Nejúspěšnější čeští podnikatelé se zamilovali do řadových investorů a chodí si k nim čím dál častěji pro miliardy na rozvoj svého byznysu. A to prostřednictvím dluhopisů. Tento investiční produkt sice obklopuje řada nejasností a obav, ale právě zvýšená aktivita elitních podnikatelů v tomto směru může pomoct edukovat většinu trhu.

V souvislosti s dluhopisy pro běžné investory, tedy domácnosti a drobnější střadatele, se v posledních letech nejčastěji upozorňovalo na tzv. prašivé dluhopisy. Tedy bondy, které vydávají povětšinou menší podnikatelské subjekty, jež na sebe vrší půjčky a jedním dluhem vytloukají jiný. Nezřídka se navíc jedná o emise do 25 milionů korun, u nichž je takřka nulová regulace a dohled úřadů.

Těchto dluhopisů se mezi lidi dostalo v posledních letech pravděpodobně za desítky miliard, hlavně prostřednictvím ne zcela poctivých finančních zprostředkovatelů. Je pravděpodobné, že podstatná část z těchto peněz je ztracená. To ovšem neznamená, že na vině je instrument dluhopisu.

Toho, když jej vydává někdo důvěryhodný, není třeba se bát. Hodně toho bylo historicky řečeno o státních dluhopisech, ale nyní se na tuzemském trhu čím dál víc objevují na běžné retailové klienty mířící dluhopisy od firem a byznysových skupin, za nimiž stojí špičkoví a úspěšní podnikatelé.

A to je z pohledu investorské bezpečnosti úplně jiná liga. V horizontu několika uplynulých týdnů a měsíců si takhle pro miliardy na rozvoj svého podnikání přišli zbrojař Michal Strnad se svou skupinou CSG, končící šéf PPF Jiří Šmejc a jeho společnost Emma Capital, finanční skupina Direct Pavla Řeháka nebo nejčerstvěji zdravotnický holding Akeso česko-řeckého byznysmena Sotiriose Zavalianise.

Důvod, proč tak činí, je nasnadě – úroky na takové formě úvěru nejsou zásadně odlišné od těch bankovních a zároveň se nemusí striktně zpovídat, nač peníze použijí. Banky, když jim půjčí, chtějí do detailu znát, nač finance poputují. Retailový investor, který si kupuje dluhopisy, ale zdaleka tak přísný není.

A jelikož z finančních kruhů zároveň přichází informace, že poptávka po bondech od nejmajetnějších byznysmenů a podnikatelek je extrémní a upsat mnohamiliardové emise trvá obvykle jen pár dní, dá se předpokládat, že tento trend bude pokračovat.

Nahrává mu i fakt, že úroky na nejrozšířenějších finančních produktech, jako jsou spořící účty či termínované vklady, už dávno nenabízí tak lukrativní zhodnocení, aby nestálo českým domácnostem za to vsadit na trochu riskantnější nástroj, který ale nabízí výnos nikoli 3,5, nýbrž šest či dokonce víc procent.

A příjemným vedlejším výsledkem toho může být, že dluhopis přestane být ve veřejném prostoru vnímaný jako sprosté slovo a bude chápan jako to, čím opravdu je: obvykle funkčním a spolehlivým investičním prostředkem. Samozřejmě za předpokladu, že jej vydal funkční a spolehlivý subjekt.

Komentář vznikl pro stanici Český rozhlas Plus.