Hedvábnou stezkou prošel do Číny a dál. Nejvíc dobrodružství zažijete, když nemáte plán, doporučuje Martin Půlpán

martin-pulpan1

Foto: Archiv Martina Půlpána

Cestovatel Martin Půlpán s majestátním pohořím Kavkazu

0Zobrazit komentáře

Když je ten nejlepší plán nemít žádný plán. Tak by se dal popsat příběh Martina Půlpána, který v mnohém připomíná pasáž z filmu Forrest Gump. Tu, v níž si šel Forrest zaběhat, až nakonec přeběhl celé Spojené státy. Na rozdíl od něj však Půlpán neobul běžecké boty, ale hodil na záda malý batoh, do něj si sbalil jen to nejnutnější, a vydal se na cestu. Během ní se nesčetněkrát ztratil, párkrát zamiloval, ocitl se v situacích, kdy šlo o život, a pochopil, že i v těch nejzapadlejších koutech světa, a možná právě tam nejvíce, žijí lidé se srdcem na dlani a úsměvem na tváři.

Hovořit s Martinem Půlpánem o jeho cestě a všech zážitcích je samo o sobě velkou výpravou za tisícem dobrodružství. A snažit se o nich napsat jediný článek, je věc zhola nemožná. Pro Půlpána byl ostatně problém vměstnat svůj cestovatelský příběh do celé knihy Ztracen na hedvábné stezce, kterou na základě svých cest sepsal. Není se čemu divit. Pokud přejdete z Evropy až do jihovýchodní Asie, máte čas a chcete poznávat neprozkoumaná místa, zážitků se vám přihodí spousta.

Čas i touhu Půlpán měl. Jediné, co mu chybělo, byl jakýkoliv plán. Ten by kdekdo před zahájením putování trvajícího 566 dní, během kterých ušel či ujel stopem 67 tisíc kilometrů přes Hedvábnou stezku až do Myanmaru, očekával. To by se však Martin Půlpán, původně DJ a manažer hudebního klubu, nesměl rozhodnout pro svou cestu ze dne na den.

Bez plánu

„V pátek večer jsem hrál v klubu a v sobotu ráno jsem vzal malý batoh a tři trička a jel jsem se někam podívat. Na takový malý výlet na pár dní, maximálně týdnů. A najednou po roce koukám, že jsem v Číně,“ říká s úsměvem osmatřicetiletý muž vystupující pod přezdívkou Lost Czech Man, který díky hektickému životnímu stylu začal stejně jako mnoho dalších postupně doutnat, až nakonec úplně vyhořel.

Cestování pro něj přitom bylo denním chlebem. Často třeba létal hrát do zahraničních klubů, ovšem poznávat navštívené země jen z okénka letadla nebo si je vychutnávat na hotelovém pokoji nenaplňovalo jeho sny, jež jej coby studenta mezinárodních vztahů provázely již od mládí.

„Nebavily mě návraty, kdy jsem po čtrnácti dnech na Kubě, která mě neskutečně bavila, musel zabalit kufr a jet zase domů, kde jsem měl další závazky. Proto jsem věděl, že tahle velká cesta jednou přijde. Jen jsem nevěděl, kdy a kam,“ popisuje genezi své cesty Půlpán.

martin-pulpan7

Foto: Archiv Martina Půlpána

Tádžikistán a Pamir Highway

Jak sám říká, než vyrazil, byl pohodlným člověkem a příliš nevěřil lidem ve svém okolí. V průběhu svého putování ale začal brzy zjišťovat, že svět je úplně jiným místem, než jaké očekával. Postupem času si prý začal uvědomovat, že je naše společnost profilovaná normami, které se snažíme naplňovat, aniž bychom si uvědomovali, že tím přicházíme o pocity štěstí.

Zažívat je třeba nad šálkem čaje se přitom podle Půlpána dá skoro všude. I díky tomu, že se čaj od Turecka po Čínu řekne všude stejně. Zemí, které během necelých dvou let procestoval, bylo celkem jednadvacet. Svou pouť zahájil ve Španělsku a Maroku, aby se následně – jak sám říká – postavil v Sofii, hlavním městě Bulharska, vedle silnice a začal stopovat směrem na východ, neznámo kam.

Tímto neznámem se nakonec staly země jako Turecko, Írán, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Tádžikistán, Čína, Hongkong, Macao, Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko a Myanmar. Za vůbec nejlepší místo pro cestovatele považuje oblasti Íránu a Tádžikistánu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Jsou to země bývalé Perské říše a nejpřívětivější státy, jaké jsem kdy zažil. Je tu normální někomu pomoct, člověka pozdravit a popřát mu hezký den,“ vysvětluje Půlpán a hned přidává i destinaci, které by se příště raději vyhnul. „To by byla určitě Abcházie. Mě lákalo se tam podívat, i když se tam v minulosti ztráceli turisté,“ líčí Půlpán. Do bývalé součásti Sovětského svazu, která byla přiřazena ke Gruzii, od níž se v roce 1994 oddělila jako neuznaný stát s podporou Ruska, se původně vypravil na dva týdny.

