Málokterý zakladatel zvládne, co táta. Nechtěl jsem sem ale přijít jako šťastná spermie, říká šéf Emca
Část dětství strávil v Súdánu, teď vede rodinnou firmu Emco. Mezigenerační předání bylo poklidné, ale psychicky náročné, říká Martin Jahoda.
V pražském sídle rodinné firmy Emco je dost živo. Na stěnách visí balónky a další ozdoby, stoly se prohýbají pod nejrůznějším občerstvením a u recepce čeká zhruba stovka dárkových taštiček. „Zrovna slavíme 35 let od založení,“ usmívá se Martin Jahoda, který vedení českého výrobce zdravých potravin převzal před pěti lety. A přestože šlo o poklidné mezigenerační předání, psychicky to pro něj nebylo snadné, přiznává v rozhovoru pro CzechCrunch.
Emco vzniklo, když bylo Jahodovi teprve deset let. Název firmy je přitom jakousi poctou jemu samotnému – odkazuje totiž na první písmeno jména „Martin“. Tím jako by bylo předurčeno, kdo jednou firmu povede. „Samozřejmě jsem to v mládí slýchával dost často. Na druhou stranu, i kdyby Emco nebylo, inklinoval bych k byznysu. Není to tak, že bych chtěl být vždycky třeba hudebník a nakonec skončil u cereálií,“ líčí.
Byznys ano, ale potravinářství to přece jen být nemuselo. Martinův otec Zdeněk Jahoda se totiž v minulosti věnoval v rámci zahraničního obchodu i třeba textilním strojům. „Jako dítě jsem strávil tři roky v Súdánu, kde táta stavěl fabriku. Už si na to moc nepamatuju, byl jsem dost malý. Vím ale, že tam ségra dostala dvakrát malárii. A že tam proběhl i nějaký vojenský puč – často jsem vídával auta s vojáky,“ vzpomíná.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsPotravinářskou skupinu, která dnes vyrábí müsli (v jejím slovníku mysli), ovesné kaše, tyčinky, cereálie nebo sušené ovoce, založil Zdeněk Jahoda v roce 1990. Firma se nejprve zabývala právě vývozem a dovozem různých výrobků, pak ale podnikatel zkusil v obyčejné kuchyňské troubě upéct vlastní mysli – a nadchlo ho to natolik, že byznys Emca zcela překopal.
Jeho syn Martin se na nástup do čela firmy připravoval celých sedm let. „Bylo to pro mě psychicky náročné. Věděl jsem, že se musím otci vyrovnat a dostat se na jeho úroveň, aby mě zaměstnanci respektovali. Nechtěl jsem sem přijít – a na to mám speciální termín – jako šťastná spermie,“ vysvětluje.
Problém ale byl, že se do žádné potravinářské společnosti kvůli svému původu nedostal. Potíž nastala třeba v případě jedné mezinárodní firmy, kde Jahodu vyhodili po přibližně dvou týdnech, jakmile se o jeho přijetí dozvědělo nejvyšší vedení firmy. Nakonec tak zakotvil v pivovaru Staropramen, který pro Emco nepředstavuje žádnou konkurenci.
„Tam jsem třikrát zažil změnu majitele. Musím říct, že pro budoucího šéfa rodinné firmy to je skvělá lekce,“ podtrhuje dnes čtyřiačtyřicetiletý Martin Jahoda. S kamarádem navíc současně rozjel vlastní projekt nazvaný Gymnathlon. „Funguje jako takový moderní Sokol. Cílem je rozhýbat děti, pořádáme pro ně sportovní programy formou zábavných a hravých aktivit.“
Občas se mi stávalo, že mi táta oznámil, že něco dělám blbě. Ale nikdy to nedělal na poradě nebo před celou firmou.
Co si ale Jahoda pochvaluje, je proces, který nastal během samotné mezigenerační výměny. „Táta dokázal něco, co zvládne jen malé procento zakladatelů – opravdu odejít a předat mi to. Znám příběhy jiných velkých rodinných firem, kde s tím mají zakladatelé velký problém. Takže za to tátu opravdu obdivuji,“ říká.
