Pavel Kacerle a Jaroslav Beck v otevřeném rozhovoru o práci pro největší filmová a herní studia

Michal PtáčekMichal Ptáček

0Zobrazit komentáře

Už tuto neděli CzechCrunch v pražském Groove Baru pořádá další tématický Offlajn, který tentokrát přivítá hodně zajímavé hosty. A to konkrétně Pavla Kacerleho, který pracuje jako tvůrce digitálních efektů pro největší filmová studia, kdy se ze své pozice podílel na filmech jako: Captain America, Iron Man nebo Jurský Svět (jeho celý příběh zde) a Jaroslava Becka, který naopak pro zahraniční giganty v čele s herními společnostmi Blizzard nebo EA Games komponuje vlastní hudbu. Oba jsou Češi, oba patří ke špičce v oboru a oba už v neděli uvidíte na vlastní oči. Pojďme si je teď stručně představit.

Čau kluci, můžete se stručně představit těm, kdo vás ještě neznají?

Pavel Kacerle: Já bych asi v první řadě představil Jardu, kterého čtenáři CzechCrunche ještě neznají. Hudební mág s talentem od boha se kterým jsem měl posledních pár let možnost spolupracovat a procestovat značnou část světa. Jarda tvořil například hudbu pro Terminator Genisys trailer od Paramonut Pictures, pro nový díl kultovní hry Star Craft od Blizzardu nebo pro trailery počítačové hry Battlefield od EA Games.

Jaroslav Beck: Pavla zde už určitě většina z vás zná jako kapacitu přes vizualní efekty pro Hollywoodské filmy jako Iron Man 3, Captain America, Jurský park a další. Dost jsme toho spolu zažili a tak můžu prozradit, že je to nezastavitelný „bagr“, před kterým žádná životní výzva nemá šanci zůstat nepokořena a také je to cestovatel každým coulem.

Jak jste se vy dva vlastně poznali?

Pavel Kacerle: Já jsem Jardu před lety našel na internetu a sešel se s ním v Plzni. Nicméně jsme se tenkrát rozešli každý jiným směrem. Mě zajímalo to, co se na obrazovce barevně hýbe, jeho spíše jakým způsobem rozvibrovat vaše ušní membrány. Po letech, v době kdy už jsem byl v Londýně, jsem se rozhodl zjistit co dělá a kam ho osud zavál. Jaká to příjemná zpráva, že studuje několik kilometrů za městem. Pak už šlo vše rychle.

IMG_4225

Jardo, jaký je to pocit pracovat pro giganty typu Paramonut Pictures nebo EA Games? Je práce pro takové firmy něčím specifická? Předpokládám, že člověk se moc nezastaví a je od něj vyžadován ne 100%, ale 150% výkon…

Jaroslav Beck: Spíš bych řekl, že tak 200%. Jak dostanete zakázku, všichni od vás očekávají zázraky a nemožné. Na chyby v podstatě není čas ani rozpočet. Lidé, co vám projekt zadávají, očekávají, že za pár dní jim přijde věc na světové úrovni a vy se jen modlíte, aby ty tisíce hodin strávených předtím ve studiu, vám pomohli přinést zase něco, co ještě nikdy nikdo neslyšel a všichni byli spokojení. Proto vás každý projekt vyždíme do padnutí. Pak ale přijde moment, kdy vidíte tisíce nadšených lidí při sledování vaší práce a vše se vám bohatě vrátí.

Jak se člověk dostane k práci pro tak známou společnost jako Blizzard, která stojí za kultovními hrami typu Diablo, Starcraft nebo World of Warcraft? 

Jaroslav Beck: Konkrétně Blizzard mě oslovil kvůli doporučení člověka, pro kterého jsem předtím dělal trailery pro hru Battlefield. Je to takový řetězec. Celý příběh vám povím třeba až osobně v neděli na Offlajnu. Bylo by to totiž dlouhé povídaní. Takovéto firmy potřebují reference od známých a spolehlivých lidí, protože se jednoduše nesmí stát, že v požadovaný termín nezvládnete odevzdat svojí práci a to jim vaše portfolio jednoduše nezaručí.

