Bratři Jiří a Petr Královi na sebe v posledních týdnech výrazně upozornili díky kampaním, které se svou agenturou Socialpark dělali pro streamovací gigant Netflix. Jednak na Vltavu umístili obří panenky ze Hry na oliheň, jednak natočili teaser na novou řadu seriálu Wednesday s Ivanem Mládkem a Jožinem z bažin. Jejich vzájemný příběh a byznysová dráha jsou ovšem mnohem vrstevnatější a nejde zdaleka jen o to, že Jiří byl jedním z prvním opravdu velkých youtuberů v Česku. „Máme tři byznysové zásady,“ popisují své podnikatelské fungování v nejnovější epizodě podcastu Money Maker.

V rozhovoru došlo nejen na bližší vhled do práce agentury Socialpark a do toho, jak se dostává ke svým klientům, kterými byla třeba i Zásilkovna, ale také jaké byly jejich profesní cesty, proč znovu ujíždí na sbírání Pokémonů, zda bylo automatické, že budou spolupracovat jeden s druhým, nebo že nejsou zdaleka jedinými členy rodiny s uměleckými sklony a velkým společenským výtlakem.

Epizodu si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách. Nyní přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v ní padlo.

O třech zásadách v byznysu

Petr Král: Říkání „ne“ je vlastně můj každodenní chleba, který jsem si už vytrénoval, jak to dělat. A přiznám se, že to je těžký – v momentě, kdy tě osloví značka, která je super, kterou vnímáš, že ty věci dělá dobře, a lichotí ti, když ti napíše nebo zavolá a řekne: „Pojďte s námi dělat.“ A ty řekneš: „Nemůžeme, protože nemáme kapacity.“ Nebo se snažíš přemýšlet, jak to udělat, abys to mohl uspokojit.

Ale trvalo to. Na začátku, když jsi malej a začínáš a jde ti o to, mít nějaké kšefty, tak jsi nadšenej nebo schopnej se nadchnout do spousty projektů a říct: „Jo, tohle je skvělý, tomu rozumíme, to výborně odbavíme.“ Tohle období máme za sebou. A dneska už si vybíráme.

Máme zásadu tří věcí, který nám musí sednout. Zaprvé, na druhé straně musí být fajn lidi, protože to jsou ti parťáci, se kterými potom komunikujeme na denní bázi. Zadruhé, musí to být věc, která nás baví. To znamená, že to musí být produkt nebo služba, kterou sami využíváme nebo je nám blízká. A zatřetí, dneska už si říkáme, že to musí být dobře zaplacené.

O proměně youtuberství

Jiří Král: Když jsem začínal, jediná studia, co tady byla, byly nějaká filmová nebo fakt velké ateliéry, které si ten tvůrce nemohl dovolit. A zároveň z toho tenkrát nikdo nevydělával takové peníze, aby vůbec mohl chtít do toho i třeba zainvestovat. Mně přišly první peníze až po roce a bylo to 2 000 korun. A těch videí jsem musel natočit mraky, než z toho nějaký prachy přišly.

Dneska začít na YouTube je jenom o tom se odhodlat a zkusit to. A pak se přizpůsobit, trošku ten koncept ohnout, změnit nebo se snažit to někam posunout. To je obrovská výhra YouTube – že člověk nemusí tolik plánovat, nemusí se na to tak chystat. A vlastně proto jsme i naše studio vybudovali, aby to bylo nejjednodušší, co to jde – jen přijít, sednout si a začít točit. Nebo prostě zapnout kamery a začít točit.

O rozdělení rolí ve firmě a vzájemné dynamice

Jiří Král: V našem basecampu mám napsáno „nástěnkář“. Socialpark dneska není jenom agentura a práce okolo kampaní a produkce, ale máme k tomu ještě MCN, což je Multichannel Network od Googlu, kde máme pod sebou více tvůrců a spravujeme jejich profily. Tam je to moje expertíza – třeba v technickém nastavení kanálů. Když za námi přijde tvůrce, připojí se k nám do MCN a já se podívám, jak ten kanál funguje, co má nastavené špatně, co správně, co by se dalo zlepšit, co by mohlo fungovat lépe.

A co se týče Socialparku, když je nějaká kampaň nebo projekt na sociální sítě, kdokoliv z týmu si mě může přizvat na brainstorming, poradu nebo se zeptat na názor. Když se pak natáčí, tak u toho být nemusím a vlastně ani nepotřebuju, ale pořád mě to baví.

Petr Král: A já dělám ten zbytek – to znamená, že za mnou jde chod firmy a všechno, co si představíte pod jejím fungováním, aby držela pohromadě a nějak rostla. Když jednám na schůzkách s novými značkami nebo se poznáváme, tak říkám, že jsem takový happiness manager. Snažím se, aby se lidi v kanclu měli pohodově, fungovali a měli klid na práci.

Jinak myslím, že dynamiku máme dobrou. Máme samozřejmě dny, kdy spolu nesouhlasíme a kdy si lezeme na nervy, ale to už navzájem poznáme. Takže stejně jako v jakémkoliv jiném vztahu si dáte oddych a zase je všechno v pohodě. Nebo si ty věci musíte vyříkat a vyjasnit.

Výhodou je, že Jirka moc nemluví do chodu firmy, takže spoléhá na to, že ty věci mám pod kontrolou. A já zároveň věřím jemu v tom, co dělá v rámci YouTube a MCN. Perfektně si to sedlo – v podstatě tam ty tvůrce zná osobně, dennodenně si s lidmi volá, radí, jak posouvat videa dál, a řeší studia, která máme k pronájmu.

O sbírání Pokémonů

Jiří Král: Sbíral jsem je, když byl boom v letech 97, 98. Měl jsem krásnou sbírku first edition Pokémonů, kteří by mi dneska zaplatili nevím co všechno – fakt super věci. Když jsem se přestěhoval do Prahy, tu sbírku jsem znova našel a prodal ji kolegyni v práci. A pak tu sbírku kupoval Petr o několik let později. Když mi řekl, že sbírá Pokémony, říkám: „Já jsem taky měl Pokémony, prodal jsem je kolegyni pro jejího syna.“ Tak jsem ji oslovil a ona ji prodala zpátky – a to Petrovi.

Až teďka s nějakou novou edicí jsem se k tomu zase vrátil. Hrozně dlouho jsem odolával, nechtěl jsem, protože jsem tušil, co to ve mně vyvolá. A dostal jsem ten flashback – že je to zábava i závislost. Nemám tendenci prodávat ty, které mám. Takže jenom sbírám. Ale mám vyloženě napsaný seznam a kompletuju sbírky celých vydání.

Koupil jsem Petrovi k narozeninám kartu ohodnocenou PSA 10. Když jsem ji kupoval, stála 16 tisíc korun, a tak si říkám: „Ty jo, za kartu dost peněz, ale dobrý, dám mu to k narozkám.“ Měl je za čtvrt roku. A než uběhlo čtvrt roku a dával jsem ji Petrovi, ta karta stála 24 tisíc korun. A teď jsem se díval, že dneska – už to budou tři roky – stojí 100 tisíc korun.