Koncem března Volvo vydalo tiskovou zprávu, jejíž titulek zněl jasně: „Milý diesele, je čas se rozloučit!“ Švédská automobilka v čínských rukách v ní oznamovala, že dokonala to, co slíbila před rokem, tedy že končí s výrobou naftových motorů. Tím úplně posledním dieselem, který sjel z její linky, bylo SUV XC90 – a rovnou zamířilo do muzea. Opravdu tam ikonický obr patří?

Jakožto řidiči naftového Volva mně vytanuly na mysl dvě poznámky: a) škoda takového kroku, když se začíná mluvit o odkladu konce spalováků, jenže volvácké diesely stejně měly daleko do kultivovanosti a úspornosti těch od německé konkurence, b) co vlastně bude s XC90, když už i v Česku byl k vidění a k prvním zákazníkům zamíří její elektrický nástupce EX90?

Je to totiž legenda. Její první verze, která se prodávala mezi roky 2001 až 2015 (v Česku ji svého času proslavil třeba expremiér Mirek Topolánek), se vyrobilo přes 620 tisíc kusů. Aktuální varianta už má na svém kontě bezmála 750 tisíc globálně prodaných vozů.

I u nás je hodně oblíbená, stačí se někdy podívat kolem sebe, speciálně pak ve větších městech a jejich okolí. Ostatně v loňském roce bylo XC90 na tuzemském trhu v segmentu velkých SUV třetím nejpopulárnějším modelem v závěsu za Mercedesem GLE a BMW X5 a nechalo za sebou Audi Q7, Lexus RX nebo Volkswagen Touareg.

Finanční ředitel Volva Björn Annvall nedávno připustil, že soužití XC90 a EX90 bude nějakou dobu trvat: „Sice jsme uvedli na trh EX90, ale pořád máme XC90. A nemyslím si, že by se vzájemně kanibalizovaly. Na severu Evropy prodáme víc EX90, zatímco na východě zase XC90.“ Podobné to podle něj je i v USA, kde je zase dělící linka pobřeží vs. vnitrozemský středozápad.

Annwall dokonce prohlásil, že modely se spalovacími motory čeká jedna poslední velká modernizace, která se bude týkat jak pohonného ústrojí, tak designu a interiérů. Na které modely přesně nová podoba čeká, neprozradil, nicméně dá se očekávat, že populární SUV s označeními XC90, XC60 a XC40 Volvo nechá zemřít až jako poslední.

Ostatně XC90, jehož základní cena startuje na necelých dvou milionech korun, je pořád pro švédskou značku bestseller – za první tři měsíce roku 2024 se pětimetrového a dvoutunového obra prodalo ve světě 26 tisíc kusů a byl tak s přehledem třetím nejkupovanějším Volvem za svými menšími SUV sourozenci. Elektrické EX30 s 15 tisíci kusy nechal daleko za sebou a EX90 ke klientům teprve dorazí.

I když je tedy pravděpodobné, že se XC90 dočká modernější reinkarnace (na rozdíl od kombi V90 a jeho terénní úpravy Cross Country), ještě nějakou dobu bude k mání nynější podoba – a speciálně v Česku i v dieselu, protože zdejší prodejci se silně předzásobili. Budoucnost ale patří spíš benzinu v kombinaci s elektřinou, ostatně Volvo je na čele snah o elektrifikaci.

A jak plug-in hybrid pod kapotou kolosu, který se vyrábí v Číně, šlape? Volvo XC90 vypadá v podstatě identicky jako v roce 2015, kdy mělo premiéru, protože facelift z před pěti let řešil jen detaily. Přesto vůz působí pořád moderním dojmem, vděčí za to především minimalistickému, skandinávskému designovému jazyku. Jízdně je ale znát, že konkurence má trochu náskok.

Letitý problém vozů Volvo je vyšší spotřeba. A v případě ocelového obra poháněného benzinem to platí tuplem – takže i když máte plnou bandu, svítí vám maximální dojezd lehce nad 500 kilometrů. Co se baterie týče, teoreticky byste na ni měli ujet až 70 kilometrů, reálných je ale spíš 50 kilometrů, což je hodnota, které jsem dosáhl při našem testu za ideálního, teplého počasí.

Jedna jako druhá hodnota je bohužel daleko za tím, co dokáží plug-in hybridy od konkurentů. Například s BMW X5 jsem v čistě elektrickém režimu zvládl – navíc v mnohem chladnějším klimatu – přes 70 kilometrů. Mercedes zase nabízí hybrid v kombinaci s dieselem a s jeho SUV kupé GLC (ano, je to menší vůz) se pak dá ujet v součtu až tisíc kilometrů.

K dokonalosti má daleko také infotainment, který posádku XC90 na palubě přivítá. A nejde o obrazovku, jež nepřipomíná přerostlý tablet, což je naopak fajn a sympaticky to odlišuje Volvo od záplavy vozů kopírujících Teslu. Spíš jde o to, že třeba překvapí, když u auta s cenovkou 2,5 milionu korun chcete spustit Apple CarPlay ze svého iPhonu a dozvíte se, že telefon musíte připojit USB kabelem…

Na druhou stranu je to na rozdíl od výše zmíněných zástupců konkurence opravdu velké, jakože fakt velké auto. Sedmimístná varianta má objem kufru 640 litrů, pětimístná dokonce přes 700 litrů. Když navíc do auta nastupujete, mísí se ve vás mix impozance (výška a mohutnost) a zároveň pocitu bezpečí (Volvo XC90 se dlouhodobě umisťuje na nejvyšších příčkách, co se týče nárazuvzdornosti a funkčnosti asistenčních systémů).

Řidičsky pak koráb poskytuje přesně to, co jeho majitel žádá, tedy kromě té vyšší spotřeby. Volva si nekupují lidé, kteří touží vyčnívat na silnici z řady, kteří milují trhání asfaltu. Nevím přesně, čím to je, ale za volantem XC90 (a úplně stejně to vnímám ve své V90) se prostě cítíte v klidu. Tak si tam hovíte, nikam podvědomě nespěcháte, nechcete být král ulice. Přitom ne, že by to nešlo, testovaná XC90 měla výkon 455 koní a dokázala slušně vystřelit, jen to k ní prostě nesedí. Přispívá k tomu i to, že auto se ovládá velmi jednoduše.

Koupil bych si ho ale? Srovnatelná konkurence od BMW či Mercedesu vyjde dráž, jak BMW X5, respektive X7, tak Mercedes GLE či GLS jsou ovšem technologicky pokročilejší vozy. Na druhou stranu jsou také mnohem větší magnety na pozornost (čti na zloděje) a z pohledu klasického (a movitého) řidiče nebo řidičky, což je mimochodem kategorie, kterou bych v souvislosti s těmito Volvy vypíchnul, jde o vůz v podstatě ideální.

Proč? Nezahltí vás složitým menu ani přemírou geekovských vychytávek, cítíte se v něm opravdu bezpečně a… víc řada z nás prostě ani nepotřebuje. A rodinný Volvo-autobus, který firma představila v Číně, se tady stejně jen tak neobjeví.