Screen Shot 2015-05-11 at 22.24.27

Přečtěte si takéPavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 5. dílPavel Kacerle: Ze sklepa do Hollywoodu 5. díl

Když jsem se jednou bavil s Pavlem tak říkal, že například filmová studia nemají problém s tím, hodit do koše několikaměsíční práci, když si nejsou jisti výsledkem. Je to u herních společností stejné?

Pavel Kacerle vsuvka: dokud do košů neházejí nás …

Jaroslav Beck: Určitě. Právě Blizzard je tím dost známý. Jednoduše nepustí ven něco, co není perfektní a to i na úkor slíbenému deadlinu. A je skvělé, že se tak děje. Jen firmy na vrcholu mají kuráž zmařit několika měsíční práci, která není dostatečně dobrá pro to, aby nesnížily kvalitu svých produktů. A já mám to štěstí, že s těmito lidmi mohu spolupracovat, i když to někdy hodně bolí.

Pavle, ty jsi ted několik měsíců pracoval v Singapuru pro legendární LucasFilm (mimo jiné tvůrci Star Wars) Jaké to bylo? A jak vlastně obecně tohle město hodnotíš?

Pavel Kacerle: Singapur mi přirostl k srdci, stejně tak LucasFilm. Poslední rok byl ale jako na horské dráze. Stěhování přes půlku světa. Avengers, Jurassic World …Všechno to ještě začalo tady na CzechCrunchi. Ale zpět k městu, které je v poslední době oblíbenou turistickou destinací. Určitě nejčistší, nejbezpečnější a jedno z nejmodernějších měst světa. Když si zvyknete na ukrutné vedro a vysokou vlhkost, snadno Singapur označíte za nejlepší město, ve kterém jste kdy byli. Alespoň to je můj osobní názor.

11870720_10206249196301110_8851474652061575077_n

No a teď jste se oba sešli společně v ČR. Co vás přimělo k návratu? 

Pavel Kacerle: Důvodem určitě byla naše spolupráce. Více rádi prozradíme na CzechCrunch Offlajn tuto neděli.

Kolik Čechů vlastně dle vašeho odhadu pracuje v zahraničí na podobných věcech jako vy dva? Jsou to jednotky, desítky, stovky? A stýkáte se s nějakými dalšími Čechy v oboru?

Pavel Kacerle : Já bych řekl, že pokud jde o ty největší filmová VFX studia světa, tak jde o jednotky, maximálně desítky. Petr Rohr a Roland Friedrich v Singapuru, Patrik Marek ve Vancouveru. Jakub Krompolc – ten je úplně všude. Od Indie po Moravu … a další.

Jaroslav Beck: Nikoho jiného z Čech, kdo tvoří hudbu pro světové trailery v tuto chvíli bohužel neznám. Snad se to brzy změní.

Vraťme se teď ještě k tvorbě. Jak vypadá váš běžný den?

Pavel Kacerle: Do práce nevstávám, jelikož jsem v ní ještě z druhého dne.
Jaroslav Beck: Do práce nevstávám, jelikož jsem v ní ještě z druhého dne.

Pavel Kacerle: Filmové týmy jsou obrovské. Informace od režiséra projdou obvykle několika kanály než se dostanou na váš stůl (pokud na něj zrovna režisér nepadne sám – ale to jste většinou v průšvihu). Všechno je to o komunikaci. Řekl bych, že 40% dne trávím na poradách, na emailu, nebo na telefonu. Zbytek je o práci za počítačem. Takhle vypadá typický den. Netypický – pobíhám třeba po parku s foťákem a sbírám reference. Ano i tohle jsem zažil. Lidé se také často ptají jestli se dostáváme na filmové sety. Pokud máte štěstí a patříte ke klíčovým lidem týmu, i to se stává.

Jaroslav Beck: Začínám protříděním e-mailů a přesunem do studia. Pak nějaká snídaně spojená s obědem, další várka e-mailů, skládání a následuje běh při kterém nabírám nápady. Pak další várka e-mailů (po které svuj emailový klient konečně vypínám) a práce cca do půlnoci. Většinou se jdu kolem půlnoci ještě jednou proběhnout, abych byl připraven na poslední kreativní závan v ranních hodinách a následuje vytoužený spánek. Občas tam je zakomponovaná nějaká schůzka nebo rozmluva s Pavlem o tom, co že tu vlastně děláme…

IMG_7893

V čem tvoříte vaše projekty? Mají společnosti pro které pracujete vlastní, na míru napsaný software nebo používáte nějaké známé komerční řešení, které si s dostatkem peněz může opatřit kdokoliv?

