Když se řekne pojistná matematika, málokdo si představí svět plný napětí, velkých rozhodnutí a tvrdých dat, která mohou zachránit nejen byznys, ale i životy. Přitom právě aktuáři –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak se pojistným matematikům říká –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ stojí u zrodu modelů, které ukazují, kde v Česku hrozí povodně, co udělá s ekonomikou tornádo a jestli je rozumné stavět nový sklad u řeky.

Adam Voldán vede pracovní skupinu České asociace pojišťoven, která se zabývá vlivem klimatické změny na pojišťovny, podniky i běžné obyvatele. V rozhovoru vysvětluje, jak data, modely a analytika dokážou odhalit rizika spojená se suchem, kroupami nebo záplavami – a proč nestačí jen reagovat, ale je třeba myslet systémově.

V rozhovoru mluví o tom, že pojistná matematika není jen o výpočtech škod. Je to nástroj, který pomáhá tvořit zákony, zlepšovat krajinu a chránit investice. A právě proto má smysl, aby jí víc naslouchaly i firmy.

Proč se tolik věnujete právě klimatické změně?
Vedu pracovní skupinu České asociace pojišťoven zaměřenou na dopady klimatické změny. Nejde jen o živly, ale i o to, jak se mění chování spotřebitelů, legislativa a požadavky na investice. Klimatická změna ovlivňuje úplně všechno – od toho, kam pojišťovny směřují peníze, až po to, jak vypadá životní pojištění nebo jak se změní výnosnost některých aktiv.

Takže aktuáři nejsou jen „ti, co počítají povodně“?
Ne – díváme se na celý systém. Spojujeme data, predikce, rizika, ale i to, jak ovlivnit prevenci. Často se dostáváme i k tématům, jako je krajinné plánování, změny zákonů nebo tlak na transparentní data. Pomáháme vytvářet modely, které mají konkrétní vliv na to, jak se Česko připravuje na extrémy. 

Jak do toho zapadá pojistná matematika?
Je to základní nástroj, kterým se díváme na svět skrz rizika. Pomáhá nám říkat: „Tady hrozí problém, tady se vyplatí prevence, tady se stavět nemá.“ A když máte v ruce silná data, můžete díky nim měnit věci systémově – třeba ovlivnit zákon, investice nebo podobu krajiny.

V čem může být užitečná pro běžnou firmu?
Představte si například, že stavíte nový sklad. Na mapě vypadá místo skvěle – rovina, silnice, vše poblíž. Ale z našich dat zjistíte, že leží v záplavové zóně. Bez naší analýzy to nevidíte. Můžete pak přehodnotit lokalitu nebo upravit projekt – přizvednout podlahu, posílit konstrukci, naplánovat drenáže. To jsou často zásahy, které vás včas ochrání před milionovými škodami.

Nejde jen o srážkové extrémy, ale třeba i o vítr. Pokud máte areál, kde se skladují lehké materiály, může vás pravidelný silný vítr stát statisíce ročně. Nebo plánujete stavět solární farmu. Pomocí aktuárských dat víme, jaká je pravděpodobnost krup, kolik dní v roce je efektivních pro výrobu nebo jaká je poruchovost střídačů v dané lokalitě. A to jsou informace, které rozhodují o tom, jestli projekt ekonomicky dává smysl, nebo ne.

A když se přece jen stane něco mimořádného, třeba krupobití?
Pak je klíčové mít dobré pojištění. Krupobití je typický příklad extrémně lokálního rizika – vysoká škoda na malém území. Špatně se předvídá, ale velmi dobře se pojistí. Když jste jediný nepojištěný v oblasti, dopadne to pro vás špatně. A naopak, když jste pojištění všichni, systém to ustojí.

