Inspirace pro vědu číhá i u popelnic. Hlavní roli ale hrají zahraniční zkušenosti, míní čeští vědci
Nadace Neuron pořádala debatu s laureáty Cen Neuron 2022. Hovořili o svých začátcích, ale také o tom, co je pro současnou českou vědu zásadní.
Transplantace kostní dřeně, objevení nové vazby vodíku, nalezení příčiny dědičného onemocnění ledvin, výzkum gramotnosti či úspěšné propojení byznysu s vědou na trhu s bateriemi. Za tyto i jiné přínosy na vědeckém poli ocenil nadační fond Neuron v loňském roce úspěšné vědkyně a vědce. Zápal pro vědu, který se u laureátů mnohdy zažehl už v útlém věku, měl přitom rozličné příčiny. V debatě pořádané nadací například molekulární bioložka Martina Živná hovořila o tom, že laboratoř ji začala lákat díky objevu kriminalistických sborníků u popelnice.
„Když jsem byla zhruba v šesté třídě, šla jsem vynést odpadky a u popelnice leželo několik kriminalistických sborníků. Jednalo se o popisy reálných kriminálních případů, které byly vyřešeny v laboratoři. A tehdy jsem si řekla, že to je něco, co bych chtěla dělat,“ vrací se do minulosti Živná, která je součástí týmu, jemuž se podařilo odhalit genetickou příčinu dědičného selhání ledvin a pomohl zlepšit diagnostiku tohoto onemocnění.
Původně chtěla skutečně vyšetřovat kriminální případy, ale nakonec zjistila, že je jí bližší vědecká laboratoř, ve které může přispět k poznání v oblasti zdraví a medicíny. Místo toho, aby zkoumala příčiny úmrtí, hledá cesty, které umožní vážně nemocným lidem přežít. Stejně jako Živná si našla cestu k vědě již v dětství i další laureátka Cen Neuron, Ukrajinka Mariya Shamzhy, která se specializuje na vývoj katalyzátorů.
„Můj zájem o chemii začal už na střední škole. Když jsem se zúčastnila chemické olympiády, maminka mi říkala, že mě nikdy neviděla tak šťastnou. Že bych se měla ve svém životě věnovat právě chemii,“ vypráví Shamzhy. Do Česka se dostala díky spolupráci svého vedoucího na univerzitě v Kyjevě s profesorem Jiřím Čejkou z Katedry fyzikální a makromolekulární chemie na Přírodovědecké fakultě UK. A dodává, že by ráda do země dostala další ukrajinské studenty.
S ranými začátky si svou kariéru spojuje také Martin Setvín, který se věnuje výzkumu nevodivých materiálů. Fyzika a matematika ho začaly bavit v páté třídě, ale zdůrazňuje, že to bylo dáno především dobrým učitelem, který byl schopný ve studentech podnítit zájem. Laureáti cen se shodují, že právě vhodné zázemí ve škole je pro mladé vědce velmi důležité. Jedině díky vhodným podmínkám mohou totiž studenti realizovat svůj potenciál.
Jenže podle Pavla Hobzy, výpočetního chemika, který objevil novou vazbu vodíku a získal Cenu Neuron za celoživotní přínos vědě, je právě školský systém kamenem úrazu současné české vědecké obce. „Nic si nenamlouvejme. Když se podíváme na objektivní čísla české vědy, tedy počet Nobelových cen, počet nejlepších pracovníků, ale i na nejlepší univerzity, je to celkem jasné. Kde je naše nejlepší univerzita v rámci Evropy? Nikde není vidět. Když nemáte kvalitní univerzitu, jaké pak můžete mít studenty?“ ptá se s notnou dávkou rozhořčení Hobza.
V tomto kontextu zmiňuje Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, na kterém působí. V současnosti má skvělé renomé díky jednomu člověku, profesorovi Holému, jehož objev řady antivirotik zachránil a stále zachraňuje miliony lidí, zároveň pro ústav vydělal miliardy. Dalším příkladem je podle něj Otto Wichterle, jehož vynálezy přispěly ke zdokonalení a celosvětovému rozšíření měkkých kontaktních čoček. Jenže na dvou lidech se hrdost vybudovat nedá.