Letadlo, které ještě nikdo na světě neviděl létat, získalo jednu z největších zakázek v historii soukromého letectví. Jmenuje se Phantom 3500 a jde o revoluční stroj s hladkým trupem bez oken a s technologií, která má mít výrazně nižší spotřebu paliva než současné tryskáče střední velikosti. Na to slyšel americký provozovatel privátních letadel Flexjet, který objednal rovnou 300 kusů za téměř šest miliard dolarů (skoro 125 miliard korun). První let prototypu se plánuje na rok 2027, zahájení dodávek na 2030.

Inženýři Otto Aerospace se od začátku snažili zbavit všech prvků, které zhoršují aerodynamiku. Největší revolucí je absence klasických oken: místo nich budou po stranách i na stropě kabiny obrovské displeje, které zobrazí výhled z kamer na trupu, ale také jakýkoli jiný obsah od noční oblohy až po filmy. Okna jsou totiž z hlediska konstrukce a proudění vzduchu slabé místo: narušují pevnost trupu, zvyšují hmotnost a odpor. Kdežto hladký trup letadla pomáhá vzduchu klouzat kolem ve spořádaných vrstvách.

Nový stroj má díky tomu spotřebovat až o 60 procent méně paliva než dnešní srovnatelné tryskáče. Provozní náklady se tak sníží o polovinu a při použití udržitelného leteckého paliva se zmenší emise oxidu uhličitého až o 90 procent. Phantom 3500 má mít dolet kolem šesti tisíc kilometrů, což vystačí třeba na cestu z New Yorku do Londýna.

Za projektem stojí zkušený letecký podnikatel Paul Touw, zakladatel společnosti XOJET, která jako jedna z prvních v USA nabízela sdílené vlastnictví a pronájem soukromých letadel. Firma zatím získala asi 250 milionů dolarů od soukromých investorů a stát Florida jí přislíbil pobídkový balíček přes půl miliardy dolarů, aby v Jacksonville vybudovala moderní továrnu. Závod má být vysoce automatizovaný, využívat roboty a umělou inteligenci, přesto údajně vytvoří na čtyři stovky kvalifikovaných pracovních míst, což je důvod, proč stát podporu poskytl.

Projektu věří i zmiňovaný Flexjet, což je pro Otto Aerospace zásadní zpráva. Společnost provozuje přes tři sta letadel a funguje velmi podobně jako zmiňovaný XOJET. Pro bohaté firmy i jednotlivce je to způsob, jak mít komfort a flexibilitu soukromého letadla bez nutnosti řešit jeho plné vlastnictví a provoz. Po pandemii tento model výrazně nabral na popularitě: podle dat magazínu Aviation Week vzrostlo využívání sdílených tryskáčů letos v létě oproti roku 2019 o 70 procent.

Flexjet tak dnes hledá nové stroje, které by byly levnější na provoz a měly by nižší pořizovací cenu, ale stále by nabízely luxusní zážitek. Phantom 3500 do této strategie zapadá: jeho plánovaná cena je kolem 19,5 milionu dolarů (405 milionů korun), zatímco podobné letouny Bombardier Challenger 3500 stojí zhruba 27 milionů dolarů (561 milionů korun) a Embraer Praetor 600 okolo 24 milionů dolarů (500 milionů korun).

Zároveň ale pro Flexjet nejde o bezrizikovou sázku. Firma už v minulosti vsadila na odvážný projekt, který nevyšel. V roce 2015 objednala nadzvukový Aerion AS2, který nakonec nikdy nevzlétl. Podobné riziko s sebou nese i Phantom 3500: jde o úplně nový koncept, který čeká dlouhý vývoj a složitá certifikace.

Na rozdíl od řady čistě vizionářských projektů má ale Otto už za sebou reálné letecké testy. Jeho tým několik let zkoušel experimentální letoun Celera 500L, na němž ověřoval aerodynamiku s extrémně nízkým odporem a úsporný provoz. Tyto zkušenosti teď přetavil právě do návrhu Phantomu 3500. Jestli se však přenesou i do reálného provozu, se uvidí.