Dopoledne hráli tenis, pak programovali. Dnes mají stomilionovou IT firmu a odmítají investory
Zákazníky objížděli ve stodvacítce a domlouvali se přes telefonní budky. Teď jejich software používají i britské úřady.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Píše se 1. květen 1999, svátek práce. Dva čerství absolventi stojí v pronajaté kanceláři ve Žďáru nad Sázavou, kterou si sami vymalovali a položili v ní nový koberec. Posadí se a jeden z nich do ticha pronese: „Tak co teda budeme dělat?“ Žádný propracovaný byznys plán ani kapitál od investorů v zádech nemají. Radek Grodl a Roman Ježdík, bývalí spolužáci z místního gymnázia, ale právě založili vlastní IT firmu.
Ještě donedávna bydleli u rodičů a na rozjezd podnikání měli sotva pár korun. Nápad na společnou firmu přitom vznikl docela nenápadně. „Chodili jsme spolu na obědy a jednou se sami sebe zeptali, proč si nezaložit firmu,“ vzpomíná Grodl. Počítače a technologie pro ně byly celoživotní vášní – už na střední škole kamarádům programovali tehdy populární hry, jako byly Sázky a dostihy nebo jednoduché vesmírné střílečky.
Začátky nicméně připomínaly spíš prodloužené prázdniny než rozjezd byznysu. „Dopoledne jsme hráli tenis, odpoledne jsme programovali,“ usmívají se. Brzy však narazili na problém, který trápil řadu firem i úřadů – v devadesátých letech si totiž organizace často skládaly počítače samy, z jednotlivých komponentů. Potřebovaly proto evidovat, co se v kterém stroji nachází, kolik má paměti, jaký procesor používá a zda zvládne nový software. Počítačová technika navíc představovala mimořádně drahou investici.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Můj první PC, který jsem si sám poskládal, stál 60 tisíc bez DPH, což byly na tu dobu opravdu velké peníze,“ podotýká Grodl. Ježdíkův otec pracoval jako správce IT na žďárském úřadě, a tak pro něj dvojice vytvořila systém jednoduše nazvaný Evidence počítačů, který umožňoval udržovat přehled o veškeré technice. A postupně přibyl i nástroj Nástěnka, přes nějž si úředníci mohli rezervovat drahé služební vybavení, například dataprojektory nebo auta.
Prvními zákazníky se staly především úřady a školy. S hotovými produkty objížděli města, sjednávali schůzky a předváděli, co jejich software dokáže. K rozjezdu využívali tehdejší techniku i způsoby komunikace – na obchodní cesty vyráželi ve dvou starou Škodou 120, měli jediný telefon a pokud potřebovali řešit souběžné schůzky, nezbylo jim než se domlouvat přes telefonní budky.
Zásadní obrat přišel ve chvíli, kdy si malé firmičky z Vysočiny všiml významnější zákazník. „Pro každou firmu je důležité získat první velkou referenci. U nás to byl český operátor Aliatel,“ líčí zakladatel. Kontrakt jim otevřel dveře k dalším obchodním příležitostem. Když se potenciální klienti ptali, kdo už jejich řešení používá, mohli vytáhnout známé jméno. „Vás používá Aliatel? Tak je to dobrý i pro nás,“ shrnuje tehdejší uvažování zákazníků. Pro velké korporace totiž nebylo snadné svěřit důležité IT procesy podniku, za kterým stáli pouze dva lidé.
Z původního nástroje evidence počítačů postupně vyrostl systém pro správu IT služeb. Firmám umožňuje udržovat přehled o jejich vybavení, od počítačů a telefonů až po licence či auta. Zaměstnanci přes něj zároveň zadávají požadavky, hlásí poruchy nebo žádají o přístup do systémů. Jednotlivé úkoly pak putují k odpovědným pracovníkům, procházejí schvalováním a zůstávají zaznamenané.
S rozvojem produktu se musel změnit také způsob jeho prodeje a distribuce. Původně se Alvao instalovalo přímo do infrastruktury zákazníků, tedy on-premise řešením. To znamenalo osobní návštěvy, složité nasazování i předávání know-how. Pro malou českou společnost představoval takový model při expanzi za hranice značnou překážku. Proto postupně převedla software do podoby SaaS – cloudové služby, kterou klienti využívají bez vlastní instalace, byť on-premise nabízí dál.
