Český výtvarník Richard Štipl se na počátku své kariéry věnoval především malbě, později ale přešel k sochám. Jeho díla jsou v současné době zastoupena ve sbírkách mnoha prestižních kulturních institucí v zahraničí, vystavoval v New Yorku, Mexiku, Londýně, Paříži, Dubaji i Tokiu. A nyní lze jeho tvorbu spatřit i v Praze, konkrétně u obchodního centra Šestka. Pod jeho taktovkou se zde totiž rozvinula zajímavá stínohra, která lemuje siluetu domu. Jde navíc o stínohru rekordních rozměrů – na délku totiž měří 34 metrů.

Spojení umění s obchodním centrem není tak nahodilé, jak by se mohlo na první přečtení zdát. Majitel Šestky Roman Pilíšek je totiž podporovatelem kultury a část prostor se před časem rozhodl vyčlenit pro galerii, kde již vystavil díla Lubomíra Typlta, Jiřího Načeradského, Ivana Ouhela či Ondřeje Filípka.

Nechtěl však, aby umění bylo jen součástí interiéru, pro rozsáhlejší instalace se tak nabízelo využít venkovní prostranství nad nájezdovou rampou. Jako první zde svou nerezovou sochu s názvem Vodní elektrárna vystavoval Lubomír Typlt. A poté, co se Pilíšek osobně seznámil s Richardem Štiplem, se začala rýsovat spolupráce na další soše, která by mohla venkovní expozici obývat.

Foto: OC Šestka

Richard Štipl vytvořil sousoší, které má na délku 34 metrů

„Na začátku nebyla jasná vize, díky tomu jsem měl volné ruce. A tak vznikla série fantaskních kreseb, u kterých jsem nechal pracovat bujnou fantazii a čerpal z příběhů, snů, archetypů, pohádek, mýtů a nekonečného vizuálního toku ‚obrazů‘ na internetu a sociálních sítích,“ vysvětluje výběr motivů Richard Štipl.

Dílo začalo získávat jasnější obrysy, které nabyly podoby scén připomínajících divadlo, stínohru, komiks nebo alegorický průvod. Štipl pojal sousoší jako siluetu, jelikož jde o narativní prostředek, který je pro diváka srozumitelný a rychle čitelný. Práce na návrhu byla přitom celkem rychlá, velkou výzvu však představoval plánovaný rozměr sousoší.

„Postupně mi začalo docházet, že vzniká nejdelší sousoší v republice o délce 34 metrů. Napadá mě srovnání se Stalinovým pomníkem známým jako Fronta na maso, který měl ‚pouhých‘ 22 metrů,“ říká pobaveně Štipl. Výsledné dílo je komponováno do volně navazujících příběhů, vztahů a souvislostí a celkově vytváří atmosféru snové či pohádkové ilustrace s komiksovými prvky.

Každé části dal Štipl pracovní název: Love Protest, Království a Šemík, Havran králem, Společenská hierarchie, Architektka, Freddie a osel, Našeptávač či Brémští muzikanti. A celé dílo pojmenoval vzhledem k jeho pojetí Procesí. Jeho výroba byla zahájena zhruba před rokem a byly k ní potřeba kovové desky a laser, který z nich „vystřihoval“ požadované tvary.

„Jsou to takové minipříběhy, které na sebe navazují a zároveň spolu komunikují. Jedna věc navazuje na druhou, je to takové upovídané. Každý si do příběhu může projektovat své vlastní představy. Nerad bych to ale vysvětloval dopodrobna. Pak by to mohlo diváka ochudit o vizuální zážitek,“ dodává Štipl.

Kromě Procesí bude také v příštím roce ke zhlédnutí Štiplova tvorba v Museu Kampa, kde vznikne jeho společný projekt s českým sklářem a sochařem Ronym Pleslem. V minulosti již spolupracovali na výstavě Inkarnace v pražské DSC Gallery, nyní by na toto kreativní spojení rádi navázali.

„Tentokrát ale budeme mít výstavu každý zvlášť. Projekt začne na přelomu dubna a května. Rony bude prezentovat svůj projekt z benátského bienále – Stromy rostou z nebe. Já mám zatím pracovní název Labyrint světa, ráj srdce,“ poodhaluje výtvarník.

Richard Štipl se narodil v moravském Šternberku, dospíval ale v Kanadě, kam v roce 1979 emigroval s rodiči. V Torontu vystudoval malbu na Ontario College of Art, na počátku 90. let se vrátil do Česka. Přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, New York Academy of Art a jeho díla jsou součástí světových sbírek například v Museum der Bildenden Künste v Lipsku, West Collection ve Filadelfii, Richard Nagy Gallery v Londýně nebo Hugo Voeten Art Center v Belgii.

Foto: OC Šestka

Dílo nese název Procesí a je pojato jako silueta