Úspěchy českých videoher se rodí v herních studiích a v hlavách jejich tvůrců. Na vzrůstajícím renomé a síle celého odvětví má ale významný podíl i Asociace českých herních vývojářů. Domácí scéně dala silnější a jednotnější hlas, upevnila její pozici nejen při jednání se státem a podporuje další růst českého videoherního ekosystému. Činí tak pod vedením Pavla Baráka, který CzechCrunchi poskytl rozhovor v rámci našeho herního speciálu.

Mafia a tituly jako Arma, Machinarium nebo Kingdom Come: Deliverance si vydobyly jméno i ve světě. Ale český herní průmysl jako takový dlouho postrádal sjednocující sílu. „Ještě před několika lety v plánech státu moc nefiguroval. Moc se o něm nemluvilo. A dneska se bere jako důležitý, dokonce až strategický obor,“ popisuje Pavel Barák, předseda Asociace českých herních vývojářů (GDA).

Právě tento posun dává Barák jako příklad výrazného pozitivního přínosu organizace. „Náš cíl není propagovat jednotlivé hry, ale celé odvětví. Abychom český herní průmysl ukázali v tom nejlepším světle,“ říká. V rozhovoru dál například ukazuje, jakou formu taková propagace má nebo jak konkrétně asociace podporuje začínající vývojáře a studia. Dostane je totiž třeba až do Japonska.

Asociace českých herních vývojářů zastupuje domácí videoherní průmysl už přes pět let. Jaká je její role dnes?
Naše organizace vznikla se záměrem zastřešit odvětví, reprezentovat ho a být partnerem státu. Stejně jako jiné oborové organizace, na které se potenciální partneři, nejen ti státní, můžou obrátit, když potřebují ucelené informace o daném odvětví. Nebo když se řeší legislativa, která se v našem případě týká herního průmyslu. Těch činností je spousta. Dále sloužíme k propagaci oboru, snažíme se ho prezentovat v Česku i ve světě. A také podporujeme export či startupy.

Do té doby si vše řešila herní studia sama?
Ano, ale bylo nám jasné, že ta situace není optimální. Už tehdy jsme tu sice měli organizaci České hry, to byl ale, řekněme, spíš komunitní projekt vybudovaný odspodu jednotlivci nebo menšími studii. Jeho cílem bylo pořádání akcí a propojování vývojářů. To současná asociace jako prioritu úplně nemá, ačkoliv samozřejmě i v tomto ohledu se angažujeme. Třeba na konferencích Game Developers Session.

Co tedy iniciovalo vznik GDA?
V letech těsně před založením asociace jsme už viděli, že jen komunitní projekt nestačí. Organizace České hry tu byla kolem deseti let, fungovala prakticky na dobrovolnické a nadšenecké bázi a její životní cyklus došel do nějakého konce. Těch impulzů ke vzniku GDA bylo vícero. Důležité bylo vystoupení tehdejšího místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka, který měl na herní konferenci projev o tom, že celé odvětví by se mělo v tomto ohledu více profesionalizovat. I pro budoucí jednání se státem.

Kolem let 2016 a 2017 jsme tak začali náš herní průmysl detailně mapovat, sbírat data a tvořit o něm první hlubší studii. V tom jsme mohli využít právě ty naše komunitní kořeny, kdy všichni dali dohromady znalosti o různých firmách a lidech. Vydrželo nám to vlastně dodnes, kdy jako GDA každoročně vydáváme přehled o vývoji domácí herní scény.

Když hovoříte o pravidelném sběru dat o české herní scéně, vymyká se v něčem světovým trendům?
Do jisté míry globální směřování trhu kopíruje. Například pandemie covidu měla vliv na vyšší prodejnost her u nás i ve světě. Ale důležité je říct, že herní byznys u nás je relativně malé odvětví tvořené poměrně málo subjekty. Takže je náchylnější k výkyvům. Což pro nás není zcela unikátní, platí to třeba i pro Polsko nebo jiné menší asociace, se kterými jsme v kontaktu.

Myslím tím ale to, že když polovina z deseti velkých firem u nás vydá některý rok velký titul, tak je tam vidět extrémní nárůst. Na větších trzích takové výkyvy nebývají. Ve střední a východní Evropě ale díky tomu občas vidíme výrazně dynamičtější růst – zatímco světově rostou hry o deset procent, u nás nebo v Polsku třeba o dvojnásobek. Nebo i víc, když vyšlo Kingdom Come: Deliverance od Warhorse Studios.

Připomínáte, že vývoj her je cyklický, přesto lokální herní trh prakticky neustále meziročně roste.
Máme štěstí, že naše hry mívají „long tail“, dobře se prodávají nejen okamžitě po vydání. Je to vidět právě i na Kingdom Come, podobně se daří sérii Arma od Bohemia Interactive. I když to jsou několik let staré hry. U titulů před deseti lety to ještě neplatilo, tam ty dojezdy byly mnohem kratší.

Českým hrám se dlouhodobě daří. Je ale něco, co jim, respektive domácímu hernímu průmyslu chybí?
Hlavní priorita jsou lidi. Vnímáme to i kvůli tomu, že jako asociace hodně řešíme vzdělávání nebo třeba překážky v zaměstnávání cizinců. Tedy dvě věci s nedostatkem lidí úzce spojené. Dále si myslím, že tu není dostatečně dobrý ekosystém pro vznik a podporu startupů, nových firem. Určitě nejde o nějaké veřejné financování a dotace, ale jako herní průmysl máme v investicích velké nedostatky. Přitom potenciál je tu obrovský, studio o pár lidech udělá hru, která pak vydělá desítky, stovky milionů dolarů. Podívejte se na Beat Games nebo Wube Software, kteří dělají Factorio, případně pár let zpátky na Keen Software House.