Ale možná proto, že jsem tehdy vypadal jako špinavý a zarostlý bojovník právě rozpadlého Islámského státu, mě neustále stavěli a vyslýchali chlapíci ve velkých SUV se samopaly, kteří chtěli, abych s nimi někam jel, což jsem naštěstí neudělal. Takže jsem tuto zemi po pěti dnech raději opustil,“ vzpomíná.

Technologie na cestách

Právě nestabilní politická situace v mnoha případech udávala směr, kterým se vydával. Orientaci v geopolitické situaci považuje při pohybu v oblastech Střední Asie a Blízkého východu za klíčovou. I proto byl vybavený hned dvěma pasy a při přechodu ázerbájdžánských hranic pro jistotu ukazoval pas bez arménského razítka a na hranicích Íránu zase schoval ten s razítkem izraelským.

Byť sám říká, že mu bylo velkou výhodou studium mezinárodních vztahů, často mu pomohli se získáváním informací místní a také internet. Žijeme totiž v 21. století a minimálně na internetovou kavárnu se dnes dá narazit v každém větším městě. Martin Půlpán jen doporučuje vybavit se nástroji typu VPN, které pomohou internet a některé platformy rozběhnout i tam, kde si to tamní vláda nepřeje, jako je Čína či právě Írán.

martin-pulpan6

Foto: Archiv Martina Půlpána

Írán a pohoří Alborz

Během putování se nicméně Půlpán většinu času pohyboval v oblastech bez internetu, a jelikož si nikdy nekupoval místní SIM karty, spoléhal se především na offline nástroje ve svém mobilním telefonu. Sám doporučuje mít nejméně tři mapy, protože v různých oblastech si každá vede více či méně dobře.

„Někde skvěle fungují Maps.Me, jinde mapy od Googlu a někde zase dobře šlapou mapy od Seznamu. To mi kolikrát zachránilo zadek, protože zatímco dvě mapy byly v dané oblasti slepé, u té jedné jsem alespoň tušil, že několik desítek kilometrů přede mnou je nějaká vesnice, což je minimálně z psychologického hlediska důležité,“ říká Půlpán.

martin-pulpan4

Foto: Archiv Martina Půlpána

Neturistická část Velké čínské zdi

Telefon doporučuje mít vždy podporovaný alespoň dvojicí externích nabíječek, díky kterým lze v poušti či horách přežít bez elektřiny celý týden. Podobného vybavení bychom si dle jeho slov měli sebou brát na cesty ale co nejméně. „Při mém způsobu cestování je nejlepší vypadat co nejvíc chudě, protože si vás nikdo nevšímá. Nikdo se mě za cestu nepokusil okrást, protože co by mohl mít cestovatel, který má rifle samou díru a je cítit až za roh,“ směje se.

Nekonečná cesta

Když se po roce svého putování dostal Půlpán až do Číny, uvědomil si, že je jen kousek od zemí jihovýchodní Asie. A tak se sebral a vydal se směrem do Vietnamu a dále do Laosu, Kambodži, Thajska a Myanmaru. Zde však byla jeho cesta nenadále ukončena pandemií koronaviru. Kdyby nebylo jí, byl by Martin Půlpán dnes s největší pravděpodobností ještě v pohybu s vidinou toho, že procestuje celou planetu bez využití letadla.

Na to však nakonec musel nasednout a odletět zpět domů, kde začal dávat dohromady střípky svých zážitků, o kterých již předtím pravidelně psal na svém blogu. Jak ovšem říká, jeho knížka financovaná prostřednictvím úspěšné kampaně na Startovači, v rámci níž od fanoušků získal přes 200 tisíc korun, není jen obyčejným cestopisem.

Na 576 stránkách se snaží motivovat všechny, kteří by chtěli absolvovat něco podobného. „Lidé se hodně bojí, co by jim na takové rozhodnutí řeklo okolí, co by bylo, až by se vrátili a podobně. Já jsem se skoro po dvou letech vrátil, ale nezměnilo se tady u nás v podstatě vůbec nic. Člověk se bojí, že mu něco uteče, ale naopak mu utíká ten svět tam venku,“ je přesvědčený Půlpán.

martin-pulpan5

Foto: Archiv Martina Půlpána

Irán a město Bam

Doma teď prý po návratu tak trochu trpí. „Člověk tam venku neustále zažívá dobrodružství. Každý den je neuvěřitelná jízda tisíce malých příběhů. Jenže to se návratem změnilo,“ říká s povzdechem. K absolvování podobné cesty nejsou podle něj překážkou ani peníze. Celé putování jej ve finále vyšlo na 190 tisíc korun, přičemž letenka zpět přišla na dalších dvacet tisíc.

