Některé redakční úkoly přicházejí nečekaně – jako třeba zajít na oběd místo kolegyně. Ne, že by neměla ráda dobré jídlo, ale bojí se výšek. A tohle mělo být hodně vysoko: ve 40 metrech a v závěsu na laně jednoho docela nenápadného jeřábu zaparkovaného nad pražskou Mrázovkou.

Moje dobrodružná část jásala, ta milující dobré jídlo také, zbývalo už jen zpacifikovat tu poslední, zodpovědnou matku obávající se o případné sirotky. Pak jsem mohla vyrazit. Všechno začalo ale ještě na zemi, pod jeřábem, kde čekal dlouhý prostřený stůl s prostorem uprostřed. Byl sice už připevněný ke konstrukci, ale zatím jen vyčkával na svou posádku. Nebýt sedadel s pásy, závěsných lan kolem a neobvyklého prostředí u parku, vypadal by jako každý jiný stůl v luxusní restauraci.

„Připravte se na neobvyklý let s aerolinkami, které nikde jinde nenajdete,“ vtipkuje čtyřčlenná posádka, když dorazí, vleze si doprostřed oválného stolu a připoutá se. Velí jí Peter Slačka, jeden z nejlepších slovenských šéfkuchařů, který si s mikroportem na hlavě vychutnává roli „pilota“. Nakonec jsme i my pečlivě připoutaní ke svým křeslům a připraveni vzlétnout.

Foto: Pavel Vítek

+3

„Vzlétnout, rozhlížet se po Praze a vychutnat si menu inspirované babím létem. Všechno, co vám nemá volným pádem slétnout na zem, si posuňte k prostředku stolu a jdeme na to,“ varuje všechny šéfkuchař a dá pokyn jeřábníkovi. U stolu sice ještě zazní rychlá obava, jestli bylo vhodné obout si pro dnešek žabky, ale na to se už nedbá.

Tím hlavním má být samozřejmě menu, ale ještě před jeho podáváním zaujme jiná věc – neobvyklý výhled na Prahu ze smíchovské strany. Vyšehrad, Strahov a pankrácké mrakodrapy vypadají z tohohle úhlu docela nově a znovu mi dochází, že Praha je docela zelené město.

Hodinu a půl dlouhá Večeře v oblacích, jak se celá akce jmenuje, přitom neprobíhá poprvé. Minulé ročníky se konaly nad pravou i levou náplavkou nebo blízko Žižkovské televizní věže. „Nenapadlo by mě, jak zajímavá a krásná je Praha odsud od Malvazinek,“ zmíní i jeden z dvacítky hostů u stolu.

Pak začne servírování jednotlivých pokrmů v barvách začínajícího podzimu, které nám podávají Peter Slačka a jeho kolegové, zatímco kmitají na svých asi dvou metrech čtverečních uprostřed stolu. Vše odstartuje ceviche z lilku s bylinkami, následuje koprová kulajda s espumou a pak telecí líčka s topinamburovým pyré s lískovými oříšky. Jako dezert vše podtrhne malinové crème brûlée s efektním dusíkovým kouřem vonícím mátou. Každý chod navíc páruje sommelier s vybranými víny.

Peter Slačka, jedna z hvězd slovenské gastronomie, se v Bratislavě zaměřuje na moderní slovenskou kuchyni s různými světovými prvky. Říká o sobě, že se kuchařem stal náhodou, když při studiu vyzkoušel brigádu u stánku s gyrosem. Pak to vzal přes Portugalsko, Švédsko, Austrálii a Velkou Británii… Po angažmá v michelinských restauracích otevřel bratislavskou restauraci Baroza a vytvořil jídelní lístek pro bar Kwãnt v Londýně, který se objevil i na žebříčku top 50 barů na světě. Dalo by se říct, že teď tu skončil s námi ve vzduchu, zatímco vášnivě vypráví o vybraných ingrediencích.

Ty se v rámci samotné akce, která letos probíhá v první polovině září, dají upravit na míru také vegetariánům, kteří tak dostanou jako hlavní chod pečený květák se spáleným jablkem. Oběd je tříchodový, večeře se podává navíc se zmíněnou letní variací kulajdy se žloutkem vařeným metodou sous-vide. Včetně nápojů se cena pohybuje od 3 190 korun až do zhruba šesti tisíc. A letos je v nabídce poprvé také kratší verze s dezertem a proseccem.

Akce Dinner in the Sky se koná každoročně ve čtyřiceti zemích světa. Kořeny má v Belgii, kde v roce 2007 David Ghysels spojil síly se Stefanem Kerkhofsem, pořadatelem bungee jumpingu, aby vytvořili netradiční večeři ve vzduchu. Krátce poté jim začali volat lidé s tím, že by koncept rádi napodobili – a tak vznikla celá franšíza. Teď se dá na menu ve vzduchu zajít nejen v Praze, ale i v Paříži nebo třeba Las Vegas.

Za rok se bude konat v české metropoli znovu. Opět to ale bude na jiném místě, a tak se ještě naposledy rozhlédnu, zatímco nás jeřábník ve výšce otočí kolem dokola. Lekla jsem se za celou dobu jen jednou, když jsem si bezmyšlenkovitě sklopila sedačku do pololehu. K žádné nehodě ale nedošlo a ostatně i ty obávané žabky zůstaly až do přistání hezky na nohou.