Takže by to chtělo více startupů?
Projektů s velkými či globálními ambicemi máme docela dost. Je tu třeba Bohemia Interactive s tituly Arma, Warhorse Studios a jejich Kingdom Come. Ti nechtějí jen tak něco vydat, chtějí být co nejlepší. Takové firmy nám na trhu naší velikosti vlastně tolik nechybí. Ale právě rozvoj startupů by mohl být lepší.

Například na konferenci Gamescom s námi jelo do Německa osm firem – čtyři větší, čtyři malé. Ale takové Polsko nemá problém vzít třicet startupů. Tohle musíme naboostovat a nakopnout. Hodně se v tom díváme na severské země, kde dovedou přilákat zahraniční kapitál, kde mají fondy zaměřené na hry, spoustu andělských investorů a lidí, co mají za sebou exit nějakého velkého studia a dávají finance zpátky do ekosystému. U nás jsme v tom všem teprve na startu.

Kromě toho jste jako slabinu zmínil i vzdělávání.
Hry jsou věc, která baví polovinu, ne-li většinu mladé populace. Všichni slýcháváme, že děti mají telefon od rána do večera v ruce. Zároveň je to extrémně technologické odvětví. Tak to pojďme využít a skrz hry a jejich popularitu dostaňme na školy víc takhle zaměřeného vzdělávání. Nemyslím tím jen technické předměty a obory, ale i výuku toho, že technologie jsou jen nástroj, se kterým se musí umět správně a efektivně pracovat.

Český gaming je o velký krok blíže k otevření vývojářského trhu pro japonské investory. Asociace českých herních vývojářů podepsala na českém velvyslanectví v Tokiu dohodu o spolupráci s Computer Entertainment Suppliers’ Association. Gratuluju!
(S Pavlem Barákem z české asociace… pic.twitter.com/XV1aP9H4Bj

— Ivan Bartoš (@PiratIvanBartos) June 14, 2023

Řešíte vzdělávání i při jednání s dalšími asociacemi? A jak vůbec mezinárodní spolupráce videoherních oborových organizací probíhá?
Probíhá hodně dobře a hodně ji využíváme. Jak při jednání s jednotlivými subjekty, tak v rámci Evropské federace herních vývojářů. Řešíme různé spolupráce právě například na poli vzdělávání, kdy jsme připravili podklady pro bakalářské i magisterské obory spojené s herním designem na vysokých školách. Každý měsíc máme pravidelná setkání, mimochodem i s australskou asociací, kde si vyměňujeme know-how, informace o financování herního průmyslu, propojování vydavatelů a vývojářů. Lokálně to pak mohou být projekty jako nedávný Czech & Slovak Games Week, oslava česko-slovenských her spojená s představováním nových titulů a velkými slevami na Steamu a GOGu.

Vedle toho zajišťujete také zahraniční mise a prezentaci českých her v cizině.
Už několikrát jsme vyslali česká studia na konference ve Spojených státech nebo Japonsku a Jižní Koreji v rámci delegace ministerstva průmyslu. Také jsme měli už zmiňovaný národní stánek na významné konferenci Gamescom v Německu. Účast navíc není omezená na členy asociace, zprostředkováváme ji všem domácím herním studiím. Ale je to trochu paradox, tyto nejviditelnější věci v jádru nejsou až tak klíčové.

A jaké věci tedy klíčové jsou?
Když vezmu stav před pěti lety, tak herní průmysl moc v plánech státu nefiguroval. Moc se o něm nemluvilo. A dneska se bere jako důležitý, dokonce až strategický obor, se kterým počítají plány ministerstva kultury i průmyslu. Což je výsledkem naší dlouhodobé komunikace se státem. To samozřejmě není úplně hmatatelný výstup, projekty, které z toho vzejdou, se budou teprve realizovat. Třeba nová strategie ministerstva kultury pro rok 2030 a transformace fondu kinematografie na fond audiovize, do kterého by spadaly i videohry.

Co považujete za největší úspěch Asociace českých herních vývojářů?
Myslím, že se nám povedlo dostat herní průmysl do povědomí široké veřejnosti. Tím nemyslím hry, o Mafii, Armě a dalších se samozřejmě mluvilo hodně, ale přímo herní průmysl. Lidé, kteří se o to nezajímali, moji sousedi, mi řeknou, že slyšeli o českých herních studiích a že jsou úspěšná. A takové zpětné vazby máme spoustu.

Naším cílem není propagovat hry, to zvládnou firmy samotné, naším cílem je propagovat naše odvětví, s tím jsme organizaci zakládali. Abychom český herní průmysl ukázali v tom nejlepším světle. Když se podíváte o deset let nazpátek, tak bylo úplně nereálné, že by herní vývoj byl v nějakém mainstreamu. A nemůžu samozřejmě říct, že je to zásluha pouze GDA. Ale ta změna nastala díky tomu, že jsme se se studii potkávali, ty firmy asociaci pomáhaly zakládat a všichni jsme to chtěli.