Kde sehnat nesmrtelné oblečení pod 50 korun? Můj styl utváří olomoucký hrabák, říká Jan Bican
Jako správný umělec vymetá sekáče a shání kousky, které se moc nevidí. A stačilo jít do toho olomouckého, kde sehnal svoji uniformu za necelé pade.
Jan Bican
Nejprve si maloval pro sebe v pokojíčku, později se ale začal dostávat do povědomí veřejnosti se svými nápaditými a netradičními kresbami, které umisťoval jak na plátno, tak na oblečení. Proto není divu, že móda hraje v životě mladého umělce Jana Bicana velkou roli.
„Mám dva favority, košili a vestu. Obě jsem sehnal do padesáti korun v olomouckém sekáči, což mě jen utvrdilo v tom, že vintage hrabáky jsou moje krevní skupina,“ říká Jan Bican v Q&A pro CzechCrunch, kde dále popisuje, proč například tolik nenakupuje v klasických obchodech.
Kolik kusů oblečení máte?
Tak 150, pokud teda počítám ty, které aktivně nosím. V šatníku mám jak saka a společenské kalhoty, tak džíny a nějaké basicy, typicky trička.
Druhá věc jsou moje nevytříděné krabice, které ten počet zdvojnásobí. Říkám si, že bych je měl konečně nějak zpacifikovat…
Kde nejvíce nakupujete?
Nejčastěji v sekáčích. Čas od času si rád zajdu „zahrabat“ mezi haldy hadrů do klasických obchodů, hlavně kvůli jednoduchým tričkám a džínům, které se na mou dvoumetrovou postavu stěží shání v hrabácích, ale mému srdci jsou bližší právě ty. Je tam všechno hezky vyprané, vyžehlené.
Takže jsou sekáče ve vašem nákupním procesu zásadní?
Naprosto. U nakupování z druhé ruky mám nejraději fakt, že vím, jak daná věc vypadá po několika letech nošení a praní. Tím pádem se mi nestane, že se po dvou dalších vypráních zmenší na velikost XS, což se u nových věcí z fast fashion stát může. Baví mě i přemýšlení nad příběhem, který za sebou sekáčová móda má. Co asi procestovala, co zažila, co slyšela.
Za mě je hlavní vědět, pro co jsem si do sekáče přišel, a mít trpělivost v hledání. Stejně tak je fajn vejít s nulovou představou a nechat se překvapit.
Jaké značky nosíte?
Stanley&Stella, Levi’s, Wrangler, Puma, Meller. Občas Zara. V mém případě ale není snadné selektovat značky, když je moje skříň tak messy. Drtivá většina je stejně vintage.
A co sneakers?
Poslední dobou můj botník tvoří převážně sneakers od Pumy, specificky mám rád spolupráci s Fenty Avanti. Ta je tak divná, až jsou ty tenisky hezké. Zároveň hodně nosím model Palermo, pak i klasické černé conversky nebo martensky.
Jan Bican má v second handech i své vlastní kreativní výtvory. Například v obchodě 1981, který je v Praze na Vinohradech, prodává upcyklované košile s potiskem jeho skicy In Virgin Mary and Vintage We Trust.
Máte mezi značkami nějakou nejoblíbenější?
Meller, což je značka slunečních brýlí – a bez nich já málokdy vyjdu z bytu. Tvoří nedílnou součást celku, jsou praktické, stylové, zároveň decentní. Není cesty zpět.
Kolik jste za oblečení za poslední rok utratil?
To nebude zase tolik. Včetně doplňků, brýlí a kousků ze zahraničních getaways to vychází tak na 30 tisíc korun.
Za jakou položku jste dal nejvíc peněz?
Nepotrpím si na luxusní značky. Pokud bych však měl nejdražší položku definovat jakožto pro mě nejcennější, jedná se pravděpodobně o mé vlastní oblečení značky Bican.
Moje upcyklované sako oblékla i Ewa Farna na KVIFF – a dokonce jsem vyráběl i custom mikinu pro Colsona Bakera, známého hlavně pod pseudonymem Machine Gun Kelly. Dostal ji jako hotelový dárek v rámci pražského pobytu, když byl předloni v Česku hrát na Rock for People.
Nicméně… Pokud se zaměříme čistě na peníze, tak jsem nejvíc utratil za kufr na oblečení. Rimowa se stala mým mazlíčkem a nese jméno Heike. Stál asi 30 tisíc korun.
Máte i nějaký kus, se kterým se rád pochlubíte u piva?
Tím prvním je určitě vintage denimová košile od YSL. To je moje uniforma, ve které se cítím příjemně. Druhý kousek je definice světského života ve formě vesty pokryté kameny s hiphopovým nádechem.
Zvlášť ten druhý kousek vzbudí rozruch, tudíž je ideální na festivaly, ale i mezi uťáplou společnost. Oba pochází z olomouckého sekáče a nedal jsem za ně víc než padesát korun.
Kdo vás v módě inspiruje?
Nemám jednoho člověka, k jehož stylu bych vzhlížel. Nechávám se inspirovat čistým pozorováním lidí na ulicích, v kavárnách, na cestách. Ostatně to je i největší zdroj kreativní inspirace pro mou uměleckou tvorbu.
A trendy sledujete?
Dostávají se ke mně, ale já už mám tak vytříbený a osobitý styl, že se málokdy stane, že bych si zakoupil kousek právě kvůli nějakému trendu. Většinou ani nemají dlouhou trvanlivost, proto je pro mě důležitější jet podle svého, dlouhodobě, s důrazem na větší udržitelnost.
Nemám jednoho člověka, k jehož stylu bych vzhlížel. Nechávám se inspirovat čistým pozorováním lidí na ulicích, v kavárnách, na cestách.
Jakou roli hraje oblečení ve vašem životě?
Oblečení je pro mě nástrojem vyjádření mého postoje, nálady nebo respektu. Zároveň se stalo nedílnou součástí mé práce a cestou, jak mohu své umění šířit mezi lidi a vytvářet chodící galerii. Z oblečení jsem si vytvořil plátno nevídaných rozměrů.
Je to jeden z nejhezčích pocitů, když vidíte své umění ve městě chodit. Nebo klidně viset. Dostává tím úplně nový význam a naplňuje podstatu mé myšlenky.
Na závěr mi popište váš go-to outfit.
Bílé tričko, upcyklované vintage sako s mým rozstříhaným a našitým plátnem obrazu a široké džíny. K tomu většinou lesklé černé boots nebo právě martensky.
V barvách jsem v posledních letech také konzistentní. Nedám dopustit na černou, bílou, modrou a lahvově zelenou. Sem tam zahrnuji i vzory, ale jsem u toho střídmější.