. Přes různé štace se dopracoval k vlastní menší agentuře, která pracuje pro klienty i ve Spojených státech. A přestože mu v průběhu kariéry krachly dva startupy, teď začíná investovat do jiných.

Ondřej Jelínek má podnikatelského ducha zřejmě v genech. Už jeho prapradědeček v Přerově vyráběl úsporná kamna, později postavil i vilu v pražském Podolí a na tradici navázal Ondřejův otec Jiří Jelínek, když po revoluci na Proseku společně s Karlem Květoněm rozběhl firmu na výrobu svítidel Halla. „Bylo to skoro ve stejné době, kdy jsem se narodil. Na začátku to dělali na koleni v prádelně, kterou koupili a kde má firma dodnes sídlo,“ přibližuje Jelínek rodinný příběh.

Jak to v podobných případech bývá, do byznysu se odmala zapojoval i on sám. „Od otce jsem se toho hodně naučil. Část života jsem ve firmě aktivní,“ popisuje Jelínek, jenž v ní působil i jako designér. Později dostal nabídku stát se akcionářem a jít do dozorčí rady, kde je dodnes. Rodinné firmě tak pomáhá zpovzdálí a exekutivní role ve vedení ho – na rozdíl od jeho sestry Terezy, která jí šéfuje – nelákala.

„Cítil jsem, že svůj potenciál mohu maximalizovat a využít někde jinde,“ vysvětluje své rozhodnutí. Ve svých patnácti letech totiž zahořel pro grafický design a typografii, a to na výstavě českého komiksu. „Je to přes dvacet let, tak si nepamatuju název… ale vím, že tam byl Kája Saudek a další těžké české kalibry,“ vypráví s tím, že od té doby začal dělat figurální kresbu, zajímal se o typografii a tvořil autorská písma.

O pár let později na střední škole se spolužákem začali i kreslit weby, obor následně studoval ve Zlíně a magisterský titul si dodělal během dvouletého studia ve Švýcarsku. Poté se vrátil do Prahy, kde pracoval jako freelancer i pro různé agentury, na rok se přesunul také do Berlína.

Právě studium ve Švýcarsku jej ale inspirovalo k prvnímu startupu. V Basileji, domově největšího světového veletrhu s uměním Art Basel, si uvědomil propast mezi kvalitou českého umění a jeho schopností prosadit se ve světě. Vytvořil tak online platformu, která měla zdejším umělcům pomáhat dostat je na globální trh. Projekt však skončil dříve, než se stihl rozjet. „Byl to takový klasický fail, kdy stavíte něco ještě předtím, než zjistíte, zda o to někdo vůbec stojí,“ přiznává Jelínek s tím, že narazil hlavně na nezájem u galerií.

O něco později následoval druhý podnikatelský pokus, tentokrát v oblasti e-commerce. Se službou Stylify se Jelínek snažil uplatnit model módních boxů pro muže, který na Západě úspěšně provozovala firma Outfittery. Zákazník si vyplnil profil a stylista mu domů poslal vybraný set oblečení. V českém prostředí, kde v té době paralelně vznikal konkurenční Genster, však projekt narazil na logistické překážky. „Trh na to nebyl připravený. Měli jsme velmi vysokou vratkovost a nepodařilo se nám podchytit distribuci tak, aby byznys model dával smysl,“ vysvětluje Jelínek.

Další pokus mu už ale vyšel. Ještě v Berlíně se na koncertě seznámil s dalším Čechem Matoušem Barnatem. Nejdřív ho přitáhl do agentury, v níž pracoval, postupně ale začali bokem dělat na projektech pro klienty, až jich bylo tolik, že se rozhodli založit vlastní agenturu Trau. „Spolupracujeme dodnes, i když Matouš už ve firmě nemá podíl. Já jsem ji chtěl profesionalizovat, škálovat, dělat větší projekty. On k práci přistupoval jako k řemeslu a zlepšoval se ve vývoji. Rozešli jsme se ale v dobrém,“ popisuje Jelínek.

Aktuálně je tak v Trau jediným společníkem, byť mu s péčí o klienty i se strategií pomáhá jeho manželka. „Za každým úspěšným mužem stojí silná žena,“ usmívá se Jelínek s tím, že fungují v podstatě jako rodinná firma. Trau má v týmu asi deset lidí a za sebou práci s více než třiceti startupy, převážně z amerického Silicon Valley, z těch českých jde například o Rohlík, Rockaway Capital, Soulmates Ventures, Trezor či aplikaci Littlebit.

Loni Trau dosáhlo obratu patnácti milionů korun a stabilně roste v řádu nižších desítek procent, a to při zdravé ziskovosti. Právě ta je prý pro Jelínka důležitá, aby svůj byznys mohl posunout zase o kus dál v rámci transformace na takzvané venture studio, což znamená, že už nebude prodávat pouze hodiny designérů. „Design pořád děláme, ale letos jsme začali i investovat a chceme také stavět vlastní projekty,“ přibližuje Jelínek, jehož cílem je investovat do asi čtyř firem ročně s tickety v rozmezí 25 až 50 tisíc dolarů, tedy přibližně 500 tisíc až jeden milion korun.

„Díky tomu, že máme in-house strategii, designéry i vývojáře, jsme v dnešní době umělé inteligence schopni tyto nápady dostat velmi rychle na světlo a rovnou je validovat na trhu,“ popisuje Jelínek, jenž zdůrazňuje, že nevyužívá externí kapitál a všechno financuje jen z vlastního byznysu. První vlaštovkou tohoto přístupu je projekt Rendero AI, který generuje architektonické vizualizace pomocí umělé inteligence. Trau zde nepůsobilo jen jako designér, ale jako co-founder, který pomáhal se sháněním kapitálu a go-to-market strategií.

Jelínek přitom staví i na zkušenostech, které sbírá u klientů za oceánem. „Díky přístupu k firmám ze Silicon Valley jim vidíme pod ruce a strašně moc se od nich učíme,“ říká a odkazuje například na realitní platformu Luxury Presence, pro niž pracuje pět let a provází ji od získání financování takzvané série A po C (letos v lednu od investorů získala téměř 800 milionů korun). Dalším příkladem je pionýr v budování AI infrastruktury Together AI, který v investicích získal 533 milionů dolarů.

„Vidět, jak funguje jejich organizace a tým, je pro nás nesmírně inspirativní. Klienti nás nutí hledat nové způsoby a nedělat věci klasicky starou cestou jako devadesát procent ostatních firem,“ popisuje Jelínek, jenž tyto zkušenosti využívá také k mentoringu českých projektů.

Neobává se přitom umělé inteligence a různých nástrojů, které práci designérů automatizují, respektive nahrazují a postupně zvyšují laťku v oboru? „Zvyšování laťky nejprve odnesou ti, kteří toho moc neumí, a tlak na cenu se určitě zvýší. Než se tak stane, tak nás teď podle mě čeká tak rok nebo dva velmi dobrých časů. Díky AI budeme schopni pracovat efektivněji a zvládnout toho více za kratší čas,“ věří. Způsob, jak se do budoucna zajistit proti riziku, je podle něj zmiňovaný venture building. „Chceme mít zainvestováno v jiných firmách a zároveň tvořit vlastní produkty a inovace. Diverzifikujeme si tím příjmy a rozložíme riziko mezi různé vertikály,“ uzavírá.