Jsou to asi čtyři roky, co český digitální umělec Michael Rosa položil před svou přítelkyni starý šedý Game Boy a zelenou retro krabičku s výrazným nápisem „Jedině ona“. Na konci hry ale nečekal pompézní souboj se záporákem ani uzavření příběhu. Poslední úkol měl děj naopak přenést z osmibitového světa do toho skutečného.

Hlavní hrdinka tu začíná svou cestu v malé moravské vesnici, odkud se vydává studovat na pražskou UMPRUM. Právě tam se s Rosou jeho partnerka poznala. Během hry si tak znovu prožila důležité okamžiky svého života i jejich vztahu, tedy první setkání, polibek nebo společné stěhování.

Po zhruba čtyřiceti minutách poslal poslední úkol hráčku do obýváku. Měla najít šroubovák, vyjmout z konzole cartridge a odšroubovat část jejího krytu. Pod ním se ukrýval zásnubní prsten. „Chtěl jsem vytvořit něco, z čeho nebude jen další fotka na paměťové kartě telefonu. Něco, co si bude moct znovu zapnout za deset, třicet nebo padesát let a ten okamžik si připomenout,“ vysvětluje Rosa. Jeho plán vyšel: řekla ano.

„Když jsem hru tvořil, bydleli jsme spolu, a protože má žena je módní návrhářka a pracuje rovněž z domova, byla výzva to všechno držet v tajnosti. Pracoval jsem po nocích, kreslil jsem a hledal cesty, jak tohle dílo dát dohromady,“ vzpomíná nyní dvaatřicetiletý pražský designér, zatímco v ruce drží fyzickou kopii hry Jedině ona: Uvězněná v 8-bitu. O příběh svých zásnub se tehdy podělil na Instagramu, kde jeho video nasbíralo tisíce zhlédnutí a reakcí. A rozhodně to není jediný případ, starý hardware je nedílnou součástí jeho života.

„Mám rád dotažené a autentické věci,“ zdůrazňuje Rosa. Na svých projektech si tak dává záležet i po vizuální stránce. U hry pro svou přítelkyni navrhl také krabičku, brožuru, plakát nebo samolepky. Hotový titul pak pomocí zařízení od australského vývojáře nahrál přes USB-C na skutečnou cartridge.

Vytvořit videohru pro více než třicet let starou konzoli znamenalo podřídit se jejím technickým omezením. Game Boy zobrazuje obraz v rozlišení pouhých 160×144 pixelů a pracuje se čtyřmi odstíny zelené. Jednotlivé scény se navíc skládají z dlaždic o velikosti 8×8 pixelů, jejichž unikátních variant může být na obrazovce jen omezený počet. Rosa proto musel opakovaně využívat stejná okna, části podlahy, košile postav nebo bílé plochy, aby se do limitů konzole vešel. A potrápila ho také česká diakritika. Háčky a čárky vytvářel úpravou znaků z ruské abecedy.

Omezení starého hardwaru však Rosa nevnímá jako překážku. Často se z něj prý rodí samotný nápad i výsledná podoba jeho práce. Výrazně ho dodnes ovlivňuje například estetika prvního PlayStationu, který dostal od rodičů jako prvňáček. „Teda, spíš ho táta koupil tak trochu i sobě, když si to tak přemítám v hlavě. Bylo mu tehdy dvaatřicet a hráli jsme pořád spolu,“ směje se.

Rappeři jako low-poly hrdinové

Rosa se jinak živí digitálním uměním a designem a spolupracuje i se známými jmény českého a britského rapu, jako jsou Smack One, Ben Cristovao nebo Nik Tendo. Když pro slovenského rappera Karla chystal obal alba Turndowntheheat, využil vizuál připomínající hry právě pro první PlayStation. Hudebník byl v té době ve vězení, a protože nebylo možné pořídit jeho fotografii, Rosa jej vymodeloval jako low-poly 3D postavu. Ta se skládá z malého počtu polygonů, a tak má záměrně hranaté a zjednodušené tvary. Název alba navíc odkazuje na cheat z GTA: San Andreas, kterým hráč snižuje míru policejního pátrání.

Pro projekt HRA1 zase naskenoval zpěváka Bena Cristovaa a rappera Dominika Cittu alias Nika Tenda. Oba následně proměnil v hrdiny závodní hry z devadesátých let. Iluzi dotáhl i ve fyzické podobě: obal CD připomíná krabičku pro PlayStation 1, včetně smyšleného věkového hodnocení a disku vypadajícího jako ručně popsaná vypálená kopie.

Rosa přitom nechce, aby retro vzhled vznikal pouze pomocí digitálních filtrů, přestože by mu to výrazně usnadnilo práci. Když se například rozhodne zachytit koncert prostřednictvím originální kamery pro Game Boy, používá skutečné dobové zařízení. Kamera má rozlišení pouhých 0,014 megapixelu a umí jen fotografovat. Rosa si proto na 3D tiskárně vyrobil speciální držák, do kterého upevnil konzoli i telefon, a mobilem snímal její obrazovku. Jindy hotový klip pustil z videokazety na staré CRT televizi, natočil jej 4K kamerou a teprve tento záznam vrátil do střihu.

