Je mi jednatřicet, takže si ještě pamatuji, jak jsem se díval na spolužáky, kteří nosili prestižky. A nikdy jsem nevěřil, že by si je obuli z vlastní vůle. Vždyť to byly boty, ve kterých chodili naši tátové, čemuž odpovídal jak design, tak jejich bohatá česká tradice. Já je během svého dospívání na nohou nikdy neměl, uměl jsem totiž rodičům vysvětlit, že potřebuji pořádné skejtové chleby. Teď bych je taky nenosil, jenže to by značka nesměla vydat nový model, který mě přesvědčil. Stačilo přitom málo.

Nový model, na němž zlínská oděvní firma Moleda, která kultovní prestižky od roku 2002 vyrábí, spolupracovala s českým módním návrhářem Janem Černým, vyšel minulý měsíc. A už podle focení představovací kampaně, které byl CzechCrunch součástí, bylo zřejmé, že novinka bude mířit na jinou cílovou skupinu, než by se u Prestige dalo čekat.

Značce se podařilo zkombinovat moderní design s typickým designovým rukopisem Černého a ponechat známé linky, pro které prestižky v Česku tak prosluly. Dohromady vyrobila 1 800 párů, respektive šest set od bílé, černé a zelené barvy, a dala si za cíl s nimi zaujmout i za hranicemi. Ostatně jak zmínil šéf Moledy Jaroslav Navrátil: „Jde o šanci, jak konečně prorazit ve světě.“

Foto: Honza Votrubec

A ze sebe bych doplnil, že jde také o šanci, jak konečně prorazit mezi mladými – a možná vykouknout z bublin pamětníků a korporátů jako třeba Škodovky, jejíž zaměstnance Prestige pravidelně zásobuje pracovní obuví. Ačkoliv se totiž podniku stále daří a udržuje se v zisku, mladší generace ho tolik nezná. A soudě podle nových tenisek, může to být škoda, protože mají co nabídnout.

Na první pohled paradoxně zaujme malý zelený štítek na jazyku. Není na něm nic výjimečného, ovšem ti, kdo se v české módě alespoň trochu pohybují, hned poznají, že jde o záležitost, pod kterou je podepsaný právě Černý. Takové štítky dává na skoro všechny své kousky a svým způsobem to vyjadřuje jakousi prestiž. Nezdá se to, ale i takový detail udělá v celkovém vnímání hodně.

Designově nejde o žádné vysoce kreativní představení. Tenisky mají známý nízky tvar, který je v tomto případě inspirován botami slavného československého tenisty Miroslava Mečíře, a takříkajíc „nenadchnou ani neurazí“. Minimalismus je možná to správné slovo, které je vystihne. Alespoň tedy jejich černou a bílou variantu – ta zelená, močálová je o něco divočejší.

Protože si potrpím na klasičtější barvy, šel jsem do bílého modelu, který se hodí ke všemu. Ke společenštějším, mírně upnutějším kalhotám, k džínům, k šortkám – a protože jsou unisexové, věřím, že budou dobře vypadat i k šatům a sukním. Hodně dělá i kombinace přírodní kůže a semiše, díky které působí boty více městským dojmem.

Foto: Nikola Pelclová

Ostatně ve městě jsem s nimi primárně chodil. Tentokrát jsem neudělal šílenost jako před několika měsíci s brazilskou značkou Cariuma, ale zkrátka v nich brouzdal místy, pro která jsou nové prestižky určené. A hned při prvním obutí jsem poznal, že velmi pravděpodobně půjde o zkušenost, jakou jsem dosud s teniskami neměl.

Nevím, jestli je to širším střihem a nižší podešví, ale už po pár minutách jsem je na nohou prakticky necítil. Tím, že na městské boty dobře tlumí nášlapy, což je velkým plusem, když v nich plánujete chodit celé dny, tak dokážou být velmi pohodlné. I díky měkké textilní podšívce, kterou jsem si nejprve pocitově spletl s hebkým kožíškem. Překvapila mě i poněkud výrazná „klenba“ uvnitř tenisky, u které je znát, jak se vám snaží udržovat v nohu ve stabilní pozici.

Prestige tvrdí, že v těchto botách zvládnete odchodit i několik sezón, pokud se o ně budete správně starat. Ostatně to je jedna z devíz zlínské firmy, protože její nejslavnější silueta z roku 1984 vydrží i tvrdé zacházení (proto jsou vhodné i pro lidi v továrnách). U nového modelu to ještě nemůžu posoudit, ale za úvodní týdny na nich nevidím jediné větší opotřebení či popraskání.

Je ale nutné mít na paměti, že jsou to boty do města, respektive na každodenní obchůzky po zpevněnějších cestách. Nejsem si jistý, jestli bych je bral do hornatého terénu, kde noha dostává podstatně více zabrat. Na to jsou lepší kandidáti. Tyto prestižky jsou jednoduše pohodlnými keckami, které vhodně doplní outfit a zajistí komfort při celodenních štacích.

A jestli má Prestige šanci se po desítkách let dostat k mladším generacím, podle mě je to teď. Spojení univerzálního, minimalistického designu a podpisu Jana Černého tomu dodává něco víc, než na co jsme byli u Prestige zvyklí. Firma zatím tedy nekomentuje, jak se teniskám daří, může ale potvrdit, že nejpopulárnější je zelená silueta, která mě osobně baví ze všech nejméně.

Kdyby mi někdo ještě loni řekl, že jednou budu chodit v prestižkách a ano, chválit je, nejspíš bych si poklepal na čelo. Často ovšem stačí jen menší úpravy, aby se z jinak nevzhledné značky stalo něco mnohem zajímavějšího. Prestige se to teď povedlo. A já jsem zvědavý, jakým směrem se vydají v následujících letech.