Pěšky to je z jihofrancouzského Nice do Toulouse, když to vezmete přes Avignon a Carcassonne, zhruba 600 kilometrů. Jdete úchvatnou krajinou, kde se psala historie. A právě takovou pouť, jen s batohem na zádech, v nadcházejícím masopustním čase podnikne známý podnikatel Petr Stuchlík. Ještě předtím, než se vypravil na pětitýdenní cestu usebrání se a zklidnění, jsme ho ale vytáhli na testosteronovou houpačku: za volant elektrického Mercedesu G.

„S tímhle autem přece musíme zaparkovat na invalidech, to jinak nejde,“ zavelí Stuchlík hned na počátku naší odpolední výpravy. Nikdo z nás není samozřejmě držitelem průkazu ZTP, jenže géčka už prostě mají takovou pověst – že je často řídí namyšlení, bezohlední šoféři a šoférky, kteří si na espézetku nechali vyrazit JSEM B0SS.

Nejhranatější mercedes v tom je i není nevinně. Základní cenovka startující na 3,4 milionu (v případě námi testované verze EQ dokonce nad 3,7 milionu) předurčuje, že si tyhle obry budou kupovat spíš podnikatelé a jejich rodiny než horalové a dobrodruzi, pro které tento vůz historicky vznikl. Ostatně G v názvu znamená Gelände, tedy německy terén.

V rakouské továrně Magna se robustní vozy vyrábí už více než 45 let, slávu jim v 80. letech zajistil mimo jiné papež Jan Pavel II., který jezdil v papamobilu odvozeném právě z Mercedesu 230 G. Oblíbily si ho i celebrity jako Arnold Schwarzenegger či Britney Spears a také politicko-podnikatelská honorace, která mu v Česku nechtíc přisoudila nálepku buranského luxusu – hrdým uživatelem géčka je například zápasník Karlos Vémola, který mu „něžně“ přezdívá terminátor.

„Člověk se v tom teda cítí automaticky tak nějak sebevědomější,“ hlásí Petr Stuchlík po deseti minutách za volantem. Nutno říct, že ani mimo kabinu nedostatkem sebevědomí či ostychu netrpí – v minulosti prodal za více než miliardu korun poradenskou skupinu Fincentrum, kandidoval, byť neúspěšně, na pražského primátora za hnutí ANO a rád provokuje, třeba na LinkedInu, levicově liberální scénu. Což je o to štiplavější, že se hrdě hlásí k tomu, že je gay, který miluje kulturu, a klasickou hudbu zvlášť, a vůbec je typickým městským intelektuálem.

A také zkušeným řidičem mercedesu, posledních sedm let totiž české silnice brázdí ve sportovním kupé Mercedes S63 v luxusní úpravě AMG. Předtím měl BMW 650. „V podstatě celý profesní život jsem strávil za volantem, vždyť jsem obchodní cestující. Chci mít auto, které je pohodlné a spolehlivé. A řídím si zásadně sám, protože se mi dělá jinak v autě špatně,“ vysvětluje brzy osmačtyřicetiletý rodák ze Zlína.

S elektromobily už má jistou zkušenost, před nějakou dobou zarezonoval jeho test Mercedesu EQS, který dostal jako náhradní vůz během opravy svého kupé. Od té doby se jeho pohled na bateriová auta nijak zásadně neproměnil: nic proti nim nemá, baví ho jejich akcelerace, ale zároveň nezvažuje, že by si nějaké pořídil: „Já jsem s tím, co mám, spokojený.“

Právě akcelerace je ale něco, co u elektrického Mercedesu G 580 vyráží dech. Celkový výkon 587 koní dokáže vůz doslova vystřelit vpřed, což sice není u elektromobilů či sporťáků nic neobvyklého, ale u dva metry vysoké krabice s třítunovou váhou to prostě podvědomě nečekáte. „Dynamika, jakou tohle auto má, se mi líbí. A také výhled, který z něj je, a malé přesahy,“ dodává Petr Stuchlík.

Přestože rád jezdí, teď stráví pět týdnů chůzí. Musí si prý odpočinout od lidí, nabrat síly, zhubnout a srovnat si pár věcí v hlavě. A být sám a šlapat jižní Francií se mu pro takový účel zdá jako ideální řešení: „V roce 2011 jsem takhle absolvoval 795 kilometrů dlouhou pouť ve Španělsku k Santiago de Compostela. Hodně mi to tehdy pomohlo, osobně i byznysově. Ne náhodou jsme poté za necelé dva roky s Martinem Nejedlým firmu úspěšně prodali.“

Kdo Petra Stuchlíka trochu zná, ví, že to je energický uragán. Jenže i ten se, jak říká, musí někdy nabít. „Všichni mě znají jako extroverta, ale já si potřebuju od lidí odpočinout. Mám jich tak nějak obecně dost,“ popisuje své pohnutky k pouti, na kterou se ovšem nijak speciálně nepřipravoval – žádný trénink, žádná průprava.

