Lednice s dusíkem a 24 lahví na ochutnávku. Ve vinohradském vinném baru se můžete s obsluhou potkat až u kasy
Vinný bar Vinohrad si rád hraje – s atmosférou, vybavením i zážitkem, který chce hostům nabídnout. A daří se mu to.
Kdo patří mezi pravidelné návštěvníky pražských vináren a wine barů, možná si ještě vzpomene, že na stejné adrese kdysi fungovala pobočka Vinografu – to je už ale dávno pryč. Teď na Korunní najdete podnik s podobným jménem, ale úplně jiným konceptem. Za Winebarem Vinohrad stojí partneři Karel Treu a Dušan Treu Pavlák, kteří si tu plní svůj společný sen. A zákazníky lákají na vřelou atmosféru a u nás zatím stále poměrně neobvyklé, samoobslužné lednice.
„Máme víno rádi, dlouho jsme se kolem něj motali a manžel s ním i pracoval. Tak jsme si jednoho dne prostě řekli, že není na co čekat a že si otevřeme vlastní podnik,“ líčí zrod na první pohled malého, ale ve skutečnosti poměrně velkorysého podniku Karel Treu.
Tohle rozhodnutí padlo zhruba před dvěma lety, Treu s Pavlákem rovnou narazili na vhodný prostor, s příbuznými se domluvili, že si půjčí peníze a s pomocí přátel a známých dali během pár týdnů svůj vinný projekt dohromady. Zní to až neuvěřitelně, oba k tomu ale měli víc než vhodné zázemí.
Treu je totiž stavař a pracuje v architektonické kanceláři Kokes Ambro Studio, jeho šéfové jsou navíc autory českého designového hasičáku Amplla, a i on v této firmě působí coby technický ředitel, spoustu věcí si tak dokázal zařídit sám. „Kolegové nám navrhli, jak by to tu mohlo vypadat, na stavbu jsem si pak dohlédl sám. A pomohla nám i spousta přátel. Třeba tím, že nám sem namalovali obrazy,“ vysvětluje Treu.
Jeho partner Dušan Treu Pavlák, který se už roky pohybuje v gastronomii a naposledy pracoval v Prosekárně, pak zase dodal potřebné know-how. Společně tak stvořili designově vytříbený dvoupatrový prostor, kde můžete podle chuti zažít čilý ruch jako v tradičních rakouských Heuriger, ale i romantiku intimního cihlového sklípku s klenutými stropy. Stačí si jen vybrat, ve které části podniku chcete zůstat.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsA i když ve Winebaru Vinohrad nabízejí výhradě vína z Moravy, Rakouska, Slovenska a Maďarska, největší lákadlo představují samoobslužné enomatické lednice ze severní Itálie. Principiálně nejde o nic složitého, výsledkem je ale hravý zážitek, na který jen tak někde nenarazíte. V Praze má podobné stroje například ještě karlínský Winelist a samoobslužnou degustaci, ovšem z klasických bag in boxů, nabízí třeba i síť Na břehu Rhôny. Vinohradské lednice jsou ještě navíc speciální.
Jsou totiž tlakované dusíkem, takže víno v nich, i když je v otevřených lahvích, neoxiduje a drží si svoji chuť. Ochutnávat ho je navíc zábava. Do každé lednice se vejde osm lahví a host si od personálu pouze vezme kartičku pro jejich obsluhu a skleničku a pak je už na něm, co a v jakém množství ochutná.
Na kartičku se vše zaznamenává a útrata se platí najednou při odchodu. Pokud tedy nebudete chtít, nemusíte se s Dušanem Treu Pavlákem a jeho kolegyní, kteří mají provoz podniku na starosti, prakticky bavit. Od každého vína si můžete dát najednou deci nebo dvě, ale taky za zhruba jen deset korun ochutnat malý vzorek, abyste si řekli, jestli to má vůbec cenu.
Ve Vinohradu mají tyto lednice tři, vejde se do nich tedy 24 lahví, a partneři do nich umisťují to nejlepší, co mají. Dát si tu ale samozřejmě můžete i celou lahev, celkem jejich nabídka čítá zhruba stovku vín z malých středoevropských vinařství.
„Tohle regionální vymezení odráží nás dva,“ popisuje koncept dál Treu, „já jsem ze Sudet a část mé rodiny žije v Rakousku, Dušan je ze Slovenska a jeho rodina z Maďarska. Je to jeden region a víno nezná hranic, tak proto,“ dodává.
Oběma jim navíc ještě učarovala už zmíněná rakouská tradice Heuriger neboli vinné šenky s domácím vínem a stoly bohatě obloženými místními pochutinami. „Je to něco, co se táhne až do dob Marie Terezie, kdy se takhle vinaři scházeli u jednoho stolu, kde mohli prodávat cokoliv kromě vína bez daně a dodnes to funguje a jsou to parádní komunitní setkání,“ líčí Treu. Ovšem s tím, že středoevropské pochutiny jako klobásy či korbáčiky příliš netáhnout, takže se ve své jídelní nabídce uchýlili k osvědčeným šunkám a sýrům z Itálie.
A ještě poslední věc, Treu vedle práce pro Ampllu a Vinohradu rád hraje i na klavír, aby svým hostům ale mohli s manželem nabídnout co nejlepší servis, přestěhoval ho do vinohradského sklípku. A tak když budete mít štěstí, možná ho tu uslyšíte i hrát.
Rubriku Deli podporují
