Nikdy jej nelákal život ve velkém městě, i proto Filip Molčan s rodinou žije v roubence na kraji Českého Švýcarska, kde mimochodem působí jako dobrovolný strážce. „Přiznávám, tuto aktivitu teď trochu zanedbávám,“ říká čtyřiačtyřicetiletý muž, jehož výčet aktivit mimo jiné zahrnuje vedení agentury Good Sailors se zaměřením na zaměstnávání hendikepovaných vývojářů, řízení inovací v miliardové skupině M2C (která Good Sailors před časem koupila), prodej dobročinných suvenýrů a merche na ochranu národních parků pod značkou České parky, rozesílání dvou newsletterů s tisíci odběrateli… a k tomu všemu si i s manželkou plní sen: koupili si dům v Řecku.

„Vždy jsme chtěli mít něco v zahraničí. Byla ale výzva to splnit,“ vypráví Molčan, jenž nejdřív ani neměl jasno, do které země se vydat. Do úvahy kvůli přírodě připadala například Kanada, odradila jej ale obrovská vzdálenost, nemožnost přijet tam autem i časový posun, který ztěžuje práci na dálku s evropskými kolegy. Volba nakonec i kvůli jednoduchosti papírování padla na EU.

„Skvělé na Řecku je i to, že se tu dají pořídit nemovitosti oproti Česku extrémně levně. Za ceny, které by u nás stačily tak na garáž v Praze, 6 zde koupíte celý dům,“ říká Molčan, jenž si za necelých 80 tisíc eur, tedy pod dva miliony korun, na poloostrově Peloponés v menší vesničce pořídil asi sto let starou dvoupatrovou nemovitost. „Nejde o katalogový dům, ale je obyvatelný a postupně jej rekonstruujeme,“ přibližuje Molčan.

Není to přitom jeho první zkušenost s nákupem nemovitosti v zahraničí. Před osmi lety koupil pro Good Sailors a jeho zaměstnance firemní apartmán v Chorvatsku. „Zjistili jsme, že to vůbec není big deal, ani na údržbu,“ popisuje. Poté, co před třemi lety svoji agenturu prodal M2C, tak přišel čas splnit si sen a najít nemovitost i pro vlastní rodinu.

Nejdřív online vyhledával nemovitosti od Portugalska po Norsko. V té době také začal tvořit newsletter 11 Houses, v němž několika tisícům odběratelů dvakrát týdně posílá výběr jedenácti zajímavých apartmánů či domů za rozumnou cenu.

„Často jsem narazil na hezké nemovitosti, které nebyly pro nás, ale jiným se líbit mohly. Tak jsem je začal posílat dál,“ přibližuje s tím, že ví už o jedenácti lidech, kteří si díky jeho příspěvkům nemovitost pořídili. Zároveň dodává, že z inzerátů ani prodejů on sám nemá žádnou provizi.

Postupem času pak padlo rozhodnutí, že se zaměří na Řecko. „Máme k němu velmi pozitivní vztah, máme rádi jeho kulturu, lidi a životní styl. Myslím si, že je hrozně důležité vybrat si zemi, se kterou jste kompatibilní,“ říká Molčan, který na zemi oceňuje i její nezkaženost turismem, minimálně prý ve srovnání s ostatními státy jižní Evropy.

I když jsou ale kvůli ekonomickým problémům země ceny nemovitostí v Řecku relativně nízké, část lidí odrazuje tamní jazyk, respektive fakt, že Řekové mají vlastní abecedu. Ale i to se dá překonat. „Neumím si představit, že bych tam kupoval dům před nástupem AI. Bez ní jsem bez šance i v krámu – s ní ale prostě vyfotím regál, abych věděl, co mám vůbec vybrat. Učit se řecky bude běh na dlouhou trať,“ směje se Molčan.

Na Řecku ho lákalo i to, že jde o jednu z nejhornatějších zemí Evropy. Kvůli jednoduchosti cestování nakonec padla volba na pevninskou část, nikoliv ostrovy, kam mimo sezony moc lodí nejezdí a letadel nelétá. Navíc jsou často poměrně izolované, což výrazně zhoršuje například i dostupnost zdravotní péče.