Jaroslav Beck: Používám Ableton Live. Mám v něm pár vlastních modifikací, ale jinak je to komerčně dostupný software, který jsem se právě naučil používat za dob, co jsem ještě fungoval jako Dj a producent elektronické hudby.

Pavel Kacerle: U filmu je to většinou veřejně známý software, u kterého nenajdete žádné veřejně známé tlačítko. Studia si většinou developují vlastní interface, nástroje a pluginy sama. Díky tomu se také dokážou dostávat před konkurenci na trhu o krok vpřed.

Takže se to moc neřeší a v podstatě záleží hlavně na finálním výsledku…

Jaroslav Beck: To záleží. Jestli pracujete ve firmě, jste přinuceni používat to, co mají k dispozici. Díky tomu, že pracuji pod sebou, je na mě co si zvolím. Jediné na čem záleží je tak opravdu výsledek. Když není na požadované úrovni, končíte.

Jednou jsme s Pavlem nakousli i „trend“ zjednodušování filmů. Ideální ukázkou je například originální Robocop vs remake, původní Terminátor vs nový Terminátor. Stejná situace je podle mě i u áčkových her, které hráče občas vodí doslova za ručičku. Čím to je?

Pavel Kacerle: Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Doba je jiná. Klienti mají jiné požadavky, chtějí vidět v kinech rodiny s co nejširší základnou. Potkali jste někdo celou rodinu, co by šla ukázat svým malým následovníkům Predatora, nebo Vetřelce? Asi ne. Na Avengers se s nima zaplní kino do posledního místa. Po filmu jim ještě rodiče rádi pořídí hračku se kterou jejich zázraky usínají večer v posteli. A? A do kasy se sype.

Je nutné si uvědomit, že jak filmový tak herní průmysl je v první řadě obchodem. A i když obě odvětví stojí na uměleckém základu, historie produkcím ukázala, na které straně se lépe přežívá. Nebál bych se, že se trend nezmění. Chce to jen další odvážné režiséry a blázny, co se nebojí měnit svět. Jak s oblibou říkal Steve Jobs.

Jaroslav Beck: To záleží od studia. Je třeba chápat, že ne každý chce hrát pořád hardcore hry. Někdo přijde třeba z práce a chce relaxovat. Takových hráčů je podle mě hodně a je to to samé jako s filmy. Ani ty určitě nechceš u filmu pokaždé zavařit své mozkové závity.

Na druhou stranu nesouhlasím, že jsou dnes jen lehké hry, nebo lehčí než dřív. Dnes jsou hry v takovém stádiu, kde tzv. eSport začíná být regulérní “sportovní” disciplína, kterou sledují stamilióny lidí po celém světě a jejich turnaje navštěvují desetitisíce lidí přímo na stadionech. Tyto hry jsou, vše jen ne lehké. Vyžaduje to vysoce taktické přemýšlení a dlouhý trénink jako normální sport a ne nadarmo jsou v nich profi hráči oslavování jako novodobé celebrity. Toto je podle mě budoucnost her.

Pavel Kacerle: a budoucnost trhu s léčbou karpálních tunelů.

Díky za rozhovor a uvidíme se v neděli na CzechCrunch Offlajn.

Taky děkujeme a těšíme se.

1497979_10201958092527095_1688626509_o

IMG_3920
Společně s Honzou Rambouskem z Unique Limited

IMG_4588

12112208_10206601096498395_5425965827434598615_n
Jaroslav Beck a Pavel Kacerle

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Čeští SynergyKit a Etnetera Group na návštěvě v Silicon Valley – 2. část

Dalibor PulkertDalibor Pulkert

0Zobrazit komentáře

V září tohoto roku se do USA vypravili nejprve kluci ze startupu SynergyKit a poté i zástupci skupiny firem Etnetera Group. V následujících dvou reportech se díky nim dozvíte postřehy z vyhlášené konference TechCrunch Disrupt 2015, doporučení na místní coworking centra nebo to, jaká je průměrná mzda zdejších vývojářů. Závěrem nahlédnete i do Googleplexu. První část si můžete přečíst zde.