A 190 tisíc korun je podstatně nižší částka, než kterou člověk standardně zaplatí během dvou let za život v České republice, přičemž i míra zážitků bude ve většině případů podstatně menší. „Štve vás to v práci? Tak v ní nebuďte. Častou odpovědí, proč nejde cestovat, jsou peníze, já ale cestuji za 10 dolarů na den, takže kvanta peněz nejsou potřeba. Takovou cestu může uskutečnit opravdu každý. To je posláním mé knihy i mých přednášek. Vzít ten malý batoh a toulat se světem může každý, a není se čeho bát,“ povzbuzuje ostatní Půlpán.

Sám věří, že svou cestu jednou dokončí. Možná to nebude brzy, možná to nebude za pár let, ale jednou opět hodí batoh na záda a vydá se směr Český Krumlov, aby za rok zjistil, že stojí třeba na Kamčatce. Ultimátním cílem pro něj zůstává navštívit všechny země světa. Prozatím jich má na svém seznamu odškrtnuto 86, takže jich ještě více než stovka zbývá.

martin-pulpan8

Foto: Archiv Martina Půlpána

Turecko, směrem na Írán

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre

Přijeďte objevovat Brno, zve magazín Time Out. Moravskou metropoli zařadil mezi nejlepší odpočinková města Evropy

Jiří SvobodaJiří Svoboda

brno

Foto: M. Lostak/Unsplash

Večerní pohled na Brno

0Zobrazit komentáře

Přestože pandemická doba cestování moc nesvědčí, turismus se pomalu začíná probouzet z covidového deliria a spolu s ním i cestovatelská doporučení od britského magazínu Time Out. V jednom ze svých nejnovějších výběrů evropských měst zařadil i Brno – editory zaujala proměna moravské metropole z industriálního centra na vědecký a technologický hub, naplněný mimo jiné i zajímavými gastronomickými podniky.

Brno se konkrétně objevilo na druhém místě (za francouzským Arles) na soupisce měst vhodných na odpočinkový turismus či víkendové prozkoumávání. Editoři ho nazvali jako „moravský Manchester“ a k dobru populárnímu českému vtipu trefně popsali jako město „mezi Prahou a Vídní“.

Nečekejte však otřepané narážky na brněnský orloj. Time Out si všímá atrakcí, které na fotkách obvykle vidět nejsou, jako třeba podzemního protiatomového bunkru 10-Z z doby komunismu, nacházející se na úpatí vrcholu, jemuž říká doma hrad Špilberk, nebo obdobné stavbě zvané Denis, která je pod Katedrálou svatého Petra a Pavla na Petrově.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nezapomíná ani na stále vytříbenější gastronomickou scénu v Brně a čtenáře zve například do podniku Element nebo legendárního Výčepu na stojáka – ten se nachází na Jakubském náměstí, které zejména během horkých letních nocí velmi žije. Nemalý podíl na tom má i místní mladá populace, složená ze studentů čtyř vysokých škol.

Time Out připomíná i kavárny Café Momenta a Café Placzek. Z dalších podniků pak vybírá Atelier Bar & Bistro a Rotor Bar. Právě barové scéna patří v posledních letech k hlavním chloubám druhého největšího českého města, o což se zasloužila třeba i skupina Lidi z Baru, pod kterou spadají podniky Super Panda Cirkus, 4pokoje nebo Bar, který neexistuje. Ta ostatně před pár dny přišla i se svým vyhlášeným Turbomoštem založeným na NFT.

brno_aneta-voborilova-vtl9b9-zhy0-unsplash

Foto: A. Vobořilová/Unsplash

Brno

Nutno podotknout, že seznam měst, do kterých se vyplatí vyrazit třeba na víkend, nabízí i další zajímavá místa, která ne vždy stojí na prvních stránkách turistických průvodců. Time Out vyzdvihl například město Turku, přezdívané „finská Paříž“, nebo dánské Odense, které je shodou okolností partnerským městem Brna.

Na třetím místě, tedy za Brnem, se umístil litevský Kaunas, které bude příští rok Evropským městem kultury. Není to zároveň poprvé, co české luhy a háje zaujaly editory tohoto magazínu. Ve výběru nejvíce trendy ulic světa letos bodovala Křižíkova v pražském Karlíně a Praha byla v anketě mezi jeho čtenáři zvolena i jako nejkrásnější město na světě.

Rubriku Cestování podporujílogo-cedok-modre