Ještě jim nebylo ani pětatřicet let a povedlo se jim to, co zatím v Česku málokomu. Petr Brzek a Martin Ďuriš společně s kolegy vybudovali a úspěšně prodali už dvě firmy. Nejprve postavili nástroj pro lepší spolupráci grafiků a vývojářů. Pak naskočili na vlnu umělé inteligence a doslova za pár měsíců prodali i svůj další nástroj, který tvoří weby bez znalosti programování. Pokaždé přitom inkasovali stovky milionů. „Byla to sázka, která vyšla,“ říkají v podcastu Money Maker.

Petr Brzek a Martin Ďuriš ještě společně s Tomášem Rychlikem spustili startup Macaly teprve loni v květnu. Jejich přístup k takzvanému vibe codingu zafungoval a nakonec došlo k velmi rychlému prodeji. Jak na celý nápad přišli, kdy jim bylo nejhůř a jak se poučili z předchozí projektu Avocode, který prodali na poslední chvíli? A proč je podle nich těžké získat na dobrý nápad dostatek peněz od investorů?

Celý podcast si můžete přehrát v přiloženém přehrávači nebo ve všech podcastových aplikacích. Níže pak přinášíme přehled toho nejzajímavějšího, co v podcastu padlo.

Nechtěli nás zabít

Petr Brzek: Exit je nastavený tak, že ve firmě nekončíme. I z toho důvodu jsme si vybrali Team.blue, protože chtěli Macaly dále rozvíjet. Spousta konkurentů, se kterými jsme jednali, stála spíše o nás jako o lidi, ale samotný produkt by nejspíš zabili. Vzhledem k tomu, že Macaly neexistuje ani rok, ten deal samozřejmě nebyl postavený na tržbách, ale šlo o strategickou investici, která Team.blue zapadá do portfolia. Stáli hlavně o nás, takže je logické, že pokračujeme.

Chtěli nás hned koupit

Petr Brzek: Macaly jsme spouštěli loni začátkem května. Už po měsíci se nám začaly ozývat firmy, že by nás chtěly koupit, ne jen licence, ale celou firmu. Když už se takto ozvali asi tři zájemci, začalo nám to připadat zvláštní – jak rychle se začali zajímat o odkup celého týmu i produktu. Přizvali jsme si proto poradce a nakonec z toho vzniklo to, co vzniklo. Věřím, že to pro nás byl ten nejlepší možný výsledek. Budovat z Česka globální firmu, která chce být nejlepší na světě, je extrémně náročné, pokud se nepřesunete do USA.

Pragmatická záchrana

Petr Brzek: Bylo to od nás docela pragmatické. Měli jsme rozpracovaný projekt Langtail, kde jsme ale neměli v podstatě žádný růst a docházely nám peníze. Měli jsme peníze na poslední asi dva měsíce a potřebovali jsme udělat změnu. V té době se neustále objevovaly články o tom, jak se například Cursor dostal z 10 milionů na 100 milionů dolarů za měsíc a podobná šílená čísla. Přišlo nám, že je tohle něco, co trh opravdu chce. Byla to sázka, která vyšla.

Dochází nám peníze

Martin Ďuriš: Když jsme spouštěli náš Langtail na Product Huntu, předběhla nás v ten den jen jedna firma – Bolt. Tak jsme se dozvěděli o fenoménu vibe codingu. Začali jsme Bolt sami používat a přišlo nám fascinující, co a jakým způsobem to dokáže. Když nám docházely peníze a řešili jsme, co budeme dělat, tak jsme nejdřív trochu tápali, ale pak jsme si řekli, že půjdeme dělat něco podobného jako Bolt.

Dávalo to smysl i z hlediska našich zkušeností. Avocode měl tehdy podobnou vizi zjednodušovat práci designérům a vývojářům. Teď to bylo podobné, ale s úplně novou technologií. Zase pomáháme lidem tvořit weby, ale tentokrát je to pro netechnické lidi.

Foto: Macaly

Tomáš Rychlik, Petr Brzek a Martin Ďuriš z Macaly

Krach, nebo prodej

Martin Ďuriš: Slyšel jsem poučku, že existují jen dvě možnosti: buď firma zkrachuje, nebo ji člověk prodá. Nic mezi tím neexistuje. Samozřejmě ji můžete mít 10, 20 nebo klidně 100 let, ale na konci dne se prostě musí stát jedna z těchto dvou událostí. Takhle jsem nad tím přemýšlel i teď. Jaké máme možnosti? Buď to budeme budovat jako byznys na dlouhou trať, nebo to prodáme. Nakonec jsme dospěli k prodeji.

Pořád se debatuje o tom, kdy je nejlepší firmu prodat. Podle mě neexistuje optimální čas, protože nikdo nedokáže trh dokonale načasovat, stejně jako u investic. S Avocode to bylo podobné. Měli jsme tehdy i příležitosti prodat lépe, ale dospěli jsme do fáze, kdy už moc jiných možností nebylo. Trh se pohnul, přišla Figma, tržby nám začaly klesat a nakonec nás koupil náš největší zákazník. Bylo to dobré načasování, protože prodej proběhl asi dva měsíce před válkou. Kdyby to bylo později, neměli bychom šanci prodat vůbec.

A teď u Macaly jsme si kladli otázku: Jaké jsou naše možnosti? Co když nezískáme další kolo investic? Měli jsme peníze tak na tři měsíce a žádný další kapitál. Co když přijde ChatGPT a udělá přesně to samé, co máme my? Nemáme takovou distribuci ani peníze. Bylo by extrémně těžké získat další investiční kolo, takže jsme si řekli, že teď je nejlepší čas ten trh prozkoumat a dospěli jsme k prodeji.

Čeští investoři jsou jako český fotbal

Martin Ďuriš: Podle mě je pro zakladatele v Česku dost náročné získat úplně první kapitál jen na nápad, pokud za sebou člověk nemá track record jako třeba Juraj Masár, Tom Krcha a další. To se pak peníze dostávají mnohem snáz, protože už jste něco dokázali. Ale když máte jen dobrý nápad a projekt, je to fakt těžké. Na druhou stranu, člověk v Česku nechce vzít peníze od úplně kohokoliv.

Petr Brzek: Já říkám, že průměrná úroveň českých fondů je jako český fotbal – prostě to není tak světové. Důvody jsou podle mě tři. Zaprvé je to nezkušenost. Spousta lidí v českých fondech nemá žádnou reálnou byznysovou zkušenost. Jsou to spíš teoretici, kteří se snaží kopírovat to, co dělají top fondy v zahraničí. Druhá věc je, že spousta těch fondů je v podstatě jen přisátá na evropské peníze a jsou to de facto paraziti.

A třetí věc – jejich apetit pro riziko je mnohem menší než v San Francisku. Nechtějí být ti první, co do něčeho skočí. Chtějí se spíš k někomu přidat, až když je to rozjeté, než aby kolo sami vedli. Samotný kapitál je samozřejmě mnohem menší a valuace, které vám dávají, jsou taky nižší. Nechci ale házet všechny do jednoho pytle. Jsou tu i top tier hráči. Ale ten průměr? To je takový Balkán.