První týden utíkal rychle a byl díky TechCrunch Disrupt a následným setkáním takovým crash-coursem Silicon Valley startup scény. Jedním z nejzajímavějších bylo setkání české a slovenské startupové komunity pořádané společností Corinth. Ta se ve Valley etabluje už 3 roky a snaží se prorazit s platformou pro vzdělávání dětí s 3D interaktivními modely. Vypadá to fakt promakaně, ještě aby ne, když mají v týmu i modeláře, kteří dělali velmi známou hru Mafia.

1

Setkání s názvem „Jak přežít první rok ve Valley“ mělo za účel podělit se o zkušenosti jednotlivých firem, které se v Silicon Valley už nějakou tu chvíli vyskytují. A že to sdílení bylo vydatné. Kromě panelu a následných debat šlo hodně vyčíst i mezi řádky z přátelské atmosféry akce. Co nám tedy přišlo zajímavé?

Zdejší mindset

Lidé jsou tady víc než otevření i po byznysové stránce. Je normální zajít s konkurencí na oběd a diskutovat nad budoucností odvětví. Dokonce startup na začátku své cesty dostává rady a pomoc od již zajeté konkurenční firmy. Prolíná se tady nálada ve smyslu – pokud jsi dost dobrý a rychlý, nemusíš se bát pomáhat konkurenci. Vybavovaly se mi při tom scény z filmu Pirátů ze Silicon Valley a „přátelská setkání“ Billa Gatese a Steva Jobse. O to zajímavější bylo bavit se s Čechy a Slováky, kteří právě takový mindset mají. Doslova se předháněli ve sdílení know-how, rad, co dělat a co nedělat. Naprostá fantazie.

IMG_1160

Přečtěte si takéČeští SynergyKit a Etnetera Group na návštěvě v Silicon Valley – 1. částČeští SynergyKit a Etnetera Group na návštěvě v Silicon Valley – 1. část

Teplý kontakt

Protože se tady koncentruje obrovské množství lidí, kteří chtějí uspět, studené kontakty tu nemají moc vysokou úspěšnost. Všechno tady funguje na referencích a doporučeních od ostatních lidí. Ti vás pak napojují na další lidi (teplý kontakt). Několikrát jsem tady slyšel, ze je potřeba si to tady „vysedět“, teprve po několika měsících člověk dostává reálné vstupy k zajímavému byznysu, komunita si na vás musí zvyknout a vědět, že jste tady. To stoji čas a peníze.

Mezi podnikateli tady existuje nepsaná etiketa životního cyklu kontaktáže.

Konkrétně:

  • V každém prvním kontaktu je referenční osoba a výcuc toho, co pro nás daná osoba může udělat.
  • Na schůzku se chodí připravený v tom smyslu, že víte co je daná osoba zač, jakou má historii a funding.
  • Po schůzce je standardem follow-up: shrnutí, co jste si řekli a následné kroky.
  • V obecné rovině – reagovat na maily by se mělo vždy, a to co nejrychleji.

Čísla – mzdy, nájem a obrat

My máme v Etneteře otevřené mzdy i finanční informace pro všechny ve firmě. Ani tady se čísla neschovávají. Obraty, náklady, velikosti trhu, valuace firem. Všichni vědí všechno. Průměrná mzda vývojáře se pohybuje kolem $140k (3,5M Kč) za rok. Když vidíte tu částku za standardního vývojáře, začíná být jasné, proč se tady investují tak nepředstavitelné částky. Všechno je tu drahé a myšlení ve velkém (Think big) je holt takové – buď se to vybuduje do maxima nebo startup umře (Grow or die).

Několik procent trhu tady nikoho nezajímá, to nemá dostatečnou návratnost. Proto takové astronomické částky. O cenách za právní služby raději ani… Berou rovnou procenta z investované částky, holomci. :) Nájmy se tady za posledních 5 let zdvojnásobily. Za garsonku pro dva se pohybujete hned kolem $5000 za měsíc. Stejně tak i vnímání velikosti firmy je tady posunuté. Když má firma obrat třeba 3,5 milionu dolarů (bezmála 90 milionů Kč), tak je braná jako malá se slovy: “To se ti jako vyplatí vstávat?”.