„Půjdu si svým tempem, počítám zhruba 20 kilometrů denně. Tělo si řekne, co zvládne. Celková kondice ale samozřejmě není taková, jako byla před deseti lety,“ dodává s tím, že jeho otec byl u počátků kulturistiky ještě v dobách hlubokého socialismu: „Já jsem v mládí také dost posiloval, chtěl jsem zvýšit svou cenu na sexuálním trhu. Ale ta forma už je dávno pryč.“

Do Nice přiletí předposlední březnový týden, zarezervoval si noc v hotelu jen na začátek cesty a pak na úplný konec v Toulouse, v mezičase hodlá přespávat tam, kam zrovna dojde. Žádný detailní itinerář nemá. Do Prahy se vrátí na Velikonoce. „Ve svých firmách jsem na to všechny připravoval už několik měsíců,“ říká, když míjíme nemocnici Na Bulovce a míříme k Dolním Chabrům, abychom vyzkoušeli na příměstských loukách terénní dovednosti géčka.

Jeho hlavní byznysovou aktivitou je nyní startup Corrency, který nabízí především radnicím digitální nástroj, jak efektivně využít veřejné prostředky a zároveň podpořit lokální ekonomiku a zapojit obyvatele. Před lety odkoupil také zdravotnický systém IZIP, jehož vznik provázela spousta kontroverzí a afér, a zkouší z něj vytáhnout perspektivní, ale dílčí digitální projekty.

„Fond Quant už jsem prodal,“ připomíná, že už není majitelem investičního fondu, který zakládal jeho kamarád, nynější guvernér ČNB Aleš Michl a který dnes vlastní podnikatel Matěj Turek. V minulosti Stuchlík provozoval i rádia Classic FM a Expres, která prodal zase majiteli Seznamu Ivo Lukačovičovi.

To už ale vjíždíme do lesíku nad Prahou, abychom otestovali, jak se Mercedes G 580 EQ chová, když má pod koly bláto. Ne že by to byla vlastnost, kterou jeho průměrný uživatel ocení, ale když už v něčem takovém sedíme… Na moment jsme sice uvízli v oraništi, které vyryli přemnožení divočáci, ale čtveřice elektromotorů nás z toho dostala.

Mezi pejskaři a důchodci na procházce jsme sice v Drahanské rokli působili jako pěst na oko, když jsme na štěrkovité parcele zkoušeli hlavní atrakci stuttgartského e-monstra: funkci G-Turn, která vůz roztočí dokola na místě.

Jenže udivené pohledy sousedů a rychlá konzultace s Youtube, která ukázala, co po takové show zůstane v zemi za kolejnice, způsobily, že jsme vyměkli. Vlastně jsem vyměkl já, Petr ne, ten se plně napojil na DNA géčka a jakoby mu nic nestálo v cestě: „Fakt to nezkusíme? To zaroste! A co tamhle na poli? Myslíte, že už mají zasazeno?“ Ne, ne, říkám, jedem pryč, přece nejsme hulváti. „Tak já tady paní aspoň na rozloučenou zatroubím…“

Mercedes G probudil v duši Petra Stuchlíka provokatéra. A tak sype jeden výstřední nápad za druhým – Nevjedeme na Holku, karlínskou lávku přes Vltavu? Ne! Neroztočíme ho na dlažebních kostkách před kancelářským centrem na Rohanském nábřeží? Ne! Tak aspoň pustíme techno pořádně nahlas? No tak dobře… Pro milovníky klasické milánské taneční scény i pro všechny ostatní se okolím rozduní DJ Fabio MOON. Inu, subwoofer je opravdu kvalitní.

Vlastně je to celé jedna velká hra. Zábava. Když si totiž odmyslíte macho image, kterou tenhle Mercedes působí, vybízí stejně jako k naparování i k legraci. Zvlášť když se neberete smrtelně vážně a nemyslíte si o sobě, že jste terminátor.

Takže, jaké jsou výsledné dojmy? „Jo, zajímavá zkušenost. Rychlé, dobrá akcelerace, překvapivě dobře se s tím manipuluje, byť ve větší rychlosti mi přišlo, že to na silnici trochu plavalo. Je z toho skvělý výhled, místa uvnitř je kupodivu méně, než bych čekal. Asi bych si to nekoupil, nejsem ani cílovka. Ale bavilo mě to.“

A jasně, když se loučíme, stojíme na místě pro invalidy.