Radek Popík je na pohled obyčejný šestnáctiletý kluk z malé slezské obce Meziny. Chodí na Všeobecné a sportovní gymnázium Bruntál, během kterého se zdokonaluje v hraní na klavír i ukulele. Je velkým fanouškem hudby, především té rockové. Plní si školní i domácí povinnosti a chodí ven s kamarády. Jedním koníčkem však vybočuje. Dostane se k němu, jakmile se zavře v místnosti nad garáží svého rodného domu. Tam je jeho království.

V nenápadné místnosti Radek Popík naplňuje svou vášeň v legendárních dánských kostičkách LEGO, které pečlivě skládá na sebe, aby se svými výtvory jednou přepisoval rekordy. To se mu ostatně už nedávno stalo, když z jednotlivých dílků postavil věrohodný model vesmírné lodi Millennium Falcon ze Star Wars, s nímž se zapsal do pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit.

Jeho detailně propracované dílo měří na délku 1,6 metru, na šířku 1,2 metru a skládá se z desítek tisíc zpravidla šedobílých kostiček. A to už jsou parametry, které ve světě kreativního stavitelství není radno přehlížet.

Kde se v tobě vzala záliba ve vesmírných lodích ze Star Wars?
Byly mi čtyři roky, když jsem narazil na první obrázky setu 10179 Millennium Falcon, a nemohl jsem na ně vynadívat. Hodně mě fascinovaly. Tehdy jsem ale ještě netušil, o jaký kult jde. Změnilo se to až o pět let později, kdy jsem viděl poprvé Star Wars v televizi. Tam mě Millennium Falcon znovu nadchnul a já věděl, že si ho jednou koupím, nebo postavím.

Nakonec ses rozhodl pro možnost číslo dvě.
Ano, problém byl, že v době, kdy jsem se rozhodoval, bylo mi čtrnáct a neměl jsem dost peněz na to, abych si nově vydaný model 75192 Millennium Falcon koupil. Jeho cena se pohybuje okolo 16 tisíc korun a pro mě bylo výhodnější, když se na něj vrhnu sám a vlastnoručně si ho poskládám.

Předpokládám, že jsi už s kostičkami LEGO měl nějaké zkušenosti?
Jasně, nešel jsem do toho bez stavitelské přípravy. Jako snad každé dítě i já si hrál s Legem odmala a dlouho jsem se věnoval stavění jednoduchých objektů. Bavily mě domy, hrady, zvířata nebo pokrmy. Pak jsem ale zjistil, že chci dělat něco náročnější, kreativnějšího a ideálně kompletně bez jakýchkoliv návodů.

Vrcholem se zatím stal vlastní Millennium Falcon. Jak dlouho ti stavba trvala?
Asi osm měsíců, pokud počítám aktivní práci. Začal jsem na ní pracovat v listopadu roku 2017 a skončil během loňského srpna. To jsem měl postavený reprezentativní základ, ale i tak jsem na něm průběžně něco ladil a vychytával. S tak velkým dílem je těžké se spokojit na první dobrou – pořád máš tendenci něco zlepšovat, byť to ani není třeba.

Kolik dílků jsi na loď použil?
I když se to nemusí na první pohled zdát, padlo na ni více jak 70 tisíc dílků, které jsem čerpal z vlastních domácích zdrojů a průběžně je sháněl po obchodech. Nejvíce zabraly vnitřní části lodi, které nejsou viditelné, ale přítomnost kostiček je nesmírně důležitá, aby celá stavba držela stabilitu a byla bytelná.

Zajišťoval jsi stabilitu i nějakými podpůrnými materiály?
Ne, nic takového. Jsou to čistě kostičky LEGO, které jsou pečlivě pospojované. Dost stavitelů má tendenci používat různé adhezivní lepidla a podobně, ale to není můj styl. Pokud má jít o model z Lega, nepočítám s ničím jiným než s kostičkami.

Je tam přeci jen nějaký segment, které bylo bez lepidla náročnější sestavit?
Ani ne. Když už, tak jsem bojoval s vychytáváním jednotlivých detailů, na které je potřeba shánět co nejlepší kostky, které by odpovídaly filmové předloze. To byl případ třeba kokpitu lodi, jenž jsem stavěl několikrát, abych zajistil co nejvěrohodnější tvar.

Vyjma toho ses setkal s nějakým větším problémem?
Určitě jich pár bylo, ale nijak zásadních. Vše šlo podle plánu. Potíž ovšem nastala tehdy, když jsem Millennium Falcon dostavěl a chtěli jsme ho odvést na první výstavu. Zjistili jsme, že loď neprojde dveřmi, což vygradovalo v to, že jsme jí museli skoro do hlavní konstrukce rozebrat. Pak zbyly jednotlivé moduly, které se přidělávaly až na výstavách.

To množné číslo značí, že ti s modelem někdo pomáhal?
Co se týče stavby, tam jsem byl sám za sebe. Nikdo mi nepomáhal. Táta byl nicméně nápomocný během instalace osvětlení, když viděl, že model skutečně dokončím, a máma vymýšlela krabice, ve kterých by se Millennium Falcon převážel.

Podporují tě rodiče?
Jak se to vezme. Určitě jsou rádi, když vidí, jakých úspěchů je možné s touto stavbou dosáhnout. Ale vzhledem k tomu, že jsem stále na střední, apelují spíše na to, abych se učil a „nehrál si“. Navíc jim vadí i nepořádek, který poházené kostičky představují – proto nesmím mít doma ani jeden dílek a vše ukrývám v místnosti nad garáží.

Na kolika výstavách jsi s modelem již byl?
Pokud nepočítám poslední událost v Pelhřimově, tak na pěti. Dvě jsem měl v Olomouci, jednu v Ostravě a dvě přímo v Dánsku, v zemi, kde LEGO vzniklo. Tam jsem vystavoval na akcích LEGO World v Kodani a nadšenecké příležitosti Skæbærg Fanweekend. Původně jsem měl letět i do Spojených států, ale nenašel jsem nikoho dospělého, kdo by mě tam doprovázel.

Kolik by tento model stál, kdyby se normálně prodával?
Podle mě by se to mohlo šplhat až k 70 tisícům korun. Vzhledem k velikosti, počtu dílků a celkové propracovanosti. Ve vlastním stavění je ale ta výhoda, že tě to přijde na násobně méně peněz. Kostičky si totiž poměrně snadno seženeš na různých webech nebo bazarech, a pokud máš trpělivost, nejde zase o takovou vědu.

Pokořil jsi tím svou vnitřní stavitelskou metu?
Určitě ano, jde o největší stavbu z Lega, jakou jsem kdy dokončil. Ale není to vrchol – chci světový rekord a překonat duo australských stavitelů Dana a Chrise Steiningera, kteří postavili Millennium Falcon o velikosti okolo 4,8 metru. Mým cílem je tedy pět metrů.

Poslední otázka: co říkáš na kladenské stavitele a jejich supersporty?
Naprostá fantazie. Závidím jim nekonečnou zásobu kostek!