Pokud přesáhne společnost obrat 10 milionu dolarů (plus mínus obrat Etnetera Group loni), tak už začíná být vnímána jako větší a stabilní firma. Deset milionů je tady psychologická hranice. Většina firem se přes ní nedostane, stagnuje a následně umírá.

Sharing economy and Disruption

Sice máme v Evropě taky Airbnb a Uber, nicméně ještě není tolik lidí, kteří to používají na pravidelné bázi jako tady nebo dokonce přemýšlí, že těmito službami nahradí kompletně ostatní alternativy. Zde je vidět, že se lidé posouvají mnohem více tímto směrem. Sdílení aut, kol, parkovacích míst… každý sdílí věci, které dříve byly čistě osobní záležitostí. Například tady ve Valley se nedá pořádně fungovat bez auta, protože vzdálenosti jsou několikanásobně větší než u nás.

Takže používáme službu RelayRides, kdy si půjčujete auta od normálních lidí. V centru se nedá pořádně zaparkovat, takže je tady služba Luxe, kdy vám naskočí do auta, vysadí vás, kde potřebujete, pak auto zaparkují mimo centrum a vy si je později přes aplikaci zase zavoláte kdy a kde chcete nabrat. Naskočí vám myšlenka “To bude drahý”? Naopak. Je tady spousta studentů, kteří si tím přivydělávají, protože jsou tyto formy práce velmi flexibilní. Pracujete kdy chcete a jak dlouho chcete. Uber a Lyft tady používají na všechno, i když se jedná o pár bloků. Myslím, že my Češi jsme zvyklí víc chodit. Jsou to holt lenoši. :)

Nůžky a tolerance

2

I přesto, že je tady hodně disponabilního kapitálu, tak jsou tady velmi znatelné sociální nůžky. Spousty bezdomovců po ulicích. Jsou tu známé oblasti, kde není radno se vyskytovat po setmění (například Tenderloin). Na druhou stranu je všudypřítomná vysoká tolerance. I polonahý transvestita s modrými vlasy a nasazenými křídly tady neudiví. Lidé jsou zvykli snad na všechno.

Track record

Všichni tady začínají od nuly. Máte platící zákazníky v Evropě? Hezké, ale tady to nic neznamená dokud není váš klient z US. Track record je vaše osobní historie. Co jste vybudovali, co se povedlo a co se nepovedlo. Podnikatelské selhání je vnímané pozitivně, protože znamená zkušenosti. Co je vnímané naopak velmi negativně a může vás zdiskreditovat je nedodržení dohody.

Další věci:

  • Musí být cítit silná víra v produkt a entusiasmus.
  • Nezajímá nás, kde teď s produktem jsi, ale kam jdeš a kde vidíš budoucnost.
  • Idea ani exekuce nic neznamenají, hlavní je go-to-market strategie.
  • Celé centrum SF je jedna ulice – Market street.
  • Startup je nahoru a dolu, jde o výdrž a píli. Hlavně se nevzdat, když jste na dně.
  • Fail fast, fail often, fail forward. Když podnikatelský záměr selže, nezanechává to na podnikateli stigma neúspěchu, naopak je to vnímané pozitivně jako známka zkušeností.

Jednání s Číňany

Věděli jste, že Číňané podávají vizitku oběma rukama s předklonem? :) Na jedné z konferencí se SynergyKit líbil skupině investorů a zároveň je zaujala i celá Etnetera Group. Měli jsme jednání u kulatého stolu, kde jsme jim vše představovali. Nakonec jsme odešli s pocitem, že jsou to takoví těžko odhadnutelní pseudo-investoři, ale byl to zážitek. P

ozvali nás na pitchovací událost hned po konferenci. Když jsme tam dorazili, strčili nám do ruky šestistrannou smlouvu, ve které bychom se zavázali na dva roky k odevzdání 2% ze získaných peněz, v případě nové investice díky jejich pomoci. Nerad bych paušalizoval, ale uff, Číňané. :)

4

Googleplex

Po konferenci jsme měli čas se stavit na návštěvu v GooglePlexu. Provedl nás tam spřátelený Slovák. Ty prostory už mají něco za sebou, takže to není tak hip, jako v nových lokacích Googlu po světě, ale spíše taková příjemná campusová univerzitní atmosféra. O to se prý Sergey s Larrym snažili, protože před Googlem nikde nepracovali, takže to bylo to nejlepší, co znali.

