Po letech ve velkých městech a neustálém cestování se rozhodli vrátit domů. Veronika Šťastná opustila Prahu, její partner Petr zase Londýn a spolu se usadili v Bojkovicích, které se nachází blízko Luhačovic a Uherského Hradiště. On se pustil do farmaření, ona hledala vlastní cestu. A našla ji v podobě bistra Na Kopci. Z projektu, u kterého původně nečekala velký zájem, se stalo vyhledávané místo, kam se o víkendech sjíždějí stovky hostů. „Půlroční provoz mě uživí na celý rok,“ říká otevřeně.

Ještě předtím ale vedli úplně jiný život. Veronika strávila dvě dekády v Praze a ve FedExu se vypracovala do pozice provozní ředitelky, Petr žil přes dvanáct let v Londýně, kde začínal jako au-pair, pak pracoval na stavbách a nakonec spoluvlastnil stavební firmu. Dlouho tak žili ve vztahu na dálku, což je časem začalo unavovat, stejně jako letecké pendlování. Rozhodnutí vrátit se na Moravu urychlil i fakt, že Petr už dříve zdědil rodinný statek v Bojkovicích. Právě tam začali farmařit.

Bylo to v roce 2018, kdy se Šťastná rozhodla na statku, který se nachází na kopci nad městečkem, postavit malé sezónní bistro. Nebylo to ale jednoduché, jelikož byl dlouho neobydlený a zchátralý, a tak trvalo rok, než přivítala první návštěvníky. Přitom zpočátku nečekala velký zájem, myslela si, že půjde spíš o menší přivýdělek. Jenže už po prvních týdnech začali jezdit lidé nejen z okolí, ale i ze Zlína nebo Uherského Hradiště. Obě větší města jsou přitom vzdálená zhruba půl hodiny cesty.

Menu je tu od začátku jednoduché: pár sendvičů, burger, lehké jídlo. Malé zázemí o čtyřiceti metrech čtverečních ani nic jiného nedovoluje. „Často se mě lidi ptají, proč nemáme větší sortiment nebo více druhů piva. Ale už jen výčep zabere spoustu místa a my se tam prostě nevejdeme,“ vysvětluje Šťastná. Časem se ale ukázalo, že hosté mají stejně slabost hlavně pro kávu a něco sladkého. „Nikdy jsem kavárnu mít nechtěla, ale lidé si kávu a sladké prostě dají nejradši,“ dodává.

Když se hostů sejde hodně najednou, dá to celkem zabrat. „Nemůžeme regulovat počet příchozích. Klidně se tu nahrne dvě stě lidí naráz,“ říká majitelka. Bistro, které je záležitostí hlavně Veroniky a její partner se v něm stará spíš o údržbu, je otevřený prostor, a tak si tu hosté často rozloží deku na louce nebo si sednou na schody terasy. Pomohly proto vychytávky, které sice nejsou převratné, ale o to užitečnější. Jedná se třeba o pagery na výdej jídel nebo okýnko na použité nádobí. „Tyhle maličkosti nám opravdu zrychlily a zkvalitnily servis,“ dodává Šťastná. I v největším návalu se díky nim jídlo podaří vydat do pětadvaceti minut.

Bistro Na Kopci

O bistru se přitom lidé nedozvídají díky placené reklamě, ale obvykle klasickou šeptandou. „Sociální sítě si děláme sami, většinou tam napíšu jen: Máme otevřeno, dnes nabízíme tohle a tohle. A lidi si to možná ani nepřečtou, spíš reagují na fotku. Nejvíc ale funguje to, že někdo přijede a přivede další,“ popisuje majitelka. Jednou sem přijel třeba host ze západoslovenského Trenčína. Pak ho začali doprovázet kamarádi a dnes už i oni sami vozí své známé.

Schází se tu tak mladé páry, cyklisté, senioři na elektrokolech i rodiny s dětmi. O víkendech se v bistru protočí i čtyři stovky hostů. „Děláme kolem 150 porcí sendvičů a burgerů, podobné množství sladkého a průměrně osmdesát káv za den,“ vypočítává Šťastná. Jídlo tu zároveň tak trochu spojuje celý region. „Veškeré dodavatele máme místní, maximálně 30 kilometrů od nás. Ovoce do buchet nebo zeleninu máme také vlastní, sladké si pak děláme sami, ať už jde o kynuté koláče, skořicové šneky nebo zmiňované buchty,” popisuje Šťastná.

Jednou za čas bistro pořádá i speciální akce, mezi nimi každoroční barbecue pop-up s kamarády z pražských Big Smokers. „Oni dělají svoje barbecue turné a my si jedeme svoje. Naše nabídka je omezená, jídlo ten den dodávají oni. Lidi to baví,“ popisuje akci, při níž si parta z Prahy přiváží svou udírnu i suroviny a stojí jen kousek vedle bistra na volném prostoru.

Bistro dnes šlape lépe, než Šťastná původně očekávala. Jenže ona má spíš tendenci dívat se dopředu, počítat, plánovat a přemýšlet, co zlepšit. A právě to ji přivedlo i k méně radostnému zjištění. „Mám pocit, že turistů bylo letos méně. Chci se podívat na data od destinační agentury, jestli je to skutečně trend, nebo jen naše zkušenost,“ přemítá. Vysvětluje, že během některých všedních dní jen málokdo přijede na kávu ze Zlína či Uherského Hradiště, a proto jsou to právě turisté, kdo bistru pomáhají fungovat. Podle ní je to navíc téma, které se netýká jen jejich podniku, ale celého kraje.

Proto se v tomto tématu začíná angažovat a řeší to třeba se starostou obce. Je si totiž jistá, že region má velký potenciál. Ať už se jedná o zmíněná města nebo krásnou přírodu Bílých Karpat. „Vedeme diskuze, jak přilákat více turistů. Máme pozemky kolem bistra, které by šly nějak využít,“ dodává s tím, že ale do větších podrobností zatím nechce zajít.

A plány má i se samotným statkem. Jeho dvůr, u kterého bistro stojí, pravidelně ožívá svatbami a oslavami, v tom chce rozhodně pokračovat. Nicméně na celý areál má také připravené projekty, které čekají na realizaci. „Chceme to postupně dát dohromady, aby to nepadalo a bylo k užitku širší veřejnosti,“ vysvětluje.

Do těchto plánů spadá i ubytování. Ne hned velké pokoje se sociálním zázemím, ale spíš jednodušší glampingové stany, které by mohly nabídnout možnost zůstat přes noc. „Úplně klasické pokoje zatím v nejbližší době nechystáme, ale ve svých plánech s něčím takovým jednou počítáme,“ dodává.

Gró je však pořád v bistru samotném. Sezóna trvá zhruba od Velikonoc do konce října, v létě pět dní v týdnu, jinak jen o víkendech. Zimu pak Šťastná tráví rekonstrukcí domu, hospodářstvím a hlavně devítiletým synem. „Jsem klasická fotbalová máma. Turnaje, tréninky, škola,“ říká s úsměvem.