Novou podobu dostala také produktová značka. Názvy jako Evidence počítačů nebo Nástěnka už podle zakladatelů neodpovídaly ambicím oslovovat velké společnosti, do popředí se dostaly pojmy jako asset management a service desk. Zbývalo už jen najít společné jméno, pod kterým by mohli jednotlivá řešení prodávat.
„Chtěli jsme, aby název začínal písmenem A, jelikož se firmy na veletrzích řadily podle abecedy. Musel být krátký a mít volnou doménu .com. Inspirace nakonec přišla z televize – zrovna v ní běžel Hrabě Monte Christo a v příběhu byl ostrov, kde je ukrytý poklad. Vymyslel jsem proto španělsky znějící Alvalo a Roman ho pak zkrátil na Alvao,“ směje se Grodl.
I po více než čtvrtstoletí stojí v čele firmy původní zakladatelská dvojice. Každý má přitom na starosti jinou část podnikání: Ježdík se věnuje hlavně vývoji, Grodl obchodu a marketingu. „Nikdy jsme se nepohádali,“ pochvalují si. Podobně pevné vztahy prý panují uvnitř týmu. Důkazem je první programátor, kterého kdy přijali – ve firmě pracuje dodnes. „Právě zaměstnanci stojí za úspěchem firmy,“ doplňují.
Programátor může cokoliv a to se mi líbí.
Z původní dvojice podnikatelů vyrostla firma se šedesáti lidmi, jejíž loňský obrat dosáhl 115 milionů korun. Zhruba 80 procent tržeb pochází od českých zákazníků, zbytek ze Spojených států, Británie, Slovenska či Německa. Majitelé navzdory nabídkám k odkupu stále drží celý podnik ve svých rukou. Nikdy nepřijali externího investora a expanzi financují výhradně z vlastního zisku, který představuje přibližně 30 procent obratu.
„Nepotřebuji Ferrari, ani Roman ne. Žijeme normálně a nepotřebujeme se předvádět,“ vysvětluje Grodl, proč se bez cizího kapitálu obejdou. „Když vidím startupy, do kterých investoři nalijí miliardu, a pak se pořád ptají: ‚Kde jsou prachy?‘, tak v takovém světě být nechceme. Jsme svými vlastními pány.“
Software od společnosti Alvao dnes využívají vysoké školy, fakultní nemocnice i úřady včetně asi tří stovek finančních pracovišť. Mezi firemní klienty patří například síť lékáren Benu, kolosy jako KKCG a CSG, prodejce sportovního zboží Sportisimo, výrobce nemocničních lůžek Linet, sázková kancelář Tipsport nebo parfumerie Notino.
Další velkou výzvou je dobýt britský trh a postupně přesunout těžiště tržeb za hranice Česka. „Letos se nám podařilo prolomit nedůvěru velkých hráčů. Získali jsme smlouvu pro tamní antimonopolní úřad CMA i pro skotskou správní oblast West Lothian. Vybrali si nás přitom bez lokálních referencí,“ říká Grodl.
Do dalšího vývoje stále výrazněji zasahuje také umělá inteligence. S rostoucími nároky zahraničních klientů musela firma rychle přizpůsobit architekturu svých produktů novým technologickým možnostem. „Teď jsme prošpikovaní AI,“ přiznává Grodl. Uživatelům dnes pomáhají chytří asistenti, kteří dokážou čerpat z firemních databází, analyzovat nahlášené problémy a navrhnout konkrétní řešení ještě předtím, než zasáhne živý technik.
Grodl ovšem očekává, že budoucnost oboru nebude stát na samostatných AI funkcích v každém drobném nástroji pro HR, obchod nebo IT. Firmy si podle něj brzy pořídí velké centrální jazykové modely, které díky takzvaným MCP serverům automaticky propojí jednotlivé systémy a budou číst data napříč celou organizací. „Jeden prsten vládne všem,“ vypůjčuje si slavnou hlášku z Pána prstenů a naznačuje, jak by mohl vypadat budoucí softwarový trh.
I přes velké plány na zahraničních trzích každopádně zůstává základní motivace žďárských podnikatelů stejná jako v době středoškolských stříleček pro kamarády. „Něco skládat a budovat mě bavilo vždycky, programátor může cokoliv a to se mi líbí,“ uzavírá Radek Grodl s úsměvem.