Komplex je fakt veliký, takže jsou tam všude barevná kola pro rychlejší přesuny. Viděli jsme zasedačky, minibazény s protiproudem, posilovnu, kuchyňky a jídelnu. Navíc jim tam jezdí spousta dodávek s různými službami – holič, prádelna, posilovací trenér. Plusové body získali i obědem zdarma pro hosty. Ten burger nebyl vůbec špatný. :)

5-a

Co-founder wanted

Město žije technologiemi, to jde vidět i z toho, že billboardy a plakáty jsou zaměřené pouze na appky a technologické startupy. Dokonce jsem narazil na inzerát na lampě, kdy poptávají co-foundera (viz fotka).

6

Coworking centra

Nájmy vlastních kanceláří jsou tady tak vysoké, že coworking je standardem pro menší podnikatele. Samotných center je tady opravdu hodně a jak už to trh umí, předhánějí se v tom, které služby navíc nabízejí. Kluci se SynergyKitu seděli v RocketSpace. Velmi známý a dle mnoha hodnocení jeden z nejlepších. Kluci z toho ale tak dobrý pocit neměli, asi má již ta nejlepší léta za sebou.

Stejně tak NextSpace vypadá, že usnul na vavřínech. Co nás dostalo je WeWork koncept. Rozšiřují se všude po světe, mezi jednotlivými centry se můžete přesouvat, jak uznáte za vhodné. Takže když si domluvíte meeting v Londýně, přes aplikaci si zarezervujete zasedačku a letíte.

Vizuálně je interiér nádherný, posuďte sami z fotek. Poslední, co stojí za zmínku, je HeavyBit. Ten je cílený přímo na segment developer-tools, takže pro nás velmi zajímavý. Jen se tam dá dostat až ve chvíli, kdy dostanete series-A investici. Sedí tam například kluci z Apiary.

7-g

Pexeso

Setkání s podnikatelem Rastislavem Turkem, který podniká už od 15-ti let a Pexe.so je jeho sedmá společnost, bylo velmi obohacující. Tvrdí, že budování firmy je pořád stejné množství práce, ať už to děláte s cílením na jakýkoliv segment, v jakékoliv době a na jakémkoliv místě. Pokud ho ještě nesledujete, doporučuju jeho blog.

V Americe mají zaměstnanci dva týdny dovolené. Navíc státních svátků mají oproti nám asi půlku. K tomu všemu je tempo opravdu vysoké. Kdo se chce prosadit, tak tvrdě maká. Rasťova manželka pracující ve velké společnosti prý vstává v 5am a s prací končí v 11pm. No nemáme se báječně?

Lidé jsou tady ochotní investovat do sebe sama a svého vzdělání. Vnímají se jako aktivum. Člověk vezme jeden svůj plat a jde sám od sebe na školení nebo konferenci, protože v tom vidí smysl pro svůj budoucí rozvoj. Jindy si zaměstnanec za vlastní peníze nechá naprogramovat appku, aby zlepšil nějaký firemní proces.

Ideální místo

Říká se tu, že Silicon Valley je, co se adaptace nových technologií týče, tak rok před zbytkem U.S. a další dva roky před Evropou. Zároveň je pod drobnohledem celého světa. Pokud tedy chce být člověk součástí změn nebo chce významně ovlivnit směr a tempo, jakým jde celé odvětví, tohle je místo, kde je potřeba začít.

Závěrem

Měsíční Silicon Valley dobrodružství SynergyKitu je u konce, ale tím práce teprve začíná. Velké množství rozhovorů, prezentací a kontaktů, konfrontace s konkurencí a samotným prostředím jsou feedbackem, který se po e-mailech a skypu získat nedá. Co s tím teď kluci udělají a kudy se budou dál ubírat, ukážou následující týdny a měsíce.

Pro Etnetera Group byla tahle návštěva míst, o kterých si denně čteme, dobrým šťouchancem pod žebro. Vracíme se nabití inspirací s mírně znepokojivým pocitem, že to, co jsme vybudovali v Praze, by se mohlo uchytit i za vodou. A hlavně máme chuť to zkusit!

Zdraví americká šestka,
Václav Bittner & Martin Holečko & Dalibor Pulkert & Marek Ostrý & Tomáš Mistrik & Tomáš Herma

8

3-a

3-b