Před rokem Martin Půlpitel předal po dvanácti letech vedení vývojářského studia Ackee kolegovi Markovi Přibáňovi a odjel s rodinou na rok do Spojených států. Jejich firma tam má pobočku, a tak to využil jak k rozvoji byznysu, tak i jako cennou rodinnou a životní zkušenost. Jak v jejich podání rok v USA vypadal, co hodnotí kladně, co se mu nelíbilo a proč se po dvanácti měsících na návrat do Evropy spíše těšil? O tom nyní píše ve svém textu.

***

Do Spojených států se mi podařilo získat investorská E2 víza, a jelikož jsme se stěhovali s celou rodinu, museli jsme si tam zařídit kompletně nový život. To znamenalo bydlení, bankovní účet, auto, pojištění, školu pro děti a mnoho dalších nezbytných věcí. Žili jsme na východním pobřeží v Severní Karolíně, v klidném, bohatém, menším městě New Bern, které založili v roce 1710 švýcarští kolonisté.

Děti chodily do státní školy, rozvíjel jsem tam firmu, setkal se s našimi byznysovými partnery a procestoval jednadvacet amerických států. Podle plánu jsem se po roce vrátil. Do Států jsem přicestoval v době, kdy byl prezidentem Joe Biden. Zažil jsem volební rally Kamaly Harris a odjížděl už za vlády Donalda Trumpa.

Jaký tedy můj rok v USA byl a jak se tam vlastně žije? Má počet startupů a růst HDP vliv na kvalitu života? Jak se má střední třída? Kde byste chtěli vychovávat své děti? V následujících řádcích se pokusím na tyto otázky odpovědět a popsat své zkušenosti. Zásadní přitom je to, co říkám vždy: Amerika je skvělá země, plná úžasných, neuvěřitelně vřelých a nápomocných lidí. Už to může být sám o sobě zásadní aspekt. Ale co dál?

Jen tak do přírody a na dobré jídlo? Pozor

Za rok jsme se dobře integrovali v našem sousedství i škole, seznámili se s několika rodinami a trávili s nimi volný čas. Těšíme se, že nás navštíví v Praze a my je opět v USA. Odjet do Ameriky bylo definitivně jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Je ale nutné brát v potaz naši situaci. Jsme bílí Evropané, což nás automaticky zařazuje do privilegované vrstvy.

V USA to má velký význam. V Evropě jsem si tohle nikdy neuvědomil. Žili jsme v bohatém, klidném, historickém městě, ve čtvrti s nejlepší školou. Kvalita školy v USA skoro vždy koreluje s bohatstvím obyvatel – z jejich daní je škola financována. Můžeme si dovolit vyšší životní standard než střední třída v Americe.

Co ale také odpovídám na dotazy kamarádů, jaké to v Americe bylo, je to, že v Evropě se máme mnohem lépe a žijeme kvalitnější život. Proč?

Absence veřejných prostorů je výrazná. Skoro všechna půda někomu patří, nemůžete jen tak jít do lesa, všude jsou nápisy zákazu vstupu. Sport a veřejné služby jsou velmi omezené, většinou se jedná o soukromé kluby, kde se platí roční poplatek a jednorázový vstup není možný. Pokud chcete do přírody, musíte pečlivě plánovat.

Musíte sednout do auta a jet i několik hodin do nějakého státního parku (my byli například v Cliffs of the Neuse State Park), kde jsou pak velmi základní tábořiště a stezky v lese. Pláže jsou široké, čisté a při troše štěstí uvidíte i delfína. Ale opět – pokud nemáte zaplacený hotel nebo nevlastníte dům s přístupem na pláž, musíte hledat takzvaný Public Access, abyste se na pláž dostali.

Další důležitou kapitolou je kvalita potravin a jídla. Obecně je mnohem horší než v Evropě. Jsou tu nižší nebo žádné normy na zpracování potravin, obří zelenina a ovoce plné chemie bez chuti. Existují specializované obchody jako třeba Whole Foods, kde je možné nakoupit kvalitnější a bio jídlo, ale to je prostě výrazně dražší.

Jídlo ve škole (elementary school) sice bylo v Severní Karolíně pro děti zdarma, což je skvělá věc pro chudší rodiny, protože dítě dostane snídani i oběd a může se věnovat škole, aniž by řešilo hlad. Bohužel se skoro vždy jedná o rozmražené polotovary, mléko a sušenky s hodně cukru. Lepší školy mají na výběr i ovoce a zeleninu. Bohužel velmi často školy nemají ani jídelnu a jí se v tělocvičně.

