Sir James Dyson je celému světu znám jako schopný inženýr a vynálezce, který vybudoval své impérium na inovativních spotřebičích, jako je například cyklonový vysavač. Bohužel pro Dysona, vysavač nakonec trochu připomíná i jeho poslední a prozatím nejambicióznější projekt elektromobilu. Ten totiž vysál z jeho peněženky 496 milionů liber, tedy přibližně 15 miliard korun, a ve finále v něm nikdo nikdy jezdit nebude.

Psal se rok 2014 a Tesla již dva roky prodávala svůj první masově dodávaný vůz jménem Model S. O elektromobilitě se v té době začínalo mluvit s čím dál větší intenzitou a i velkým automobilkám začalo docházet, že elektrický pohon může být budoucností, u které by neměly chybět.

Podobné myšlenky se začaly honit i v hlavě Jamese Dysona, ovšem na rozdíl od velkých automobilek se tak dělo již od roku 1998, tedy v době, kdy do založení Tesly zbývalo celých pět let a elektřina poháněla nanejvýše golfové vozíky. Ten správný čas na realizaci vlastního elektromobilu značky Dyson však nastal až o 16 let později, právě v roce 2014, ve kterém britský vynálezce s projektem začal.

Pro svůj projekt sehnal dostatečně kvalifikovaný tým odborníků a starý hangár RAF v Hullavingtonu, kde byl vývoj zahájen. Jen za nákup a modernizaci objektu a přilehlých prostor utratil přibližně 250 milionů liber.

Další peníze padly na platy více než 500 zaměstnanců a téměř polovina celého rozpočtu měla být investována do vývoje baterií, díky kterým měl mít vůz daleko delší dojezd než aktuální elektromobily. Celkem si Dyson na projekt ze svého jmění, které je aktuálně vyčísleno na 11,2 miliardy liber, vyčlenil 2,5 miliardy.

Ještě v roce 2017 Dyson prohlásil, že je připraven konkurovat Elonu Muskovi a jeho Tesle. O rok později byly představeny plány na výrobu vozu v Singapuru, které počítaly s dokončením vývoje v tomto roce a zahájením sériové produkce v roce 2021.

Konec snu

Jenže v druhé polovině minulého roku přišla zpráva, která znamenala konec realizace Dysonova velkého snu. I přesto, že byl sir James Dyson dokončení vozu poměrně blízko, zdravý rozum mu velel vše zastavit. Ačkoliv by byl vůz sebelepší, jeho výroba by nepřinášela zisk, ale naopak by jej dostávala do stále hlubších ztrát.

A důvod je prostý. Zatímco velcí výrobci jsou schopni nákladný vývoj elektromobilů kompenzovat prodejem konvenčních modelů, Dyson žádný prostředek kompenzace ve svých rukou neměl. Vše navíc vyvíjel od základu, protože žádný z dílů nekupoval. Proto by musel každý z vyrobených elektromobilů prodávat za částku 4,5 milionu korun, což by byla obchodní sebevražda.

Sám Dyson o vozu prohlásil, že není komerčně životaschopný a začal pro celý projekt hledat kupce, leč neúspěšně. Proto se britský konstruktér rozhodl změnit strategii. Zaměřil se pouze na vývoj bateriových systémů s technologií pevného elektrolytu, ve kterých jeho tým dosáhl velkého pokroku.

Vždyť vyvíjený automobil měl být schopen bez problému urazit 965 kilometrů na jediné nabití. Znamená to tedy, že 500 milionů liber Dyson sice proinvestoval, část z nich by se mu ovšem mohla díky této strategii navrátit prostřednictvím prodeje vyvinuté technologie ostatním výrobcům

I přesto je velká škoda, že se nepodařilo vůz realizovat. Na trh totiž mířil další hráč, jehož produkty mohly přinést řadu inovací. Konkrétně u vyvíjeného elektrického SUV to byla velká kola pro maximalizaci dojezdu, interiér s co možná nejpohodlnějšími sedadly či jedinečně zpracovaná střecha vozu, která doslova otvírá svět celé posádce.

Naštěstí James Dyson nepropadl skepsi a stále vidí cestu, kterou se ubírat. Podle něj se nejedná o první, ani poslední projekt, který se vydal trochu jiným směrem. Rozhodně je to ale ten vůbec nejnákladnější projekt, který Dysonovi nevyšel přesně tak, jak si od začátku plánoval.