To ale neznamená, že by se Zdeněk Jahoda stáhl úplně. „Občas se mi stávalo, že mi oznámil, že něco dělám blbě. Ale nikdy to nedělal na poradě nebo před celou firmou. Vždy mi to pověděl v soukromí,“ popisuje Jahoda s tím, že jeho otec se jako předseda dozorčí rady stále účastní klíčových mítinků – a navíc si udržuje přátelské vztahy s veterány, kteří to s ním ve firmě táhnou desítky let. Členové „klubu zasloužilých zaměstnanců“ společně chodí na pivo nebo jezdí na cyklovýlety.
Pod vedením Martina Jahody každopádně firma roste. Loni utržila rekordních 2,3 miliardy korun a její EBITDA (hrubý zisk před zdaněním, úroky a odpisy – pozn. red.) se vyšvihla na 180 milionů. Emco zároveň opustilo ruský trh, kde mělo svou jedinou fabriku mimo Česko, a spustilo několik vlastních značek – například Pana Hráška, který nabízí hrachové alternativy k masu nebo sýru.
Emco se kromě toho soustředí i na distribuci velkých značek jako Häagen-Dazs nebo Barilla. A výrazně šlape do exportu vlastních produktů do zahraničí. „Právě vývoz je teď pro nás klíčový. Troufám si říci, že s našimi výrobky dokážeme být úspěšní kdekoliv na světě. Naše mysli a tyčinky prodáváme v německém Aldi i ve Walmartu v USA a Mexiku. A pronikli jsme také do severní Afriky, Japonska či Malajsie,“ hlásí Jahoda.
Emco ročně vyrobí:
- 120 milionů kusů sušenek
- 40 milionů tyčinek
- 15 milionů balení mysli
Do Walmartu nebo Aldi dodává Emco své výrobky pod privátními značkami daných řetězců. „Prosadit se na Západě s vlastní značkou je dost těžké,“ objasňuje podnikatel a rovnou upozorňuje na to, že v případě Česka ovšem nechce o privátních značkách ani slyšet. „Považovali bychom to za nevhodné kvůli našim spotřebitelům. V zahraničí to ale děláme, je to relativně snadná cesta, jak tam vstoupit a zároveň si pěkně vydělat.“
V neposlední řadě pak Jahoda vyzdvihuje i jihovýchodní Asii, kde Emco založilo pobočku v Malajsii a je úspěšné především v řetězci 7-Eleven. „V tom regionu se našemu segmentu daří, je stále v plenkách, a proto se tam dá efektivně exportovat. Navíc doprava z Evropy do Asie je cenově výrazně výhodnější než opačným směrem, kterým sem proudí obrovské množství zboží. Mimochodem, velkou radost mi udělalo, když jsem byl s dětmi na dovolené v Japonsku a našel naše výrobky v tamním supermarketu.“
V reakci na rostoucí poptávku teď Emco staví novou halu ve svém výrobním závodě v Hrdlech u Litoměřic, která by měla být dokončena přespříští rok. Do budoucna pak chce Jahoda, který je zároveň většinovým vlastníkem firmy, rozvíjet kategorii doplňků stravy, více se věnovat aktuálním trendům ve stravování – například produktům bez cukru – a poohlížet se po nějaké vhodné akviziční příležitosti.
„Každý den se tomu do nějaké míry věnuji. Sleduji, co je zajímavé. A akvizice nemusí být nutně o nové výrobní kapacitě – tu zvládneme sami, zvlášť po investicích do továrny. Impuls musí přijít hlavně z obchodní stránky,“ tvrdí. Koneckonců klíčový sortiment – ovesné vločky – si Emco vyrábí samo ve svém druhém závodě ve Vřescích u Tábora.
Jahoda si totiž zakládá na tom, že základní suroviny odebírá od tuzemských zemědělců. „Oves, cukr, řepkový olej – všechno máme české. Jsem na to hrdý, protože je skrze naše výrobky vyvážíme do celého světa. Jasně, nejsme softwarová firma, která by byla cool a všichni o ní mluvili. Ale chceme ukázat, že i u potravinářství může Česko zanechat výraznou stopu v zahraničí,“ hlásí.
Také jeho čtyři děti si od malička pěstují vztah k produktům od Emca – pravidelně je doma ochutnávají a občas i testují. „Dva nejstarší už byli na brigádě v e-shopu. Ale určitě na ně nikdy nechci vyvíjet tlak, že jednou povedou firmu. Roli majitelů se zřejmě nevyhnou, ale CEO jako já být nemusí. Ostatně to pro společnost může být někdy lepší. A ani já nemusím být šéfem navždy,“ uzavírá.