Zlaté české služby

Často velmi drahé a bohužel nekvalitní jsou tamní služby. Vždy jsem si myslel, že Amerika je o kvalitě. Teď už si to nemyslím – bohužel je to spíš taková naleštěná bída. Musí to dobře vypadat na fotce, přesvědčí vás reklama nebo prodavač, ale kvalita tam není. Platí to pro bankovnictví, telekomunikační služby, americká auta, hotely i restaurace.

Hlavně to musí být co nejlevnější. Domy jsou v porovnání s Českou republikou levné a mají větší pozemky. Jsou to ale v drtivé většině standardizované, montované dřevostavby bez kvalitní izolace. V zimě rychle vychladnou a musíte topit. V létě zase šplhá účet za elektřinu o stovky procent kvůli klimatizaci. Zděné domy jsou hlavně ty po evropských kolonistech z 19. století.

Digitalizace téměř neexistuje. Vždy, když jsem přišel do své banky Wells Fargo, byl jsem za exota. Evropan s pasem, bez amerického ID, bez Social Security Number, bez ITIN, s americkou firmou, kterou ale vlastní evropská entita, s americkou adresou. Každý na mě byl hrozně milý, ale většinou nevěděli, jak postupovat. Často se k mému případu seběhla celá pobočka a volalo se na centrálu.

Vždy jsme to nějak vyřešili, ale něco trvalo i týdny. S americkým finančním úřadem IRS se komunikuje pouze papírově dopisem nebo faxem. Na přidělení EIN (Employer Identification Number) pro firmu jsem čekal více než dva měsíce. Zafungovala až urgence po telefonu. Po ověření mi toto číslo nadiktovali! Oficiální dokument přišel mým právníkům faxem po dalším měsíci čekání.

Kde si střední třída žije lépe?

Američané ve střední třídě mají vyšší příjem než v Česku i v Německu, ale obecně je vše v USA dražší. Z mé osobní zkušenosti jsou potraviny asi dvojnásobně dražší. Co je ale zcela zásadní, je lékařská péče, která je extrémně drahá – například zubní ošetření a dětská výplň stojí 800 dolarů (zhruba 17 tisíc korun), zatímco v Česku se často vejdete do tisícovky.

V Česku má zdravotní pojištění a tedy lékařskou péči zdarma drtivá většina obyvatel. V USA je bez pojištění osm procent obyvatel, to je 27 milionů lidí, což je obrovské číslo. Tato skupina si musí hradit lékařskou péči v plné výši a dost často si ji nemůže vůbec dovolit.

Další zásadní otázkou je školné na univerzitě. Průměrné roční školné je na soukromé univerzitě v USA 36 tisíc až 50 tisíc dolarů (750 tisíc až milion korun), na státní pak 10 tisíc až 20 tisíc dolarů (200 až 420 tisíc korun). Není neobvyklé, že rodina na něj šetří od útlého věku dětí.

Naši přátelé mají patnáctiletou dceru, která je výborná v plavání a získává medaile na regionálních akcích. Do toho velmi slušně běhá. Aby se však dostala na dobrou univerzitu a získala stipendium, je to málo. V těchto sportech je velká konkurence, proto ji chtějí dát na triatlon, kde je větší šance, že na stipendium dosáhne.

V Česku, kde je vzdělání bezplatné, je to samozřejmě nepředstavitelné. Stačí dobrý prospěch nebo složit přijímací zkoušku. V Německu i na výborných univerzitách je školné 500 až 1 000 dolarů (10 tisíc až 20 tisíc korun) za rok.

Když jsem nakonec srovnal náklady na život v Raleigh, hlavním městě Severní Karolíny, kde je život v rámci USA průměrný, s Prahou podle platformy Numbeo, vychází Praha asi o třetinu lépe. Navíc Praha je krásné historické město s širokou nabídkou kultury, sportu a relaxace, která značně převyšuje americká města.

Važme si Evropy

Po roce v USA jsem se opravdu těšil zpět do Evropy, do Prahy. Na takové maličkosti jako jet metrem do centra, projít se po chodníku po nábřeží a dát si dobrou kávu. Jasně, nikde to není dokonalé – v Česku máme spoustu problémů, Evropa má spoustu problémů, ale své má i Amerika.

Na sociálních sítích to občas vypadá, že v USA je vše skvělé. Nekonečná svoboda, dobré podmínky pro byznys a tvrďácký prezident. Často to hlásají a sdílejí lidé, kteří tam nikdy nebyli nebo se tři dny procházeli po Manhattanu. Moje roční zkušenost naopak říká, že Evropa je mnohem svobodnější, klidnější a žijeme zde po všech stránkách kvalitnější život. A není to jen můj pocit – podobné závěry udělaly desítky lidí, kteří komentovali můj post na LinkedInu.

Prosím, važme si toho, jak se v Evropě máme dobře. Zkusme si víc pomáhat, starat se o naše instituce a okolí. Bude se nám tu žít ještě lépe.