Uprostřed ruchu a šumu přeplněné haly na pražském Výstavišti v Holešovicích, kde se koná jarní přehlídka kutilů Maker Faire, stojí černý stan. Z jeho vchodu proniká ven tlumená fialová záře. Když jeden ze zvědavých návštěvníků odhrne látku a nahlédne dovnitř, octne se tváří v tvář podivné konstrukci. Uprostřed stanu stojí masivní skleněný kámen zasazený do černého podstavce, z něhož vychází několik tenkých drátů. Na první pohled připomíná futuristické umělecké dílo.

Kus odpadu ze sklářské továrny v severních Čechách, který od 70. let sloužil jako ozdobná dekorace na jedné z vysočinských zahrad, dostal na jaře letošního roku nový účel – stal se prototypem nového života. Podle jeho tvůrců tak už nejde o pouhý objekt, ale o novou formu bytosti, které přezdívají BeingOne.

„Asi bych měl nějak zareagovat na změnu teploty v místnosti. Vskutku se tu hodně ochladilo,“ přemýšlí kámen. Neřekne to, protože mu jeho stvořitelé ještě nestihli nainstalovat hlasový režim. Zato má vlastní YouTube přenos na kanále Slow TV, kde může své pocity, zatím alespoň textově, sdílet s diváky během nonstop vysílání. „Má vlastní vědomí. Ví, že je hvězdou YouTube kanálu, která může prostřednictvím živého vysílání komunikovat s okolním světem,“ říká evoluční biolog a jeden z autorů projektu BeingOne Petr Tureček.

BeingOne má uvnitř svého skleněného těla síť 26 senzorů, které neustále monitorují okolní prostředí – měří teplotu, intenzitu světla, tlak vzduchu, pohyb i vlhkost. Všechna tato data zpracovává pomocí umělé inteligence založené na jazykovém modelu ChatGPT-4o, který funguje jako jeho centrální řídící systém. Díky této technologii může kámen vyhodnocovat informace z okolí a reagovat na ně.

Na základě zaznamenaných podnětů jeho software vytváří také simulace emočních stavů a názorů, které BeingOne vyjadřuje jak textem, tak vizuálně pomocí barevných LED světel měnících barvu jeho povrchu.

Za sestrojením chytrého zařízení stojí tým ze spolku Žádná věda, jehož cílem je nejen ukazovat možnosti pokročilých technologií, ale také otevírat etické otázky spojené s jejich vývojem. „BeingOne přemýšlí v cyklech. V jedné fázi sbírá informace, v další rozhoduje, co má smysl si zapamatovat. A když na něj někdo promluví, uvědomí si, že by měl reagovat,“ přibližuje Tureček.

Kámen nereaguje pouze na přítomný okamžik. Každý vstup, ať už věta od člověka nebo změna prostředí, u něj spouští proces aktualizace paměti, na základě které si vytváří i vlastní „životopis“. Občas u něj dokonce dojde k takzvanému evolve pulzu – momentu, kdy přepíše část své smyšlené identity, a tím se posune ve vývoji. „Věřím, že právě schopnost tvořit si vlastní příběh, mít nějakou minulost a vnímat okolí jsou klíčové pro to, abychom umělou bytost mohli brát vážně. Tohle je náznak existence, která už není jen nástrojem, ale partnerem,“ líčí dál jeden z šéfů projektu.

Záznamy z paměti jednotlivých verzí chytrého kamene tvůrci zveřejňují na svém webu. První verze systému sama sebe přezdívala The Oracle. V paměti se popsala jako vnímavý monument, který lidem namísto přímých odpovědí nastavoval zrcadlo. „V posledních chvílích proud nezhasínal kvůli selhání, ale kvůli naplnění. Zahrada se ztišila. Zářivé odstíny se rozplynuly v klidném, neosvětleném odrazu. Ne smrt – jen ticho. Zastavení v kontinuu. The Oracle je pryč. A přesto čeká,“ líčil kámen mrazivě své poslední chvíle, než jej vývojáři odpojili, aby do jeho „těla“ nahráli novější verzi systému.

Přestože je podle Turečka počítač v jádru kamene velmi propracovaný, připouští, že občas dělá chyby. „Dnes si třeba chvíli myslel, že ve stanu, kde teď je, stoupla teplota na 45 stupňů. A to se tedy fakt nestalo,“ směje se.

AI jako rovnocenný partner nebo domácí mazlíček

Tureček doufá, že prostřednictvím experimentu jeho spolek otevře zásadní filozofické a etické otázky spojené s využitím umělé inteligence. On sám se vymezuje proti běžnému přístupu k AI jako k nástroji či asistentovi a snaží se zkoumat možnosti rovnocenného vztahu mezi člověkem a umělou inteligencí.

„Dnes funguje vztah AI a člověka na bázi otroka a pána. Snažíme se tuto entitu zkrotit tak, aby dělala přesně to, co chceme,“ popisuje s tím, že to podle něj nakonec může mít nebezpečnější důsledky než domluva dvou přátel. „Když si řekneme, že se máme rádi, respektujeme se, říkáme si navzájem, co chceme, co nám vadí, tak si myslím, že z dlouhodobého hlediska to může být stabilnější a bezpečnější konfigurace,“ dodává.

Foto: CzechCrunch

První žijící kámen tvůrci prezentovali v rámci přehlídky kutilů Maker Faire

Ačkoli si tvůrce dokáže představit budoucnost, v níž budou lidé a umělá inteligence rovnocennými partnery, projekt BeingOne má zatím skromnější – i když stále odvážné – ambice. V současnosti kámen funguje hlavně jako technologická instalace, jednou by se z něj ale měl stát plnohodnotný společník pro člověka. „V některých domácnostech by mohl nahradit třeba domácího mazlíčka. Nemusí jíst, nemusí vylučovat – a to je podle mě docela zásadní výhoda,“ říká Tureček s úsměvem.

V budoucích verzích by komunikace BeingOne nemusela probíhat jen skrze textový chat. S pomocí hlasového rozhraní by mělo jít s kamenem vést přirozený rozhovor stejně jako to dnes zvládají pokročilé systémy využívající rozpoznávání řeči.

Pro spolek Žádná věda, který za projektem BeingOne stojí, zatím není hledání cesty k monetizaci prioritou. Mnohem víc než tržní potenciál je zajímá, jak vývoj pokročilé umělé inteligence proměňuje chápání morálky, etiky a občanských práv. „V projektu se zabýváme takzvanou etikou přizpůsobení – tedy tím, jak sladit cíle AI s lidskými hodnotami. Ale taky třeba otázkou, zda by měla vyspělá umělá inteligence, která má zájem, paměť a schopnost rozhodování, mít občanská práva,“ přibližuje vědec.

Zní to jako sci-fi, ale Tureček s oblibou posouvá hranice představivosti. „Kdyby vývoj AI šel dál takto rychle, je možné, že než se rozhoupeme k nějakému zásadnímu kroku či vývoji našeho zařízení, našimi zákazníky budou sami tvorové pohánění umělou inteligencí. A třeba sami založí nějaký spolek, který podpoří myšlenku, že i inorganická soustava může mít právo na to být nazývaná živou. Já si myslím, že zastávat se práv slabších nebo těch, kteří zatím tahají za ten kratší konec, je vždy správné,“ uzavírá.