Do čeho investují, jaká byla jejich první práce, kam si rádi zajdou na dobré jídlo či jaký největší fuckup ve své kariéře zažili? Na toto a mnohem více se v rámci formátu Karlínských 20 ptáme zajímavých osobností nejen českého byznysu. Sled otázek a odpovědí přibližuje ty, o kterých se u nás můžete běžně dočíst, v netradičním světle a dává nahlédnout pod pokličku jejich kariérních úspěchů. Proč Karlínských? Protože právě v této čtvrti, kde sídlíme i my, se často řeší otázky, které jinde v Praze nepadnou.

Tentokrát na Karlínských 20 odpovídá Mikuláš Kroupa, český novinář, spolupracovník Českého rozhlasu a především zakladatel občanského sdružení Post Bellum, pod kterým vzniká sbírka vzpomínek pamětníků důležitých historických událostí dvacátého století. Proč je se svým batohem připraven na všechno? Jaký je jeho názor na běh v kotníkových botách? A při jaké snídani by se v něm člověk krve nedořezal?

***

V kolik chodíte spát a kolik toho průměrně naspíte?
Opravdu různě. Ale jsem rád, když usínám po desáté hodině. Vstávám po šesté, někdy se ještě povaluji a přemýšlím nad tím, co mě dneska čeká. V posteli občas kouknu i na zprávy.

Jakou aplikaci v telefonu otvíráte ihned po probuzení?
Je to nehezké, ale ještě rozespalý prolétnu, co se děje doma a ve světě.

Na jakém přístroji během dne pracujete nejčastěji a jaké nástroje v něm používáte nejvíc?
Na telefonu používám nejvíc asi WhatsApp, Signal a aplikaci na e-maily. Když jsem u sebe ve studiu, tak PC.

Jaký outfit nosíte ve většině případů a máte oblíbený model tenisek?
Mám rád džíny, hodně tmavě modré nebo černé, občas plátěné kalhoty. Košile. A vždy – a ze zásady – kotníkové pohorky Keeny. Zkoušel jsem je také na běh, ale to je nic moc. Značka tenisek je mi celkem jedno, musí sedět, být určená na běh po silnici, ale nakonec stejně běhám víc v terénu. Bavily mě i tenisky Mizuno.

Foto: Martina Houdek

Mikuláš Kroupa, ředitel organizace Post Bellum

Pět věcí, které nikdy nesmí chybět ve vašem batohu?
Jednou se mě na besedě ptali, co jako skaut nosím v batohu. Tak jsem ho otevřel a postupně vyndával, publiku se to náramně líbilo. Někdy tam mám i lano. Ale pět věcí? To by mi fakt nestačilo. Musím mít KPZ, sirky, březovou kůru, powerbanku se solárním panelem, kartáček na zuby a pastu, lékárničku, pončo, zápisník, malou ocílku na švýcarský zavírací nůž, který mám na pásku u kalhot, baterku a termosku se studenou vodou, respektive v zimě s teplým čajem.

Máte nějaký vychytaný osobní lifehack, o který byste se chtěl podělit?
Nic mě teď nenapadá.

Jmenujte jednu knihu a jeden film/seriál, které byste doporučil všem.
Dopisy kmotřenci od Radima Palouše a Přelet nad kukaččím hnízdem.

Jakou hudbu si pustíte pro uklidnění? A která vás naopak nakopne?
Jazz, klezmer, balkán, Coltrane, Davis, Berg, Stern, Psí vojáci, Di Grine Kuzine, Kapela Ze Wsi Warszawa…

Kam vyrazit na nejlepší dovolenou?
Rád jezdím tam, kde jsem ještě nebyl. Baví mě Itálie, moc se mi líbilo Toskánsko, Apuánské Alpy, ale miluji Vysočinu, Sedlčansko. U nás je to stejně nejlepší.

Jakou hi-tech novinku chcete mít doma v obýváku, ale ještě ji tam nemáte?
Tak to opravdu nevím. Mně asi nic nechybí.

Jaký vůz parkujete ve své garáži?
Žádný. V garáži máme kola.

Kam si rád zajdete na dobré jídlo?
Nemám oblíbenou stravovnu, rád se nechávám mile překvapovat. Dost si užívám vietnamská jídla, třeba Phở nebo Bún bò Nam Bô. V létě jezdím hodně na kole. Svezu se někam vlakem a vracím se zpátky. A to tedy objevuji fakt nádherné zapadlé hospůdky. V jedné jsem si dal domácí tlačenku s cibulí a byl jsem naprosto ohromen tou dokonalou chutí. Vždycky ale zapomenu, kde to bylo, někde u Lysé nad Labem.

Jak jste si vydělal první peníze?
Bylo mi asi deset let. Na Cholíně, kde se na velikou rodinnou usedlost sjíždí celé široké příbuzenstvo se všemi pratetičkami a prastrýčky, jsme všechny rodiny obešli a zeptali se, co chtějí nakoupit. Pak jsme jim to přinesli z nedalekého kiosku v taškách, batozích a na dvoukoláku. Každý nám dal něco od cesty, takže jsme si vydělali na polárkový dort a žlutou bublinkovou limču.

Co byla ta vůbec nejpodivnější práce, za kterou jste dostal zaplaceno?
Studentská brigáda. V zimě. Ve čtyři hodiny ráno v hangáru v DHL. Třídil jsem balíky.

Co byste dnes poradil svému mladšímu já?
Sportuj a nekuř.

Investujete?
Koupil jsem jedno ethereum, moc tomu nedůvěřuji, ale toto mě baví víc než bitcoin. Nejsem na peníze bohatý člověk, ale na všechno ostatní snad ano.

Nejlepší byznysová rada, kterou jste kdy dostal?
Investuj do vzdělání.

Jaký největší fail vás potkal v profesní kariéře, na který nyní vzpomínáte s úsměvem?
Některé průšvihy a omyly jsou opravdu úsměvné, jiné moc ne. Jednou jsem se měl hodně brzy ráno účastnit velmi důležité konference a jednání. Dorazil jsem asi o pár minut později, v konferenční místnosti bylo zhruba dvacet až třicet lidí a nabírali si snídani, kávu – a sedali si do kruhu. Tak jsem se připojil, měl jsem hlad jak vlk, snídani jsem samozřejmě nestihl, tak jsem si nandal velkou porci, kafe, nějakou vodu, sedl na volnou židli v kruhu a lidé se na pokyn hlavního moderátora začali představovat.

Evidentně někdo strašně důležitý požádal přítomné, abychom si udělali představovací kolečko, každý řekl své jméno a za koho budou jednat. Postupně jsem si začal uvědomovat, že tu něco nehraje. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem si uvědomil, že moje konference je až za týden a že sedím někde, kde nemám co dělat. Když přišla na mě řada, no tak co, no… Představil jsem se a omluvil, že jsem jim sežral snídani. Smáli se, ale bylo to milé – říkali, že mě znají z Rozhlasu a že je pro ně čest si se mnou dát snídani.

Kdo v Česku vás inspiruje?
To asi takto nedokážu říct. Jsem věřící člověk, tak se v modlitbách obracím tam nahoru, aby mi posílal do cesty cokoliv, co by mě snad mohlo inspirovat k dobrému.