Naproti tomu, na pevninskou část v případě potřeby dojedete i autem, do Athén z Prahy létá i několik spojů denně. Vlastní auto přitom Molčan označuje jako dobrý hack: „Jednou jsme tam dojeli autem, které tak máme k dispozici. Je zaparkované u athénského letiště, platíme asi dvanáct tisíc korun za celý rok, a to nám ho ještě i čistí.“ Podle jeho zkušeností jsou sice půjčovny levné, během sezony ale týdenní půjčka většího auta vyjde i na padesát tisíc korun.

Hodně času pak Molčan věnoval i výběru samotné lokality – jaké památky jsou v okolí, možnosti výletů, ale i zda tam nejsou problémy s vodou či jaká je skladba obyvatel. Při samotném výběru domu už ale víc dal na své srdce. „Celkem jsem se byl podívat jen na dvě nemovitosti, tu druhou jsme už koupili. U první mě odradilo několik věcí – sousedka babička se na mě neusmála, ve vesnici na mě vystartoval pes… nepůsobilo to příliš kamarádsky,“ říká.

Ve vybrané lokalitě si s místními naopak rychle padl do noty. „Ptal jsem se v okolních restauracích na konkrétní vesnici, sbíral informace od místních. Na tři dny jsem se tam přestěhoval a už první večer jsem věděl, že to je ono,“ pokračuje.

Samotný proces nákupu pak probíhal přes makléře, kterému potvrdil zájem. Zároveň se dočetl, že se v Řecku smlouvá, což Molčan prý moc neumí. „Tak jsem to makléři narovinu napsal, on hrál tu hru za mě. Dostal cenu z 85 tisíc na 77 tisíc eur,“ usmívá se. Pro pořízení nemovitosti potřebujete tamní účet, který si Molčan založil online, poté došlo na „legalizaci“ stavby, což je povinnost prodávajícího doložit všechny náležitosti.

„Ukázalo se, že neměli nahlášenou terasu, tak museli na stavební úřad a zaplatit pokutu. Kromě toho si museli najmout inženýra, který vypracuje stanovisko, že je dům v pořádku,“ popisuje Molčan s tím, že na toto všechno se čekalo od března do července, zatím bez podepsání jediného dokumentu. „Už jsme tam ale chtěli jít na léto, tak jsme podepsali kupní smlouvu s tím, že dům můžeme používat, i když není všechno dotažené,“ říká. Finální smlouvu pak podepsali v září, letos v březnu došlo na zápis do katastru.

Molčan doplňuje, že bez najmutí právničky by byl celý proces velký porod: „Za dvě až tři procenta kupní ceny všechno zajistila, já nebyl na katastru ani na úřadech, jen jsem podepisoval dokumenty. Zatímco smlouva v Chorvatsku má čtyři stránky, v Řecku je to tlustá kniha.“

Teď už Molčan do Řecka jezdí každý měsíc na týden až dva, dlouhodobější plán je trávit tam část roku. „V létě jsme v Česku spokojeni, ale tam bychom chtěli trávit podzim, zimu a jaro,“ popisuje s výhledem, že by se do Řecka řád přesunul i na stáří: „Těžko predikovat, co bude za dvacet let, ale teď si to tak malujeme. Je to pro nás druhý domov.“

Molčan přitom vnímá, že je důležité být součástí lokální komunity a nějak jí přispět. „Dáváme práci místním. Sousedce, co krmí kočky, vozíme granule. Majitelce taverny jsem udělal profil na Google Maps, aby ji lidé našli. Pak vás místní berou jinak,“ říká v kontrastu s jedním případem, o kterém mu říkala známá, kdy si na Korfu Češi koupili celou ulici, vozí vlastní řemeslníky a žijí v izolaci. „Pro místní pak takoví lidé ztrácejí význam,“ hodnotí.

„Pokud si kupujete nemovitost jen proto, abyste byli jako v hotelu na dovolené, je lepší se na to vykašlat a jezdit pokaždé jinam. Ale pokud chcete poznat zemi a zvyky, je vlastní dům skvělý,“ pokračuje Molčan.

„Jednou majitelce taverny teklo na dvou místech střechou do domu, psal jsem jí, zda je všechno v pořádku. Odepsala mi, že si otevřela víno a je jí dobře,“ směje se Molčan. „Z takového přístupu by se někdo zbláznil. Ale mě to inspiruje a dává jiný pohled i do byznysu. Člověk si lépe zprioritizuje, co je opravdu důležité a co vlastně nemá smysl řešit,“ uzavírá.