Ve sdílené dílně na okraji Českého Brodu se ozývají monotónní rány kladiva o rozžhavený kov. Žár z výhně se line prostorem, zatímco vysoký mladík s přesností chirurga tvaruje plech do složitých křivek. Pod jeho rukama vznikají díla, která by okouzlila i středověké platnéře – od gotických přileb přes kyrysy po kompletní plátové zbroje.

V portfoliu rodáka z Kutné Hory Vojtěcha Jelínka jsou kousky, které jako by přicestovaly z výstavek historického muzea. „Například přilba může být vyrobena s pomocí moderních technologií, jako je sváření elektrickým obloukem, což celý proces urychlí. Takový kus lze zvládnout i za několik dnů. Naproti tomu autentická replika, věrná středověkému originálu, vyžaduje mnohem více času i dovedností,“ vysvětluje kovář, zatímco podává redaktorce kus oceli a obléká si ocelový kyrys, do něhož je vyražený drobný erb s jelenem.

„Prašťte do mě vší silou,“ instruuje zmatenou reportérku, která po chvíli váhání trefuje respondenta do hrudi. Muž se sotva zachvěje. „Necítil jsem nic – a podívejte, zbroj nemá na sobě ani škrábnutí. A takhle poznáte kalenou zbroj,“ dodává.

Fantasy světy ožívají pod kladivem

Návštěvník v Jelínkově dílně nenarazí jen na dobové zbroje, ale i na kousky inspirované světem fantasy. Před několika lety se na popud zákazníka pustil třeba do výroby repliky přilby Eredina Bréacc Glase, obávaného vůdce Divokého honu z herní ságy Zaklínač. Samotná přilba, kterou nechvalně slavný záporák nosí ve hře, se vyznačuje charakteristickými zahnutými rohy a výraznou lebkou tvořící hledí – právě ta byla při tvorbě největší výzvou.

„Nešlo jen o technické zvládnutí tvaru, ale o zachycení výrazu a charakteru originální předlohy, což je u takto komplexního designu překvapivě náročné. Eredin si navíc hledí může ve hře jediným pohybem odejmout z přilby a já nechtěl design nijak odbýt. A tak jsem při výrobě do helmy vložil malé magnety,“ vypráví umělec.

Dalším unikátním kouskem, za kterým stojí, je zbroj inspirovaná postavou Johnnyho Silverhanda z videohry Cyberpunk, jejíž runy svítí ve tmě. „Byl to nápad zákazníka, který tak chtěl udělat jakýsi crossover mezi světem Zaklínače a Cyberpunku. Svítícího efektu jsem dosáhl pomocí speciálních raznic, kterými jsem vyrazil písmena do hloubky materiálu. A pak je vyplnil fosforeskujícím práškem smíchaným s epoxidem,“ vysvětluje.

Cena těch nejšpičkovějších kompletních zbrojí může vystoupat i přes půl milionu korun. Obvykle na ní však se zákazníkem Jelínek pracuje roky. „Ne každý chce hned investovat větší peníze, a tak zkrátka vyrábím věci po částech. Nejraději lidé začínají od přilby,“ usmívá se tvůrce.

Vykašlal se na jistotu a splnil si sen

Příběh řemeslníka začal poněkud netradičně. Byl ve druhém ročníku na střední škole zaměřené na elektrotechniku, když si uvědomil, že chce být kovář. „Vůbec nevím proč. Neměl jsem zkušenost, ale cítil jsem, že to chci. A nebál jsem se riskovat,“ vzpomíná. A tak po maturitě, když jeho přátelé pokračovali se studiem na vysoké školy, znovu usednul do lavice jako prvák na střední. „Nevěděl jsem, jestli mě to bude bavit, ale trefil jsem se. A nevěděl jsem, že je to možné, ale mám teď maturity dvě,“ směje se.

Už během studia se učil u zkušeného platnéře Petra Brožka přímo v dílně, kde působí dodnes. „Ve škole nás neučili dělat zbroje, tam jsem dostal jen základní informace o tom, jak pracovat s materiály. Tady jsem se naučil konkrétně zbrojařinu,“ vysvětluje.

Realita kováře je jiná, než si lidé myslí

Den kováře dnes nevypadá tak, jak si většina lidí představuje. „Spousta lidí si myslí, že přijdu, zapnu výheň, osm hodin stojím v jejím žáru a potom jdu s osmahlou tváří a špínou za nehty domů. Jenže ono je to trochu složitější,“ směje se. Velkou část dne tráví objednáváním materiálů, reagováním na poptávky zákazníků i prací na svém instagramovém profilu, kde jeho práci sleduje už více než 14 tisíc lidí.

Přestože dnes už si nedovede představit, že by se kladiva a kovadliny vzdal, na začátku čelil pochybnostem. A to zejména kvůli fyzické náročnosti jeho povolání. „Pamatuji si, když jsem poprvé měl víkendový kurz zaměřený na platnéřství – osm hodin denně, dva dny po sobě. Večer mě bolely ruce, třásl jsem se únavou a říkal si, že to nedám. Ale je to jako s každou jinou prací – člověk si za pár měsíců zvykne,“ říká dnes s nadhledem

Kromě fyzické kondice potřebuje platnéř podle něj estetické cítění a především trpělivost. „Když se učíte dělat platnéře, projdete hrozně dlouhou fází, ve které měsíce pracujete na výrobcích, které ve výsledku nejsou dobré. A tomu musíte umět čelit, nezlomit se a vytrvat,“ radí začínajícím kovářům.

Většina jeho zákazníků jsou šermíři a reenactoři, méně často cosplayeři nebo muzea. „A třeba kostýmy pro filmové sety moc nevyrábíme, protože ty jdou po masovější a levnější produkci. My děláme naopak kvalitní kousky pro nadšence, kteří se chtějí mlátit o víkendech a zůstat u toho celí,“ líčí Jelínek.

Proces výroby je vždy individuální. Začíná konzultací potřeb zákazníka, měřením a následně výrobou přímo na míru. Ačkoli by se mohlo zdát, že si o kyrysy, myšky a přilby píší spíše muži, Jelínek je zvyklý i na ženské klientky. „Jasně, že chlapů se mi ozývá více. Ale to neznamená, že by svoji ocel nechtěly i dívky, často fakt drsné dívky,“ směje se.

Nástroje si musí vyrábět sám

Zajímavostí je, že si kovář musí vyrábět většinu nástrojů sám. „Skoro všechna kladiva mám vlastní výroby, protože jsou hodně specifická. Trh pro platnéřská kladiva je strašně malý – nás jsou jednotky v republice, takže se nikomu nevyplatí je vyrábět,“ vysvětluje praktické problémy řemesla.

Mezi jeho vysněné projekty patří německá zbroj z konce 15. století a vlastní kompletní fantasy zbroj inspirovaná světem Pána prstenů. „Chtěl bych mít kvalitně udělanou elfí zbroj – funkční a krásnou zároveň,“ sní.

V dílně se rozpaluje další výheň. Žhavý kov se ohýbá pod zkušenýma rukama a pomalu nabírá tvar další přilby. Někde v ní možná jednou bude bojovat rytíř, možná elfí válečník, možná postava ze cyberpunkové budoucnosti. Hranice mezi fantazií a realitou se zde stírají každým úderem kladiva.