Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuck-up ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Martin Kůs, spolumajitel a šéfdesignér české módní značky Vuch. Do čeho investuje vůbec nejraději a proč doufá, že to jeho syn nenechá v zastavárně? Čím se měl živit původně? A proč možná držel v ruce i vaši figurku z oblíbené deskovky?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Obecně nepatřím mezi spáče a dokážu dlouhodobě fungovat i s relativně krátkým spánkem. Pokud syn dovolí, chodím spát kolem půlnoci a vstávám v 6:30. Naspím tedy krásných 6,5 hodiny denně.

Jakou aplikaci v telefonu otvíráte ihned po probuzení?
Pokud na mobilu nesvítí nic urgentního, tak spíš ráno jen trochu pobrouzdám po zprávách a mailech, abych věděl, co se přes noc událo, a byl v obraze.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
Nejvíce na ThinkPadu, kde jede hlavně Photoshop, Excel, Teams a samozřejmě Spotify.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Jednobarevné triko a k tomu kontrastní kalhoty. Na módu si moc nepotrpím v tom smyslu, že ji tolik neřeším u sebe. Pak je rozhodování co si na sebe vzít o něco jednodušší. Tenisky mám rád obecně od Adidasu. Přijde mi, že po pár měsících prošoupám jakékoliv boty. Adidasky mi sedí nejvíce, konkrétně mám rád model Supercourt.

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu?
Mám už asi deset let starou koženou brašnu, kterou jsem si pořídil v Paříži. V ní nesmí chybět notebook, zápisník Moleskine, pouzdro s asi pěti různými pery, klíče, peněženka a v ní ideálně peníze. Zatím se překvapivě vyhýbám i narážkám typu „muž s koženou brašnou“.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Jeden z nejlepších nástrojů relaxace a odpočinku je sauna. Poslední dobou rád chodím i sám. Hezky si tam proberu a ideálně utřídím všechny myšlenky. Mám rád ten pocit, když vylezu z ochlazovacího bazénku a motá se mi hlava. Je to taková zdravá droga. Což je trochu oxymóron, ale funguje to dobře.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
Obecně už tolik nečtu, ale například kniha Žízeň po životě pojednávající o životě Vincenta vana Gogha je pro mě jedna z nejoblíbenějších. Je tam krásně popsaný život van Gogha včetně všech příkoří a těžkostí, kterými si prošel. Ze seriálů mám rád z poslední doby třeba Pustinu. Ta se na české poměry opravdu povedla. Vesměs jsem do poslední chvíle netušil, jak to dopadne, a to mám na seriálech rád.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Nemám žádný vyhraněný styl hudby. Poslouchám vše, co mě nějak dobře padá do uší a nálady. V mládí jsem měl rád ska a reggae včetně zevlení na fesťácích. Poslední dobou pro uklidnění spíše něco pomalejšího. Při práci vydržím jednoho interpreta poslouchat klidně celý den – třeba Cheta Fakera. Pokud chci nakopnout nebo se rozproudit, tak Mutanti hledaj východisko jsou zaručený kicker. Jejich texty a hudba mně přijdou geniální.

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Mám rád přírodu a hory. Jak ty velké, třeba Nepál, který jsem už několikrát navštívil, Gruzii, tak i kontakt s přírodou třeba v jižních Čechách. Baví mě místa, kde se tak nějak zastavil čas a je to tam už x let pořád stejné. S rodinou jezdíme už mnoho let do kempu, kde je stále ten stejný párek s rohlíkem k snídani a k tomu pivo za pár kaček. Ten mírný patos mě prostě baví.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Jsem spíše na umění než na hi-tech vychytávky, takže nějaké obrazy. Pár kousků, co bych ještě chtěl, mi ve sbírce chybí. Ale všeho do času. Nejvíce hi-tech je u nás asi televize.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Auta mě nikdy moc nebrala a jsem za to rád. Relativně nedávno jsem si pořídil novou Octavii, která přesně splňuje požadavky, co na ni mám. Jsem věrný škodovkář. S pořízením fotovoltaiky ale přemýšlím, jestli nepřejdu na elektromobilitu. To by asi technologicky „brejklo“ naši televizi.

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
Miluju sushi. Je to poslední jídlo, kterého jsem se ještě nepřejedl a vždy si ho dám s chutí. Tedy pokud to není sushi à la zabalená okurka do rýže, to už pak není úplně ono. Bohužel v Chrudimi, kde žiju, moc sushi není. Máme tam ale super neapolskou pizzu Paluka, která je, myslím, světová. A to ani moc nepřeháním.

Jak jste si vydělal první peníze?
První ofiko brigáda byla ve čtrnácti, ve firmě na deskové hry. Počítali jsme vždy x figurek, dali do pytlíku a takto jsme kompletovali ručně deskovky. Myslím za 43 korun za hodinu. Úplně první peníze jsem asi ale vydělal nějakou výhrou v šachovém turnaji.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Čištění špinavých včelích rámečků od včelího vosku. Vyčistit, opálit a napnout nový drátek pro natavení nového plástu. Pětikačka za každý kus + imunita od včelího bodnutí jako bonus.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Zrovna nedávno jsme toto probírali na vodě s kamarády. A shodli jsme se, že asi není v čem radit. Každá chyba i pozitivní věc je neustálá životní škola a je potřeba si na to přijít sám. Takže možná snad jen nakup co nejvíce bitcoinu!

Investujete?
Snažím se investovat čas do rodiny a blízkých přátel. Jasně, zní to jako klišé, ale ono to tak zkrátka je. Mám rád umění. Přijde mi to jako nejlepší typ investice, kdy se skloubí krása samotného umění, na které můžu koukat, bavit se o něm… a třeba to v čase i něco vydělá. To pro mě ale nikdy nebylo motivací. Celou sbírku jednou podědí syn. Tak snad to neprodá hned v první zastavárně. Krypto jsme s kolegou jednu dobu i těžili, ale prodali jsme to těsně před tím dramatickým růstem, takže jsme zůstali tak nějak na nule. Tam ten timing úplně neklapnul.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Podnikání je hlavně o lidech. To mně přijde stále více pravdivé. A taky nebát se odlišností. Tím jsem se vždy snažil řídit a v této době to platí obzvlášť.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Nestal se asi žádný tak velký fail, takže na hromadu těch menších dnes i rád zavzpomínám. Podstatné je se z toho obecně nezbláznit. Vesměs vše vezme čas.

Vaše nejlepší kariérní rozhodnutí?
Zaměřit se na podnikání. Jsem vystudovaný architekt, takže moje cesta se mohla ubírat úplně jiným směrem. Byl jsem od toho i dost odrazován a část okolí neměla pochopení v tom, že architekt začne dělat módu. Jsem ale rád, že jsem do toho s kamarádem Ondrou Hyršem před lety šel. Jako nejvíce pozitivní vidím samotnou cestu, kterou jsme ušli od prvního nápadu peněženky až po stav firmy, ve kterém se aktuálně nachází. Na to jsem vlastně docela pyšný a vážím si toho.

Kdo v Česku vás inspiruje?
Rád sleduji kolegy z oboru, kterým se daří a budují podnik od nuly. Přijde mi skvělé, že se najde hodně lidí, kteří se nezaleknou a zkrátka jdou s kůží na trh, i když úspěch je vždy velmi nejistý. Zato všem klobouček.