Co dalšího sledujete v terénu?
Například ztrátu lesů. V obci Šumvald napršelo asi 80 milimetrů, to není výjimečné. Ale nad obcí chyběl les kvůli kůrovci, takže voda stekla po holině jako po střeše, všechna najednou. Vesnice byla rychle zaplavena bahnotokem. Výsledkem byla škoda za 600 milionů, jeden ztracený život. A podobné příběhy se dějí častěji, než by si člověk myslel. Lesy, krajina, půda – to všechno má vliv.

Nebo jiný příklad: obec, která vysázela remízky a zpomalila odtok vody z polí. Výsledkem bylo, že přívalové deště tam už dva roky neudělaly žádnou škodu, zatímco sousední vesnice byly pravidelně zatopeny přívalovými dešti. Protože máme data i o škodách, můžeme ukázat, že pár milionů investovaných do krajiny ušetří desítky milionů při sanaci škod. A přesně tak by měla pojistná matematika fungovat – ne jako náplast, ale jako prevence.

Pomáhá vám s tím umělá inteligence nebo jiné technologie?
Rozhodně. Dřív jsme pracovali se 17 mapami. Dnes jich máme přes dvě stovky a bez nástrojů pro rychlou analýzu bychom to nezvládli. AI nám pomáhá vyhodnocovat data, nacházet vzory, ale taky komunikovat výstupy ve srozumitelné podobě. Jinak by ty informace nikdo nepoužil.

Mluvíte i do legislativy. Co se vám reálně povedlo změnit?
Povedlo se nám navýšit rozpočet pro zadržování vody v krajině v rámci Národního plánu obnovy (NPO). Velmi slibně vypadala novela mysliveckého zákona, ale nakonec se neprotlačila sněmovnou. Dokázali jsme, že přemnožená zvěř zvyšuje počet dopravních nehod a brzdí obnovu lesů. Naše data rozporovala tvrzení, že je to „v normě“. Výsledkem je posun v tom, jak stát téma chápe. Nejde o náš aktivismus, jde o podložená fakta.

Ale nejsme jen „hlídači škod“. Věnujeme se i tomu, jak nastavit pravidla tak, aby byla dlouhodobě udržitelná. Třeba v oblasti záplavových zón spolupracujeme s ministerstvem pro místní rozvoj. Chceme, aby stavební zákon jasně říkal, kde už se stavět nesmí. A nejen kvůli škodám, ale i kvůli tomu, že do daných lokalit už pak nikdo nepojistí ani infrastrukturu. Když tam dojede sanitka nebo hasiči a nemají pojištěné auto, stát to platí. Takže už nejde jen o pojišťovny, ale o celou ekonomiku.

Povodně a záplavy – daří se státu reagovat včas?
V Česku se za poslední roky udělalo hodně. Systémy včasného varování, predikce srážek, reakce záchranářů… to všechno dnes dobře funguje. Loňské záplavy ukázaly, že když se spojí expertní data a akceschopnost, dají se zvládnout i extrémy. A to není samozřejmost, viz třeba Španělsko, kde při podobné situaci stát tragicky selhal.

Kde je podle vás největší slabina?
Stavba v záplavových oblastech. Mnohdy se to povoluje po malých krůčcích, dům po domu, až vznikne celá čtvrť na špatném místě. Přitom naše modely to říkají roky dopředu. Ale tlak developerů a slabé zákony to často přebijí. A škody pak platíme všichni.

Je to pořád o stejných modelech, jen s novými daty?
Ne tak docela. Modely se musí neustále přizpůsobovat. Dřív jsme třeba neřešili výšku mostů, ale když v Krnově nízký most způsobil zadržení vody a zatopil město, museli jsme to do modelu přidat. Realita je vždy o krok napřed. Naším úkolem je ten krok rychle dohnat.

Co byste doporučil firmám, které chtějí snížit riziko, že je klimatické změny přijdou draho?
Začněte daty. Nepodceňujte je. A obklopte se lidmi, kteří je umí číst. Někdy vám ušetří peníze, jindy celý podnik.