Komentář Petera Brejčáka: Zahrajme si na úvod kvíz. Věta „schválené změny jsou polovičatým, ne moc funkčním řešením“ se vztahuje ke které oblasti? a) Zavedení zaměstnaneckých akcií; b) Konsolidace veřejných rozpočtů; c) Windfall tax; d) Zrovnoprávnění manželství pro všechny. Tušíte správně, odpověď lze vztáhnout na všechny možnosti a vybrat by šlo dozajista ještě mnoho dalších příkladů.

Zaměstnanecké akcie? Nápad super, realizace pokulhává – ve schválené podobě je nikdo využívat nebude. Lepení rozpočtových děr? Nápad super, realizace pokulhává – konsolidační balíček prostě nestačí. Daň z neočekávaných zisků? Nápad možná fajn, realizace pokulhává – místo desítek miliard korun od bank z nich stát nezískal ani jednu miliardu.

A manželství pro všechny? Nápad super, realizace – jen ať to není manželství! Sňatky homosexuálních párů budou partnerstvím. Schválené změny, které ještě musí posvětit Senát, jsou určitě krok správným směrem. Partnerům například zavádí práva jako společné jmění, dědictví, vdovské důchody, možnost přiosvojení si biologického potomka svého partnera. Nemají ale možnost adopce dětí.

„Došli jsme do stavu, kdy nevíme, jestli je to výhra dostatečná, abychom slavili, nicméně je to ohromný posun v tom, jak budou vnímaná práva stejnopohlavních párů. Je vyhraná pouze bitva, nikoliv válka,“ zhodnotil sněmovní hlasování Josef Bernard ze STAN, který chtěl prosadit pojem manželství i právo na adopci.

Vystihl to trefně – teď se politici mohou tvářit, že se něco děje. Dotčeným dají malou naději, že časem bude opravdu dobře, a ostatní zároveň mohou říkat: „Co dalšího ještě vůbec chtějí?!“

Hlavní je, ať se něco děje, ať se hledají řešení, která se pak v nějaké formě schválí. V nějaké. Nějak tak, ať se toho nezmění až moc, to lidé nemají rádi. Nějak tak, ať to není moc progresivní, to lidé nemají rádi. Nějak tak, ať to není moc konzervativní, to lidé nemají rádi. Nějak tak, ať to nikoho nenaštve, to lidé nemají rádi…

Z Česka se má stát country for the future, země pro budoucnost. Zdá se však, že téměř všechno, co vláda schválí a nakonec projde celým legislativním procesem, je jednoduše neúplné, nedotažené, nedostatečné, neuspokojivé. Vidíme jen otálení, přešlapování na místě a neschopnost na té nejvyšší úrovni prosadit větší či menší, ale pořád důležité změny, které by prospěly rovným právům, životní úrovni, byznysu, tvorbě inovací, školství, zdravotnictví… dosaďte další oblast svého zájmu.

Není se čemu divit, politika je náročná, společnost rozdělená, jak už desítky let nebyla. A Češi to snad mají i v nátuře. Hlavně ať se v Praze staví hodně bytů a klesnou ceny nemovitostí! Ale neopovažte se stavět barák vedle mého, tam někde o kilometr dál mají přece místa dost. Dálnice? Super! Ano, chceme všude, jen ne u mé vesnice. Popeláři ať jezdí častěji, ale ne během ranní špičky, ne když jdu po práci domů, ať nezabírají místo na ulicích během dne, ať nás nebudí v noci a ať mají o víkendu volno.

Nechápejte mě špatně. Česko je skvělá země pro život, proto jsem si ji i vybral, i když jsem se zde nenarodil. Toto tvrzení lze také podložit hromadou objektivních dat, o to víc, čím dál za hranice se budeme dívat. A pochvalu si vláda rozhodně zaslouží například za své aktivity a rozhodnost v pomoci Ukrajině napadené Ruskem. Když jde do tuhého, zjevně to nějak jde.

Frustrující je ale dlouhodobě sledovat neschopnost Česka využít potenciál, který se zde nachází. Položené základy jsou skvělé. Motivovaných lidí je spousta. Super nápady i návrhy řešení jsou všude. Na co se čeká? Bez rázných kroků této zemi ujede vlak. Ostatně ty vysokorychlostní zmizely už před více než deseti lety.