„Jasně, šlo by to udělat jednoduše, natočilo by se klasické video a přes něj dal v editoru filtr. Ale to mě nebaví. Mám rád staré gadgety, jejich chyby a energii, která z toho pocitu, z těch vzpomínek, co s sebou nesou, vyzařuje,“ shrnuje.

Rosa vystudoval průmyslový design na UMPRUM. Mezi jeho největší studijní projekty tehdy patřil Oryx Fifthwheel, luxusní karavan amerického typu, který v týmu navrhoval od podvozku až po výsuvný modul. Automobilový design ho však nelákal tolik jako jeho spolužáky. Během studia se proto začal přesouvat k virtuální a rozšířené realitě. UMPRUM tehdy vlastnila drahá zařízení, se kterými uměl pracovat jen málokdo, a Rosa si ve VR začal prohlížet nejprve návrhy automobilů v měřítku 1:1 a později se začal učit tvořit i vlastní obsah.

V projektu We are brejle tak navrhl mobilní VR headset z měkké 3D textilie a od roku 2017 vytváří obličejové AR efekty pro Instagram a TikTok. Pro developera Finep zase připravil brožuru s rozšířenou realitou, díky níž si lidé mohli přes telefon prohlédnout plánovanou zástavbu, měnit polohu slunce a sledovat, jak budou nové budovy stínit jejich domu.

Klasické zaměstnání nikdy nehledal. Vyhovuje mu prý práce na volné noze, přestože klidnější období bez zakázek střídají měsíce, kdy se mu zdánlivě všichni klienti ozvou současně. Větší umělecké instalace proto kombinuje s menšími komerčními projekty. Současně se stará o svůj Instagram, který pro něj není jen osobním deníkem, ale také způsobem, jak oslovit absolventy uměleckých škol, fanoušky rapu nebo zahraniční sběratele.

Archiv tváří rapu i akční figurky

Do rapového prostředí Rosu přivedl kamarád Roman Výborný, umělec vystupující pod přezdívkou NamorNamor, přes kterého se seznámil s Jakubem Janečkem alias Smackem One. Jejich první spoluprací byl obal alba Chimera Nekonečno. Pomocí QR kódu a instagramového filtru k němu Rosa přidal skrytou digitální vrstvu s 3D animacemi a jednou nevydanou skladbou, kterou si mohli majitelé fyzického CD poslechnout.

Se Smackem později vyrazil do Londýna skenovat britské rappery P Moneyho a JME. Jejich digitální podoby pak vložil jako mody do upraveného GTA: San Andreas, kde předělal auta i jednotlivé scény. Vznikl tak videoklip pro písničku Fake, propojující grime s estetikou legendární hry. Rosa se tak ke své dětské vášni vrátil, tentokrát už ne jako hráč, ale jako tvůrce.

Hudebníky dnes ostatně skenuje běžně. Stačí mu k tomu iPhone a dobré světlo. Postavu obejde ze všech stran, z videa získá stovky snímků a software z nich pomocí metody Gaussian splatting vytvoří prostorový model. Ten netvoří běžná síť trojúhelníků, ale shluk prostorových bodů, který dokáže zachytit také světlo dopadající na snímaný objekt.

Tímto způsobem vzniká třeba Rap Archive, sbírka 3D skenů českých i zahraničních rapperů. Jednotlivé modely může Rosa přenést do hry nebo převést do fyzické podoby pomocí 3D tiskárny. Jedním z výsledků je například zelená figurka Smacka stylizovaná jako klasický plastový vojáček.

Ne každý hudebník má na podobné experimenty chuť, řada z nich však Rosovo nadšení pro hry a technologie sdílí. „Většina lidí z branže, co jsem potkal, jsou brutální nerdi,“ říká s úsměvem. Za drsnou veřejnou image se podle něj často skrývá sběratel komiksů nebo majitel rozsáhlé kolekce her pro Nintendo 64.

Princip, kdy vezme opomíjenou, či dokonce nechtěnou vlastnost technologie a postaví na ní celý projekt, navíc Rosa využil také v pražské Kunsthalle. Galerie hledala interaktivní hudební prvek pro děti do malé místnosti a on si vzpomněl na dílny UMPRUM, kde hučely desítky 3D tiskáren. Místní technik jejich hluk nazýval „symfonií“.

Zatímco výrobci se snaží tiskárny ztišit, Rosa jejich přirozený zvuk zesílil a proměnil v hudební nástroj. Ve spolupráci s PrusaLabem vytvořil instalaci CTRL + Play složenou z 18 tiskáren. Ty tentokrát nevyrábí figurky ani součástky. Pomocí ovládacího pultu mohou návštěvníci řídit jejich pohyb a skládat skrze ně vlastní krátké skladby nebo si jen tak hrát.

Když se tiskárny rozjedou, místo plastového výrobku vzniká hudba. A právě v podobném obracení zavedených pravidel Rosa nachází největší prostor pro tvorbu. „Baví mě právě to omezení hardwaru,“ uzavírá.