Má to být jeden z filmových vrcholů letoška. Jenže první reakce hlásily kromě explozivní akce taky trochu průšvih – a měly pravdu. Dvoudílný závěr (snad opravdu) série Mission: Impossible, která pomohla udělat z Toma Cruise akční superhvězdu, už předloni svou první částí občas zaskřípal. A ta druhá, která právě dorazila do kin… No, však si to přečtěte v naší recenzi.

To uběhla teprve hodina?!

Akční film, co má bez 11 minut tři hodiny a už před půlkou se budete nudit? Ano, i to Mission: Impossible – Poslední zúčtování dokázalo. O rádoby vypjaté okamžiky a neustálou akci tu není nouze. Ale upřímně je vše tak strašně průhledné, že za chvíli začnete pokukovat po hodinkách. Děj je kvůli tomu v podstatě statický, i když střídá jednu extrémní situaci za druhou („Tenhle čudlík musíme zmáčknout během desetiny sekundy, jinak je konec.“). Kde jsou všechny ty povedené honičky na autech nebo střechách vlaků?!

Vpřed tuhle těžkopádnou mašinu posouvají hlášky jako: „Teď musíme získat souřadnice. Teď musíme pro superčip. Teď do sejfu.“ Kdyby spolu takhle někdo mluvil normálně, mysleli byste, že moc nevychází mezi lidi. Tady se to ale ztratí. Totálně neuvěřitelných dialogů, které šustí papírem, je Poslední zúčtování plné. Je to prostě sled nesmyslných scén.

Apokalyptická osudovost

Série Mission Impossible uměla bavit díky svižné hollywoodské akci, superšpiónům, jejich akrobacii i technickým vychytávkám. Novinka se ale zamračí a všechno uvrhne do apokalypsy. Svět stojí před atomovou válkou, dialogy jsou osudové, všichni jsou trapně zoufalí a buď kují pikle proti hlavním hrdinům, nebo chtějí odpálit rakety, nebo oboje. Ne vždy plně chápete, proč to dělají, ale to je vlastně jedno. Důležité je, aby v tom Ethan Hunt a jeho tým byli zase sami.

Tom Cruise je Superman i mesiáš v trenýrkách

No a do téhle předpokalyptické atmosféry dejte hlavního hrdinu Ethana Hunta, který jako nekonečně dobrý spasitel trpí za celé lidstvo, ale zároveň je to prakticky Superman. Že zachraňuje svět, na to jsme si zvykli, to je v pohodě. Jenže teď je z něj fakt polobůh, kterého dlouhatánský ponor do ledové arktické vody jen trošku zastudí, který každého přepere a nic ho nezastaví.

Při pohledu na tohle všechno – a také na neobvykle vysokou četnost scén, ve kterých pobíhá minimálně nahoře bez, několikrát jen v trenýrkách – se nebudete moct zbavit dojmu, že Tom Cruise je sice pořád velice neobyčejný dvaašedesátník, ale neumí a nechce stárnout. Je to hrozně okaté. A to je škoda.

Kdo je vůbec záporák?

Ústředním nepřítelem, jak už víme z minulého dílu, je umělá inteligence zvaná Entita, která si – opět ne ze zcela zřejmých důvodů – usmyslela, že zničí svět. Na začátku nového dílu se představí coby poměrně ukecaný Skynet, který má potřebu své konání vysvětlit (jak jinak než syntetickým hlasem). Pak ale v podstatě ustoupí do pozadí a její roli převezme lidský záporák.

Náhoda? Ne, s počítačovým virem by si to Ethan Hunt v pěstním souboji těžko rozdal. Takže ke kupě otázek, jestli nad scénářem Posledního zúčtování někdo doopravdy přemýšlel, prostě jen přibude další. Pokud vám prostě nebude stačit vypnout mozek u zase další scény, kde už zase jde totálně o všechno, možná i o víc. Takže vlastně nejde o nic, protože je vám jasné, že zničením planety nebo výbuchem hlavních hrdinů tenhle film neskončí.

Snad bude opravdu poslední

Je nám to líto, ale je to tak. Sedmá i osmá Mission: Impossible jsou sice velké filmy s kaskadérskými kousky a drahými explozemi, ale zároveň jsou neuvěřitelně prázdné, bez nápadu, přefouknuté a tak zoufale se snažící zalíbit, až to prostě nefunguje. A u Posledního zúčtování si to všechno vynásobte dvěma.